Rozhovor: S Larsem von Trierem se vypravuji do temných zákoutí duše, říká Matt Dillon

Šimon Šafránek Šimon Šafránek
3. 10. 2018 16:25
"Líbí se mi, že Lars von Trier sice stvoří masového vraha, ale pak ho nutí dělat obyčejné věci, například drhnout koberec," říká herec Matt Dillon v rozhovoru k novému filmu Jack staví dům.
Film Jack staví dům, v němž hlavní roli ztvárnil Matt Dillon, začnou kina promítat ve čtvrtek.
Film Jack staví dům, v němž hlavní roli ztvárnil Matt Dillon, začnou kina promítat ve čtvrtek. | Foto: Aerofilms

Jack by se rád stal architektem. Od dřiny, která by ho přiblížila vysněné profesi, ale utíká k neobvyklé zálibě: vraždění lidí.

Ve svém novém filmu nazvaném Jack staví dům, který zítra začnou promítat česká kina, dánský režisér a provokatér Lars von Trier exponuje protagonistu v pěti kapitolách. Prokládá je hrdinův dialog s tajemným průvodcem Vergem v podání Bruna Ganze. Hlavní pozornost je ale upřena na představitele hlavní role, čtyřiapadesátiletého Matta Dillona. Přiznává, že roli jako Jacka ještě nehrál. "Občas jsem s Jackem měl problém," zapře se v židli a promne unavené oči. Mluvíme spolu na festivalu v Cannes, kde měl Jack staví dům premiéru v hlavním programu mimo soutěž.

Aktuálně.cz: Hrát pod Larsem von Trierem je často životní zkušenost, vnímal jste to tak?

To jsou velká slova. Mám raději přirozenější vývoj. Nicméně ano, byl to úžasný zážitek.

Pro režiséra šlo o osobní snímek, jak k takové látce přistupujete?

Hodně jsme mluvili o tom, co je pro něj důležité. Ale nejprve jsem řešil, jestli do toho vůbec půjdu.

Byl na vás film o masovém vrahovi příliš silná káva?

Trierova tvorba se mi líbí, opravdu jeho práci obdivuji. Na druhou stranu jsem měl určitý problém s postavou Jacka, je to extrém. Lars mi nicméně řekl, že za své snímky bere absolutní zodpovědnost. Tak jsem souhlasil.

Jack staví dům dělá dojem pozoruhodného krváku, jehož prostřednictvím režisér bilancuje nad vlastní tvorbou a odkazem.

Ta zodpovědnost je pro vás důležitá?

Ano, vždyť jde o jeho osobní vizi. Také jsme hodně mluvili o tom, že Lars točí filmy, které nikdo jiný nesvede. A že se spolu můžeme vypravit do temných zákoutí lidské duše, můžeme si je představit a natočit to. To mě zaujalo. Tohle objevitelství.

Bylo to zábavné?

Legrační, ano. Užil jsem si výzvy, kterou mi to poskytlo, mohl jsem dělat něco dobrodružného. Ale byly dny, i před natáčením, opravdu složité momenty. Jen si vezměte třeba loveckou scénu, kdy má postava na plátně zabije celou rodinu. To se mi pak opravdu šlo domů ztěžka. Nebo týden natáčet v chlaďáku! Byl jsem pak zralý na menší dovolenou.

Jak důležitá je u Triera víra v herce?

Všechny jeho postavy jsou výjimečné. A všichni jeho herci podávají skvělé výkony. Nikdy mi nepřišlo, že by se obětovali nebo byli obětováni. Také já jsem mu mohl stoprocentně věřit. Jednou jsem si třeba nebyl jistý a Lars mě uklidnil: "Vím, proč s tím máš problém, napsal jsem to hrozně blbě. Není to dobré. Ale ve filmu to bude skvělé!" A měl pravdu. Také mě pořád konejšil: "Bylo by lepší, kdybys Jacka soudil z jeho perspektivy, nevnímej ho svýma očima." Mě to strašilo, neustále jsem byl v pozoru: neuvidím pak na plátně sebe? Nebo uvidím Jacka? Když jsem film zhlédl, uklidnil jsem se. I když jsou tam věci, které mě pořád znervózňují, týkají se výhradně Jacka. A film se mi moc líbí.

Lars von Trier o svém publiku moc dobře ví, že film pochopí a bude se jim líbit, říká Matt Dillon.
Lars von Trier o svém publiku moc dobře ví, že film pochopí a bude se jim líbit, říká Matt Dillon. | Foto: Aerofilms

V Cannes se lidé při premiéře dost nasmáli, vy také?

Lars je na tohle machr. Má tam vyloženě hitchcockovské momenty, kdy se Jack za zvuku sirén vrací na místo činu. Na rozdíl od jiných si ale tento režisér dovolí nevysvětlovat pozadí hrdinů. Je pro něj důležitější daný moment, situace, již rozvíjí nečekaným směrem. Mně se líbí, že sice stvoří vraha, ale pak ho nutí dělat obyčejné věci, například drhnout koberec. To mi mimochodem Lars vyčinil, že prý vůbec netuším, jak se to dělá! No jo, on má obsesivně kompulzivní poruchu. Je ale v každém z nás. Kolikrát se třeba vrátím vypnout světlo!

Věříte na nebe a peklo?

Věřím, že existuje nějaká vyšší moc. Věřím, že v lidech přežívá temná síla. To je i vidět, stačí se rozhlédnout. Peklo je rovnou tady na Zemi. Nejde o pesimismus, nýbrž realitu. A Lars vám umožňuje pohlédnout temnotě do očí. Nemusíte to vydržet, můžete odejít. A věřte, že bych tomu rozuměl. I během natáčení mě napadalo, jestli bych od toho neměl dát ruce pryč, jestli už nezacházíme moc daleko. To mi pak kolega, herec Bruno Ganz, říkal: "Existují ještě mnohem zlejší lidi než Jack." Svým způsobem jde o film, který odráží, co se teď děje na planetě. V jedné scéně Jack trápí ženu a vyzývá ji, aby z okna paneláku klidně zařvala o pomoc. Řekne jí, že to stejně nikoho nebude zajímat. A bohužel má pravdu.

Když jsem na téma hledal nějaké knihy, nestačil jsem se divit, kolik jich vyšlo. Lidé jsou masovými vrahy posedlí.

Zajímala vás psychologie masového vraha?

Vůbec ne, ale že je to téma! Když jsem na to téma hledal nějaké knihy, nestačil jsem se divit, kolik jich vyšlo. Nekonečná řada! 50 masových vrahů, o kterých jste dosud neslyšeli. Díl první, druhý, třetí. Čtvrtý! Lidé jsou masovými vrahy posedlí. Lars se to ve filmu pokouší zpracovat po svém. Znepokojivě, opravdově. Ne jako v komerční tvorbě, kde často vybuchují těla a vypadá to jako oslava násilí.

Lars von Trier říká, že postava Jacka je o 20 procent snesitelnější, než jak chtěl. Mysleli jste na publikum?

Musíme na něj myslet. A neblázněte, Lars o svém publiku moc dobře ví, že film pochopí a bude se mu líbit. Proto mě pobízel, abych Jacka nesoudil vlastními měřítky. V životě si Lars třeba často není jistý úsudkem, ale v umění ano. Ptal jsem se ho jednou, proč to vlastně chce točit. "Je to postava, která je mi nejbližší," odpověděl Lars, že prý všichni chlapi v jeho filmech byli idioti. Ale pozor! Lidé se čertí, že Lars je brutální, přisuzují mu činy, které se odehrávají v jeho filmech. Ale Lars sám přece nikoho nevraždí. Jen osvětluje naše temná zákoutí. Je odvážný.

Díky filmům jako Dravé ryby nebo Flákač jste býval idolem holek i kluků. Jak se dnes ohlížíte za svými ranými rolemi?

Mládím se plýtvá pro děti. Přál bych si být mladý, ovšem s dnešními zkušenostmi. Já vám nevím. Vždy jsem chtěl spolupracovat s velkými režiséry a herci. Proto jsem rád dělal s Brunem Ganzem, Riley Keoughovou, Umou Thurmanovou. Mluvil jsem se Stellanem Skarsgårdem, což je Larsův oblíbený herec. Já mu říkám MVP, podle americké zkratky pro nejužitečnějšího hráče v hokejové lize. Režíroval jsem Stellana, když jsem roku 2002 natáčel film Město duchů. Vždy mluvil o Trierovi tak krásně, o té svobodě chybovat a riskovat, již hercům nabízí. A já to teď zažil. Moc si toho cením, protože občas děláte s někým, kdo se s každým rozhodnutím ohlíží na producenta. To bolí. S Larsem von Trierem, Francisem Fordem Coppolou nebo Gusem Van Santem se vám tohle nestane.

 

Právě se děje

Další zprávy