"V Japonsku největší kritika míří k tomu, že díky babyboxu se matky mohou až příliš snadno zbavit zodpovědnosti za dítě. Podle jiných babybox naopak zachraňuje životy, protože kdyby neexistoval, dítě prostě umře," říká Kore’eda. "Přišlo mi to jako zajímavý spor, okolo kterého by se dal vystavět film," dodává.
O téma se začal zajímat v roce 2013, kdy natočil snímek Jaký otec, takový syn. "Dělal jsem si rešerše, abych věděl, co v Japonsku obnáší adopce. Při té příležitosti jsem zjistil, že jediný japonský babybox se nachází v prefektuře Kumamoto," zmiňuje oblast ležící na třetím největším tamním ostrově Kjúšú.
"To mě zaujalo, tak jsem pátral dál. A zjistil jsem, že v Jižní Koreji existuje podobný babybox, do kterého ale Korejky odkládají v průměru desetkrát víc dětí než Japonky do toho svého. Konečně před asi šesti lety mě napadl příběh, který se točí kolem korejského babyboxu," dodává režisér. Vytvořil tak svůj teprve druhý film odehrávající se mimo Japonsko.
Účinkují v něm pětapadesátiletý Song Kang-ho známý jako hlava rodiny z černé komedie Parazit, dále dvaačtyřicetiletá Bae Doona, která hrála ve snímcích Atlas mraků a Jupiter vychází, nebo devětadvacetiletá korejská písničkářka I Či-un vystupující jako IU.
Song hraje muže se zločineckou minulostí, jenž vyzvedne dítě z babyboxu v jihokorejském městě Pusanu, najde mu novou rodinu a uzavře s ní zvláštní dohodu. Jenže pak se matka dítěte v podání I Či-un pro potomka vrátí. Oba protagonisty celou dobu sledují dvě detektivky, jež chtějí rozkrýt ilegální síť lidí napojených na zdejší církev a zprostředkovávajících děti z babyboxů rodinám. "Jestliže se ho chystáte opustit, tak si dítě prostě nepořizujte," říká jedna z detektivek. Film však přináší i opačné argumenty.
Podle agentury AP čelí single matky v Jižní Koreji zvláštnímu typu stigmatu. Těhotenství, jež není spojené se sňatkem, bývá považované za nevhodné. Hluboce sexistická a konzervativně založená společnost tak na nesezdané matky vytváří tlak, aby se takových dětí ze studu vzdávaly, píše AP. Podle ní situaci dále komplikují byrokratické obtíže spojené s vystavením rodného listu a z větší části privatizovaný systém adopce.
"Systém znevýhodňuje single matky," myslí si také režisér Kore'eda. "A na matku se pak společnost dívá skrze prsty, protože otec je dávno pryč, takže na něj kritika nedopadá," dodává.
Podle časopisu Hollywood Reporter se film v jisté chvíli promění z melodramatu v road movie. Přestože hlavní hvězdou je Song Kang-ho, každý herec přispívá svou trochou k celku. Divák bude nejvíce překvapen, když se dozví, proč zprvu citově odměřená matka dítě odložila. "Kdyby to točil někdo jiný, snadno by to mohlo vyznít tezovitě. Hirokazu Kore’eda má však neuvěřitelně lehký dotek a každou scénu umí nabít emocemi i spontaneitou," chválí magazín.
Dle serveru Thewrap.com se novinka nijak zvlášť nevyjímá oproti režisérovým předchozím filmům. Opět diváky seznamuje s netradiční skupinou drobných, ale v jádru hodných zlodějíčků. "Opravdu můžete za vyřešený považovat zločin, ke kterému jste někoho prakticky přinutili? Můžete matce vytýkat, že se vzdala dítěte, když jí babybox tuto možnost nabízí?" klade Thewrap.com některé otázky, jež mohou diváka napadnout.
Časopis Indiewire označuje film za zázračně citlivý. Točí se okolo morálních otázek, možnosti volby, peněz, vraždy, rodiny a ptá se, jak s ohledem na tohle vše může člověk pocítit lásku k druhému. "A neodpovídá. Kore’eda je empatický, ale nikoliv utopický. Nepracuje s happy endy," naznačuje magazín.
Podle něj filmař dovede najít až úchvatné pochopení pro jinak neodpustitelná rozhodnutí některých lidí. "Podobně jako ve snímku Zloději tu nečekaná spousta protagonistů říká a dělá krajně nečekané věci," shrnuje Indiewire. Novinku označuje za jedno z Kore’edových nejčistších a nejstatečnějších děl.
Režisér soutěží ve francouzském Cannes pošesté. V roce 2013 tu se snímkem Jaký otec, takový syn získal cenu poroty, před čtyřmi lety obdržel hlavní sošku Zlatou palmu za Zloděje. Vítěz letošního ročníku bude oznámen tuto sobotu večer.
