Marcela se o mě v politice bála, říká Třeštíková

Irena Hejdová Irena Hejdová
25. 12. 2007 14:58
Helena Třeštíková mluví o svém roku 2007
Foto: Aktuálně.cz, Jaroslav Pikous

Rozhovor - Na rok 2007 bude dokumentaristka Helena Třeštíková dlouho vzpomínat. Hned zkraje se stala ministryní kultury a následně uvedla do kin svůj celovečerní film Marcela.

Na funkci po krátké době rezignovala, s Marcelou naopak cestovala po českých i světových festivalech; v listopadu s ní vyhrála cenu za nejlepší evropský dokument v Seville.

Jaké jsou další osudy její hrdinky, jak Helena Třeštíková vzpomíná na své politické angažmá a jaké další dokumenty chystá?

Filmový festival Finále: Režisérka Helena Třeštíková přebírá cenu spolu s Marcelou Haverlandovou
Filmový festival Finále: Režisérka Helena Třeštíková přebírá cenu spolu s Marcelou Haverlandovou | Foto: Finále Plzeň

Letos jste do kin uvedla Marcelu a na krátkou dobu se stala ministryní - o čem vás poučilo setkání s Marcelou a o čem to s politikou?
Při setkání s Marcelou jsem si opakovaně říkala: člověk nesmí přestat bojovat, ať se děje, co se děje. Poučení ze setkání s politikou zní: člověk nesmí přestat být sám sebou, ať se děje, co se děje.Poučení z obojího: Hezky se to řekne, dobře to zní, ale naplnění těchto tezí je hrozně, ale opravdu hrozně těžké.

Jak se teď daří Marcele, natáčíte dál její osudy?
Pro televizní uvedení jsme dotočili ještě jednu epizodu, která ve filmu není - Marcelin návrat do Prahy. To je asi to nejlepší, co se Marcele v poslední době stalo. Díky penězům ze sbírky televizních diváků mohla opustit "vyhnanství" v Českém Brodě a přestěhovat se. Marcela si zařídila nový byt zářivými barvami...

Jak se vlastně Marcela dívala na Vaše politické angažmá?
Marcelu to, myslím, moc nevzrušilo, jen se o mně prý trochu bála. Můj vztah k politice se tou zkušeností určitě trochu změnil. Dovedu si některé věci lépe představit a  domyslet . Také více oceňuju, když se občas (málokdy) něco povede. Protože vím, co strašného úsilí za tím je. Teď v poslední době to bylo schválení tzv. diginovely a dočasné řešení financování českého filmu.

Krom Marcely letos do kin vstoupily i další české dokumenty Ztracená dovolená a Mír s tuleni - jak se Vám líbily?
Tuleně jsem ještě neviděla, Ztracenou dovolenou naopak dvakrát. Ten film mám ráda a cením si ho. Myslím, že se aktuálně točí několik dokumentů pro kina a že v dalších letech bude  bohatá úroda zajímavých dokumentů.

Třeba dokument Pavla Kouteckého a Míry Janka o Václavu Havlovi? Jak se vám líbil?
Viděla jsem jen ukázky. Ale byla jsem u toho, když to kdysi Pavel Koutecký v jedné hospodě v Podolí s Václavem Havlem domlouval a v průběhu práce jsme o tom s Pavlem často mluvili. Na ten film se extrémně těším.

Manželské etudy po 20 letech: Marcela
Manželské etudy po 20 letech: Marcela | Foto: ČT

A jaké české hrané filmy vás letos zaujaly?
Zaujalo mě, jak málo české hrané filmy reflektují podstatné věci našeho života. Když jsem teď viděla rumunský film 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny, tak jsem si to uvědomila zvlášť bolestně.

Čím to podle Vás je?
Myslím, že naše hrané filmy jsou, v důsledku malé podpory kinematografie ze strany státu, produkovány především jako sázky na jistotu. Velmi málo producentů je ochotno jít do rizika, která přinášejí filmy složitější, hlubší, hledající.

Stojí podle vás krize českého hraného filmu i za vzestupem dokumentárního žánru?
Dokumenty jsou obecně levnější a je tedy možné snáze riskovat. Takže bych za vším hlavně viděla onu bájnou "neviditelnou ruku trhu". Ale na druhé straně viditelně roste zájem o dokument. Řekla bych ale, že to je celosvětový trend. Já prorokuju dokumentu velkou budoucnost .

Na zahájení byla i exministryně Helena Třeštíková (zcela vpravo). V kině Světozor měl světovou premiéru její dokument Marcela, jehož hrdinka byla též v sále (druhá zleva).
Na zahájení byla i exministryně Helena Třeštíková (zcela vpravo). V kině Světozor měl světovou premiéru její dokument Marcela, jehož hrdinka byla též v sále (druhá zleva). | Foto: Ondřej Besperát, Aktuálně.cz

Jaké zahraniční dokumenty se vám letos líbily? Třeba Sicko Michaela Moorea?
"Sicko" jsem ještě neviděla, ale chystám se na něj do nově otevřeného, úžasného Bia Oko. Viděla jsem ale dva dokumenty, které mě opravdu zaujaly. Bylo to na festivalu v Lipsku, kde jsem se účastnila panelu o časosběrném dokumentárním filmu a viděla díla svých kolegů, točících stejnou metodou jako já. Rus Sergej Mirošničenko natočil film "21 let - narozeni v SSSR" a Němci, manželé Jungeovi další díl jejich ságy "Děti z Golzow", kterou točí už od roku 1961(!). Obojí mi přišlo hodně zajímavé, ale diskutabilní. Ale obojí mně zároveň utvrdilo v dojmu, že zapojit čas do svých služeb je nosný nápad!

A vy chystáte další časosběrné dokumenty? Jak to vypadá s příběhy Reného a Katky?
Příští rok by měl být dokončen film o Reném. Katka se průběžně natáčí. Film o Reném má zatím pracovní název René - český Villon, ale to se možná ještě změní. Dokončujeme to se společností  Negativ jako Marcelu a film by měl jít taky do kin.

Kolik osudů vlastně souběžně v této době časosběrně natáčíte?
Teď aktuálně tedy dokončuji Reného, točím Katku a projekt s pracovním názvem Zázrak po 35 letech. To je o životě kluka, kterého jsem kdysi zachytila při jeho narození a nějakou dobu ho pak filmově sledovala i s rodinou. Teď se k nim vracím. Uvažuji ještě o pokračování dalších "sběrných" příběhů, ale to musím nejdříve trochu promyslet.

Chystáte se na Vánoce za některými z Vašich hrdinů?
Chystáme se točit na Mikuláše s Katkou a předat jí nějakou nadílku, schůzku před Vánoci mám už domluvenou i s Marcelou. René zmizel...

 

 

Právě se děje

Další zprávy