Mateřství je zdrcující odpovědnost. Žena ve filmu podle Ferrante opustila své dcery

Pavel Sladký Pavel Sladký
7. 1. 2022 11:55
Za psychologický thriller o těžkých dilematech mateřství lze označit novelu autora či autorky píšící pod pseudonymem Elena Ferrante nazvanou Temná dcera. Jako svůj režijní debut ji teď zfilmovala americká herečka Maggie Gyllenhaalová, k vidění je na Netflixu.

"Nejtěžší je vyprávět věci, které sami nedokážeme pochopit," říká v úvodu knihy hrdinka Leda. Ta kdysi na tři roky zcela opustila své malé dcery. Později, kdy už jsou dospělé, se na osamělé dovolené u moře seznamuje s rodinou a pozoruje vztah mladé matky s dcerou. Posléze protagonistka dívce ukradne odloženou panenku.

Novela Temná dcera stojí mimo bestsellerovou románovou tetralogii Geniální přítelkyně, která Elenu Ferrante proslavila. Zaostává za ní maximálně v šíři vyprávěného kontextu, rozhodně ne kvalitou introspekce nebo intenzivním tématem. Díky kvalitnímu překladu Alice Flemrové se o tom mohli přesvědčit i čeští čtenáři.

"Mateřství je zdrcující zodpovědnost," formuluje ústřední téma v novém filmu sama Leda, když se na pláži potká s těhotnou ženou. Nejprve mezi nimi dojde ke konfliktu, teprve pak se poznávají.

Mateřství plné rozporuplných a traumatizujících pocitů obklopuje Ledu na každém kroku. Sleduje mladou maminku Ninu, ke které machistický manžel projevuje vlastnické sklony, i její dceru pečující o svou nejoblíbenější panenku. A při tom protagonistka vzpomíná na vlastní dcery.

Věty z knihy jako "Včerejší, dnešní čas k sobě přitahoval všechny časy mého života" přímo vybízejí k využití flashbacků a emotivnímu snímání.

Hrdinku Temné dcery nehraje čtyřiačtyřicetiletá režisérka Gyllenhaalová, jinak známá z filmů Sekretářka a Sherrybaby nebo z vedlejších rolí v Temném rytíři a Úsměvu Mony Lisy. Soustředila se spíš na psaní scénáře, režii a produkci. Příležitost stanout před kamerou dala o tři roky starší britské herečce Olivii Colmanové. Ta je držitelkou Oscara za snímek Favoritka, nominovaná byla také za úlohu v Otci. Upozornila na sebe i seriály Koruna nebo vedlejší rolí v Potvoře.

Film Temná dcera je na Netflixu s českým dabingem i titulky. | Video: Netflix

Colmanová je momentálně na vrcholu kariéry. V Temné dceři přesvědčivě ztělesňuje ženu roztomilou, odtažitou i otravnou zároveň. Především ale člověka stiženého traumatem z někdejších vlastních rozhodnutí.

Její křehkost obsahuje stopy samoty, strachu i z něj vyrůstající agrese. Colmanová má nejen jako Leda vynikající mimiku. Očima nebo koutky úst dokáže vyjádřit sarkasmus i návaly těžko ovládaných emocí, aniž by přehrávala.

V Temné dceři ji snímá další výrazná žena současné kinematografie: o kameramanku Hélène Louvartovou a její schopnosti se opřela spousta režisérů a režisérek ze všech konců světa. Například Italka Alice Rohrwacherová ve filmu Šťastný Lazzaro, Američanka Eliza Hittmanová při tvorbě Never Rarely Sometimes Always, Wim Wenders v taneční Pině nebo francouzští krajani Christophe Honoré a Agnes Vardová.

Louvartová v Temné dceři kombinuje ruční záběry z extrémní blízkosti s odstupem a zasazením postavy do prostředí skrze kradmé pohledy na okolní dění. Styl filmu je paralelou k ich-formě knižní předlohy. Z ní si bere i konkrétní imaginativní situace a detaily, například mrtvou cikádu na polštáři vedle hlavní hrdinky.

Psychologické drama s až thrillerovými prvky ale Maggie Gyllenhaalová přesunula z Itálie do Řecka. Odehrává se na fiktivním ostrově Kyopeli a to značně komplikuje vyznění.

Dakota Johnsonová jako Nina a Olivia Colmanová coby Leda.
Dakota Johnsonová jako Nina a Olivia Colmanová coby Leda. | Foto: Netflix

Ve filmu se mluví takřka výhradně anglicky, také obsluha plážového baru nebo správce letního bytu jsou v Řecku cizinci. Řečtina má spíše dekorativní funkci.

Některé neapolské a kalábrijské reálie hrály v předloze důležitou roli, naznačovaly vztahy regionů. Jazykové odlišnosti byly důležité, rozpoznávali jsme narážky na neapolské podsvětí.

Kulturní nuance kniha tematizovala. Film se však dobrovolně vzdává možnosti s nimi pracovat. Komplikuje to celé pozadí příběhu Britky žijící v Americe, která odjela na dovolenou.

Snímek tak redukuje námět spíše na příběh a průzkum intimní sféry. Mateřství spojené s tíživými pocity dusivosti, nemožnost seberealizace a vlastních selhání ale pořád představuje silné téma, v kinematografii dosud nijak časté.

Námět je to drsný, i když neobsahuje žádné projevy fyzického násilí. Selhávající otcové jsou ovšem společensky obecně snáze přijímáni než selhávající matky.

Gyllenhaalová s oporou v předloze, kameramance Louvartové i herečce Colmanové natočila jeden z výrazných amerických debutů uplynulého roku. Temná dcera není nijak inovativní, ale smysluplně se pohybuje na pomezí mainstreamu a nezávislého filmu. Po dvou nominacích na Zlaté glóby by se alespoň některá z trojice tvůrkyň měla dočkat také na Oscarech.

Temná dcera

Režie: Maggie Gyllenhaalová
Film je k vidění na Netflixu.

 

Právě se děje

Další zprávy