Autor románu, který mísí realitu s magičnem a střídá časové roviny, odmítal i milionové nabídky na zfilmování látky.
"Desítky let nebyl náš otec ochoten prodat filmová práva na Sto roků samoty, protože byl přesvědčen, že román zfilmovat nejde i vzhledem k časovým omezením celovečerního snímku," uvedl jeden z Garcíových synů. "Nyní ale ve zlaté éře seriálů, talentovaných scénaristů i režisérů a vstřícnosti mezinárodního publika k cizojazyčným filmům nastal ten pravý čas," dodal.
Snímek bude ve španělštině, natáčet se má zejména v Kolumbii.
Nositel Nobelovy ceny za literaturu Gabriel Gárcia Márquez, který zemřel před pěti lety, odmítl mnoho nabídek na filmové zpracování svého nejslavnějšího románu. Jedna mu údajně měla vynést dva miliony dolarů, tedy v přepočtu asi 45 milionů korun.
Milion dolarů podle serveru BBC Mundo nabídl v 70. letech minulého století také herec a režisér Anthony Quinn, ani s ním se ale Márquez nakonec nedohodl. Údajně proto, že herec ho v jednom rozhovoru označil za komunistu a tvrdil o něm, že chtěl, aby suma za práva zůstala v tajnosti.
Márquez se netajil obdivem k socialismu, k němuž se ještě více přiklonil po nástupu diktatury v Kolumbii v roce 1953. Nelibost mnoha lidí si vysloužil i osobním přátelstvím s komunistickým vůdcem Fidelem Castrem.
V případě jiných svých děl Márquez ohledně filmového zpracování neoblomný nebyl. Například roku 2007 byl natočen jeho román Láska za časů cholery, jednu z hlavních rolí ztvárnil španělský herec Javier Bardem.
Filmovou i muzikálovou podobu dostala také Márquezova novela Kronika ohlášené smrti. Ve stejnojmenném filmu z roku 1987 účinkovali Ornella Mutiová a syn Alaina Delona Anthony.
Román Sto roků samoty, který je ságou rodiny Buendíů z fiktivní obce Macondo umístěné do jihoamerického pralesa, bývá někdy označován i za největší dílo latinskoamerické literatury 20. století. Prózu, jež byla přeložena do více než 45 jazyků, lze vykládat jako historii Kolumbie, Latinské Ameriky i celého lidského rodu.
Text bývá popisován jako podobenství o samotě, lásce či smrti. Mísí se v něm realita s magičnem a nadpřirozené jevy jsou zde běžnou součástí života.
Právě za romány a povídky, v nichž "kombinuje fantazii a realitu do bohatě strukturovaného světa představ, zrcadlícího život a konflikty kontinentu", dostal Márquez v roce 1982 Nobelovu cenu za literaturu.
Proslul ale rovněž jako novinář. Například z cesty po Evropě, během níž navštívil i několik socialistických zemí, včetně Československa a Sovětského svazu, napsal reportáže nazvané 90 dní za železnou oponou. Byl též autorem několika scénářů a psal i filmové kritiky.
Společnost Netlix označila za čest točit jako první filmovou adaptaci románu Sto roků samoty. S tématy z Latinské Ameriky slavila tato firma už několik úspěchů, naposledy s mexickým filmem Roma, který nedávno získal tři Oscary a předtím dva Zlaté glóby. Populární je také seriál Netflixu jménem Narcos o kolumbijském drogovém bossovi Pablu Escobarovi a drogových kartelech, které získaly moc po Escobarově smrti.
Minulý měsíc Netflix oznámil, že otevře stálou pobočku v Mexiku a začne ještě intenzivněji produkovat filmy a televizní seriály ve španělštině.
