„Má smysl sledovat, jak ženy dokážou vést,“ říká Streepová v exkluzivním rozhovoru

Do českých kin za pár dní vstoupí pokračování slavné komedie z prostředí módního průmyslu Ďábel nocí Pradu 2. Téměř 20 let po americké premiéře prvního snímku se tak herečka Meryl Streepová opět vrací jako Miranda, elegantní a často krutá šéfová časopisu Runway. Aktuálně.cz s ní proto přináší exkluzivní rozhovor, který vznikl v zahraničí prostřednictvím filmové distribuční společnosti Falcon.

Meryl Streepová v rozhovoru mluví o tom, jak se v novém filmu změnila její postava Mirandy Priestlyové, co s ní ona sama rozhodně nemá společného, kvůli čemu věří režisérovi Davidu Frankelovi i proč její filmová paruka přišla o pár vlasů.

Trailer k filmu Ďábel nosí Pradu 2. | Video: Falcon

Jaká byla vaše první reakce, když jste se dozvěděla, že pokračování filmu Ďábel nosí Pradu dostalo zelenou? Myslíte si, že je právě teď ideální čas na takový film?

Myslím, že spousta lidí od nás čekala, že pokračování natočíme hned, vzhledem k úspěchu prvního dílu. Nás ale ta představa spíš děsila, protože jsme si nedokázali představit, že bychom natočili něco, co by bylo alespoň tak dobré jako jednička. S výsledkem jsme byli spokojení, a tak jsme se raději věnovali jiným projektům. Teprve před dvěma lety přišla Aline Brosh McKennaová s nápadem, který by v dnešní době mohl fungovat. Dává to smysl i proto, že svět magazínů, nakladatelství a žurnalistiky obecně se za tu dobu výrazně proměnil. Všichni dnes řeší, jestli v nových podmínkách mají vůbec nějakou budoucnost, a tahle tísnivá atmosféra se samozřejmě promítá i do našeho filmu. Lidé jsou najednou schopni udělat téměř cokoliv, aby se udrželi nad vodou a vydrželi, než se situace uklidní.

Jak si vysvětlujete, že se z prvního filmu stala taková kultovní klasika?

Nemám tušení, opravdu ne. Hodně jsem nad tím přemýšlela a napadalo mě především to, že před dvaceti lety byl motiv silné a ambiciózní ženy ve vedoucí pozici ještě poměrně neokoukaný a vzrušující. Hlavní hrdinka toho filmu stojí v čele významné firmy a všechny důležité postavy kolem ní jsou také velmi ambiciózní ženy. To tehdy působilo nově a zábavně. Dnes je situace jiná, podobný typ ženské sebejistoty a úspěchu už lidé často vnímají mnohem kritičtěji, ale přesto si myslím, že má stále smysl sledovat, jak ženy dokážou vést. Současný svět je velmi turbulentní a temný, zpravodajství je pro mnoho lidí znepokojující. O to důležitější podle mě je připomínat si, že stále existuje něco krásného, nespoutaného a možná i trochu bláznivého.

V jaké životní situaci se postava Mirandy nachází na začátku filmu Ďábel nosí Pradu 2? Čím si prošla od chvíle, kdy jsme ji viděli naposledy?

Na začátku filmu je Miranda pořád na vrcholu své kariéry, zároveň ale velmi dobře cítí, že se jí půda pod nohama začíná bortit. Značka, kterou léta budovala, je pod tlakem a model, na němž stál její dosavadní úspěch, přestává fungovat. Právě to je ústřední téma celého pokračování: Miranda se snaží najít způsob, jak vést moderní a životaschopnou firmu, aniž by musela zradit všechno, co dosud představovala. Pro někoho, kdo stojí v čele velké firmy, je to samozřejmě obrovský tlak.

Jak moc se Miranda podle vás změnila? A v čem je naopak stále stejná?

Je o něco přímočařejší a méně řeší, co přesně a jak říká, což je vzhledem k tomu, jak dlouho se v tomhle byznysu pohybuje, vlastně logické. Je také svobodnější, ale zároveň si velmi dobře uvědomuje, v čem je její život pevně ukotvený. A samozřejmě je pořád velmi mazaná, což se projevuje i v tom, jak důsledně kontroluje nejen svůj tým, ale i samu sebe. Co se rozhodně nezměnilo, je její vášeň pro práci. To je něco, co miluje a v čem je opravdu dobrá. Na druhou stranu už jí není šestapadesát, ale šestasedmdesát. Má méně vlasů – stylista, který se mi padesát let staral o vlasy a make-up, tehdy pro první film navrhl paruku. Tu jsme teď znovu vzali a ubrali jí na objemu, aby celkově nepůsobila tak bohatě.

Jaké bylo znovu vstoupit do Mirandiných bot?

Řekněme, že tentokrát už s vbočenými palci. Pořád nechápu, že někdo před padesáti lety nutil ženy nosit takové boty. Chápu, že vypadají elegantně, ale zkuste v nich strávit šestnáct hodin denně. Ale vážně, zas tak těžké to pro mě nebylo, protože je to postava, kterou znám velmi důvěrně. Jen to pro mě není úplně zábavné, protože já sama taková nejsem. Některé její vlastnosti, třeba odměřenost, mimoděčná krutost nebo nedostatek vřelosti ve vztahu k druhým, mi nejsou přirozené. To ale neznamená, že by pro mě bylo těžké ji znovu hrát.

Jak proběhlo setkání s hereckými kolegy a kolegyněmi po tak dlouhé době?

Já jsem s nimi vlastně nikdy neztratila kontakt. Se Stanleym Tuccim jsem se krátce po premiéře prvního filmu znovu potkala při natáčení Julie a Julia, kde hrál mého manžela. Jsme velmi dobří přátelé, a navíc je jeho manželka sestrou Emily Bluntové. Jsme všichni tak nějak propojeni přes rodinu. S Anne Hathawayovou jsem se profesně příliš často nesetkávala, ale je to velmi vlídná a otevřená osobnost, takže jsme na původní dynamiku navázaly v podstatě okamžitě. Což vlastně znamená, že jsem na ni neustále hrubá a nepříjemná. A radost byla pracovat i s novými kolegy. Justin Theroux i B. J. Novak byli skvělí.

Zmiňujete nové tváře v hereckém obsazení. Ve filmu se objeví poměrně dost nových postav, například asistenti, které hrají Simone Ashleyová, Caleb Hearon a Helen J. Shenová. Jak tyto postavy odrážejí to, kam se svět magazínu Runway posunul?

Já i všichni ostatní, kteří jsme byli součástí prvního filmu, do jisté míry představujeme minulost. Nové postavy jsou tam naopak proto, aby reprezentovaly to, co je moderní právě teď. Simone Ashleyová v roli nové Emily byla fantastická, možná i proto, že je pro Mirandu něco jako chráněnka. Obrazně řečeno jí sedí u nohou a přebírá od ní všechno dobré i špatné. Je to vlastně taková Miranda ve výcviku, a to bylo velmi zábavné hrát.

Jaké bylo znovu pracovat s režisérem Davidem Frankelem?

David Frankel je skvělý člověk. Je klidný, má všechno pod kontrolou a nenechá se vykolejit zmatky, které při natáčení občas vzniknou. Navíc má mimořádně vytříbený vkus. Když tedy řekne, že je něco v pořádku, člověk mu prostě věří. I když je kolem spousta rozruchu, ve chvíli, kdy David řekne, že to máme, víte, že to tak je. Mohla jsem se na něj naprosto spolehnout. Mám ho moc ráda a je to opravdu dobrý člověk.

Proč je podle vás takový film ideálním formátem pro kino?

Je to film, který si nejvíc užijete ve více lidech. Myslím, že skvěle bude fungovat i doma, kde si ho můžete kdykoli zastavit, odskočit si pro něco na zub a pak si ho pouštět pořád dokola. Na to ale bude čas později. Pro mě bylo chození do kina vždycky svého druhu společenskou událostí. A to říkám jako člověk, který lidi zrovna dvakrát nevyhledává. To je samozřejmě jen vtip!