Willem Dafoe je jistě lepší herec než Richard Gere či Mel Gibson. A jeho kariéra není na rozdíl od hlavních hvězd minulých dvou ročníků na ústupu. Spolupracoval s velikány jako Martin Scorsese, Lars von Trier či Wes Anderson a brzy se objeví v Justice League, což jen dokazuje jeho záběr.
Do Varů veze film Pasolini v režii kultovního režiséra Abela Ferrara, vyprávějící o jedné ze zásadních osob historie kinematografie, režiséru a teoretikovi Pieru Paolovi Pasolinim.
Charlie Kaufman poměrně dlouho nepředvedl dílo, o němž by se mluvilo víc nahlas, věnoval se raději divadlu. Přesto jde stále o jednu z nejvýraznějších osobností americké nezávislé scenáristiky a nakonec i režie. Minulý rok sice s Anomalisou nezískal jednohlasné uznání, jeho snímky ale nikdy neměly plošně uspokojovat.
Pro důslednějšího filmového diváka jde o nejlepší možné volby hlavních festivalových hostů. Přesto je ihned obklopila určitá vlna zklamání. Karlovarský festival má přece ve zvyku hodit médiím každoročně alespoň jednu hollywoodskou hvězdu, což však ani jeden z pánů není.
Dva světy
Náš největší filmový festival vždy žil dvojím životem. Na jedné straně tu máme samotné promítaní snímků, které navštěvují "obyčejní lidé". Tato rovina, reprezentovaná často "baťůžkáři", je velmi přívětivá a nese se v odlehčenější notě. Zahraniční návštěvníci často mluví o nesmírně milé a přátelské atmosféře front, která podle nich na světových festivalech není obvyklá. Právě zde Vary vynikají jako místo, kde se scházejí "opravdoví" milovníci filmů, nejen elitáři.
A pak tu máme ceremoniální, slavnostní část, vystavovanou médiím a světu mimo samotné Vary. Někdy sympaticky snaživou, někdy poněkud hujerovskou, protože možnosti Varů "být světové" jsou přece jenom omezené. Je většinou pevně oddělena od první zmiňované roviny, proto má člověk vyrážející poprvé na festival mnohdy nepřesnou představu, co ho na něm čeká.
Právě tato "slavnostní" vrstva nese řadu anachronických podivností přežívajících z devadesátých let, z nichž jedna je pravidelná fixace na dvě slavná jména, která jsou během festivalu omílána víc než zbytek kinematografie. Mnohdy navíc ani nejde o nejzasloužilejší přítomné umělce, vloni třeba zůstal poměrně pod hledáčkem režisér Romero a rok před ním Friedkin. Oba dokázali víc než Gibson nebo Gere, ale nebudí srovnatelný zájem veřejnosti.
Šance se vymanit
Pragmatik řekne, že předhodit médiím Travoltu a Gibsona se prostě musí, aby se o Varech psalo. Že festival tu jen vychází vstříc poptávce. Na druhou stranu je opravdu nutné, aby se nejdůležitější kulturní událost v zemi, událost přesahující naše hranice, chovala tak pragmaticky a bála se určit priority čistě dle svého uvážení?
Například Národní divadlo letos konečně chystá derniéru estrády Sluha dvou pánů. Průzkum veřejného mínění by dal stěží svolení, ale instituce tu ukázala odvahu a schopnost definovat samu sebe proti davu.
Karlovarský festival má letos příležitost vykročit stejnou cestou. Willem Dafoe je skvělý herec a Charlie Kaufman vynikající scenárista, ale média jim nebudou věnovat výlučnou pozornost, na to nejsou dost "hvězdní". Festival tedy může nasměřovat zájem veřejnosti i mimo dosavadní mantinely a upozornit na celý svůj rozsah. Do médií může konečně proniknout festival tak, jak ho znají jeho návštěvníci. Jako oslava milovníku filmu, ne filmových hvězd a pozlátek.
Nejspíš jde o příležitost vzniklou z určité nouze - nikoho "lepšího" se najít nepodařilo. Ale to oné příležitosti neubírá. Karlovy Vary mohou být letos světovější právě proto, že se vymaní ze zajetých vzorců sebeprezentace, které působí už maličko přežitě a oproti Cannes či Berlínu beznadějně. Nikdy nebudou nejprestižnější, třeba ale budou "nejvíc fajn".
