reklama
 
 

Má působit jako peklo, popisuje maďarský režisér svůj sci-fi thriller o létajícím uprchlíkovi

29. 4. 2018
Maďarský režisér Kornél Mundruczó v rozhovoru přibližuje, jaké pocity v něm vyvolala migrační krize. „Náš vynikající národ a naše skvělá vláda uprchlíky vyhnaly a teď máme všude ploty. Jsme jeden z nejhorších národů v Evropě v tomto ohledu,“ říká.

Plný scén, jaké nezná ani hollywoodská kinematografie, je snímek maďarského režiséra Kornéla Mundruczóa nazvaný Měsíc Jupitera. Honička natočená v jediném záběru, ohýbání zákonů gravitace bez použití počítačových triků, neustále těkající kamera - nad těmi obrazy vloni žasli diváci festivalu v Cannes a nyní nenechávají klidnými návštěvníky českých kin, která Měsíc Jupitera promítají.

Film, v němž mladý syrský uprchlík Aryan po zásahu policejní kulkou zjišťuje, že umí létat, přitom funguje také jako moralita. Obraz levitujícího člověka nese náboženské paralely a nutí uvažovat o povaze křesťanské Evropy.

Snímek má v sobě kus hollywoodských kejklí i evropského intelektualismu. Akční jízda a úvaha o stavu Evropy ne vždy jdou dohromady, ale vyvolávají silné reakci. Na vznik filmu se Aktuálně.cz vyptalo režiséra Mundruczóa.

Aktuálně.cz: Když jste začal chystat film s uprchlickou tematikou, neomezovala vás nijak maďarská vláda?

Kornél Mundruczó: Ani ne. Byli překvapení a báli se, o čem film bude. Žil jsem v Maďarsku, když migrační krize přišla, takže snímek je plný mých upřímných pocitů z té doby. Hanby, kterou jsem cítil, když se objevovaly pochyby ohledně uprchlíků. Můj úhel pohledu byl, že jsem Evropan, mám nějakou morálku a takovou situaci zvládnu. Film navíc podpořil německý koproducent.

Myslíte, že Měsíc Jupitera může změnit smýšlení lidí o tomto problému?

Doufám v to. Pokud vyrozumíte, že titulní hrdina, což je uprchlík, vás může spasit, je v tom naděje, že tato krize už vyvolává nové způsoby uvažování.

Zvolil jste náboženskou linku ve filmu i kvůli oslovení lidí, kteří mohou být nejvíce proti uprchlíkům?

Rozhodně. V Evropě po tisíce let existuje křesťanská tradice. Ale občas mám pocit, že jsme na to zapomněli. A také jsme zapomněli, co z křesťanských postojů vyplývá. To v mém filmu reprezentuje postava doktora Sterna, který je zprvu nevěřící cynik. Je to opilec neschopný milovat, vlastně docela hajzlík. Nejdůležitější je jeho emoční cesta k proměně. A titulní hrdina není opravdovou postavou, ve snímku působí spíše jako anděl. Jako zpovědnice.

Měsíc Jupitera od čtvrtka promítají česká kina. | Video: Aerofilms |  01:58

V jednu chvíli postava doktora říká: Co se to ze mě stalo? Brzy na začátku, kdy je ještě zkorumpovaný…

Je to důležitá otázka. Já jsem Maďar, mám tu kořeny, žiji v Budapešti. Ale stále si myslím, že jde o celoevropskou otázku: Co se to z nás stalo? Posloucháme různé ideologické názory zprava, zleva, od radikální pravice - a nikam to nevede. Já doufám, že umění může pomoci, že dialog může pomoci. Můj film může diváky pošťouchnout, neboť na téma hledí z jiné perspektivy.

Není to perspektiva, kterou známe také z médií? Váš film pojednává o tom, jak uprchlíky využíváme k vlastním cílům a účelům. Ať už kvůli penězům, či kvůli vlastnímu vykoupení.

Ano, vlastně pro nás pracují. Doktor Aryana na začátku pouze využívá. Jak se zbavit tohoto pohledu, v němž jde jen o peníze a práci?

Jak vzniklo spojení uprchlické tematiky se silně žánrovým filmem?

Nejdříve se vynořil nápad s létáním. Neumím slovně vysvětlit, co přesně to pro mě znamená, ale často když zavřu oči či sním, vidím obraz levitující postavy, na kterou musím nějak reagovat.

Vlastně je to docela odvážný nápad: natočit film o žijícím andělovi, který přitom vypadá jako superhrdina. Byl jste při přípravě filmu nervózní?

Znal jsem rizika, uvědomoval jsem si různá nebezpečí, ale prostě jsem do toho skočil. Nikdy si věci nepropočítávám, rád funguji spontánně, riskuji. Doufejme, že existují diváci, kteří jsou naladění podobně.

Člověk má pocit, že tohle nebude film, který by si oblíbil maďarský premiér Viktor Orbán. Křesťanskou Evropu ukazujete velmi kriticky.

Já si spíš kladu otázku, jestli se můj film líbí papeži Františkovi. Hlavní důvod, proč točit o zázracích jako samozřejmé věci - ukázat, že existují, a také vyvolávat pochyby v divácích, kteří si říkají: Mám tomu uvěřit, nezbláznil jsem se? - byla možnost tematizovat aktuální problémy díky této umělecké licenci. Nevím, co je to dnešní křesťanská Evropa. Pravicoví radikálové se též zaštiťují křesťanskými hodnotami. Když čtu bibli, uvažuji nad ní poněkud jinak.

Ukazujete, jak jeden z uprchlíků spáchá sebevraždu. Nebál jste se dezinterpretací této scény?

Víme, že je to provokativní motiv. Já ho využil, protože jsem potřeboval dostat město do uzavřeného stavu, vytvořit silně pohotovostní situaci. Zažil jsem sám něco podobného po pařížských útocích v Bataclanu - bylo obtížné vůbec vycestovat do Paříže a z Paříže do Bruselu. Chci v publiku vyvolat nezvyklé reakce. Nikoli uvažovat, zda vše sedí podle politicky korektních škatulek. Vlastně si myslím, že když doktor Stern zneužívá uprchlíka Aryana kvůli obohacení, je to mnohem provokativnější než fakt, že jsem ukázal sebevražedného atentátníka. Obklopuje nás to ve Francii, v Británii, na mnoha místech po světě. Jde o součást našich životů. Pokud by umění nemohlo vyobrazit tak zásadní zkušenost dnešní doby, kdo tedy může? Jenom média?

Létání má ve filmu symbolickou podobu, tématem je víra a její nedostatek. Neuvažoval jste vůbec o tom, že byste samotné létání neukázal?

Vedli jsme o tom velkou diskuzi. Jenže kdybychom ukázali pouze reakce lidí, šlo by najednou o intelektuální záležitost, působili bychom jen na mozek diváků. Mnohem více jsme chtěli nechat působit zázrak.

Jupiter má 67 známých měsíců. Pod ledovou kůrou jednoho z nich se pravděpodobně skrývá oceán slané vody. Může to být kolébka nových forem života. Tento měsíc byl pojmenován Europa. 🌑Vyražte do kina na MĚSÍC JUPITERA a nechte se unést hypnotickou atmosférou napínavého thrilleru, který vás vezme na divokou jízdu ulicemi Budapešti. 📽bit.ly/Mesic_Jupitera_v_kinech

Zveřejnil(a) Aerofilms dne NaN. undefined NaN

Jak jste scény s levitováním natáčel?

Používali jsme hodně drátů a skutečných triků. Také se často točilo v reálných lokacích. Většina počítačových triků tedy spočívala pouze v tom, že se z obrazu vymazávaly dráty.

Ta neuvěřitelná scéna, v níž Aryan otáčí celým pokojem a ohýbá pravidla gravitace, se opravdu točila v rotující místnosti?

Ano, to by digitálně snad ani nešlo udělat.

I některé další obrazy ve filmu jsou neuvěřitelně silné, divák si říká, že nic takového dosud v kině neviděl. Ale myslíte, že vyprávění o uprchlické krizi pomocí těchto silných žánrových obrazů má nějaké výhody oproti zachycení problematiky a skutečnosti realisticky či dokumentaristicky?

Já opravdu rád pracuji se žánry. Sociální drama není moje parketa, nemohl bych se k tématu upřímně vyjádřit pomocí něj. Dnes je možné natočit cokoli a pro mě je zásadní možnost velké stylizace a vytváření různých poetických rovin ve filmu, stejně jako míchání žánrů. Měsíc Jupitera je velmi zemitý a temný snímek. A také sci-fi. A též akční thriller. Všechny ty žánry se propojují, neboť jde o fantazii, o typický film z ranku "co kdyby". Lákám diváky: jen si to představme.

Scénu z tábora jste natáčeli ve skutečném uprchlickém táboře?

Vše bylo postaveno ve studiu, ale když přišla krize, pořídil jsem spoustu skutečných záběrů z táborů. Maďarsko svým chováním přispělo k tomu, že realita byla přetvořena. Náš vynikající národ a naše skvělá vláda uprchlíky vyhnala a teď máme všude ploty. Jsme jeden z nejhorších národů v Evropě v tomto ohledu, protože nijak nepřispíváme k řešení problému. Což je ostuda.

Proč jste zvolil název Měsíc Jupitera?

Ta idea je jednoduchá, byť název zní záhadně. Pro mě jde o metaforu Evropy. Natočil jsem evropský film v duchu tradice komplexní evropské kinematografie.

Jak vidíte budoucnost Evropské unie? Budou dál vznikat takové evropské filmy?

Vždy je dobrá příležitost znovu promýšlet, co je Evropa, co pro nás znamená. Proč jsme Evropané, proč tvoříme takovou kulturu. Odkud to naše abstraktní uvažování pochází. Jen si vezměte operu, tam je vše velmi abstraktní. Když přijde něco nečekaného, drsného a naopak hodně konkrétního jako krize, musíte tomu čelit. Na jednu stranu je to problém, ale zároveň také zrcadlo. Příčí se mi hledět na myšlenku Evropské unie cynicky. Pokud by šlo jen o výhodnou ekonomickou směnu, pak nevidím důvod, proč v unii setrvávat. Pokud bychom my Maďaři nebyli součástí Evropské unie, čím bychom byli? Budoucnost Evropské unie je příliš komplexní otázka, ale každopádně máme všichni velkou zodpovědnost. A je třeba najít cestu ven ze situace, která nemá daleko k válce. I kdyby nešlo o válku skutečnou, ale "jen" morální.

Jak se žije v dnešním Maďarsku?

Pochopitelně to není tak černobílé, jak to může působit ze zahraničního tisku. Ale žije se tvrdě. Panuje čistý populismus a podivná politika moci.

Nechali se Maďaři zmanipulovat a uvěřili slibům?

Lidé se bojí všeho neznámého - ať už jsou to uprchlíci, Brusel, intelektuálové nebo George Soros. A politikům kvůli této paranoii věří, nejde o čistou manipulaci. Po uprchlické krizi to ještě eskalovalo.

Měsíc Jupitera

Režie: Kornél Mundruczó
Aerofilms, česká distribuční premiéra 26. dubna

Uvažoval jste o scéně, kdy se váš hrdina Aryan vznese, jako o nanebevstoupení?

Nevím, ale chtěl jsem, aby si divák, pokud bude o mém filmu po čase přemýšlet, vzpomněl právě na tento obraz. Pokud mu uvízne v hlavě, stačí to. Filmy zapomenete, i ty dojemné. Ale na sílu kinematografie zapomenout nelze. Obrazy s vámi zůstávají navždy. To je naše práce.

Můžete trochu přiblížit svůj vizuální klíč k Měsíci Jupitera?

Šlo o dlouhou debatu s kameramanem, scenáristkou i producentem, o čem film vlastně je. Chtěli jsme, aby působil jako obraz Hieronyma Bosche. Jako Boschovo Peklo. Je obrovské, ale přitom nevíte, co vše se v něm přesně odehrává. Jen že je to syrové a brutální. Teprve když se přiblížíte, uvidíte všechny ty miniatury, co dělají. Taková je i struktura Měsíce Jupitera. Spousty scén, spousty postav. A my se za nimi propadáme. Protože ten film je stejně tak o padání jako o létání. Jsem si jistý, že si coby diváci budeme pamatovat právě tato silná pnutí, která si neseme na ramenou. Hlavním cílem bylo vytvořit filmový jazyk, který by ta pnutí uměl stejně silně vyobrazit. Jazyk, v němž se kamera pořád hýbe, těká, je neklidná, neustále někam spěchá.

Takový neklid nepochybně provází i pobyt v uprchlickém táboře. Hovořil jste se skutečnými migranty?

Rozhodně, to pro mě bylo důležité. Vytvořili jsme uměleckou instalaci už před krizí - ostatně i scénář filmu byl napsán ještě před krizí. Zněl v ní Schubertův písňový cyklus Zimní cesta, pojednávající o samotě člověka. Poté jsem strávil tři týdny v uprchlickém táboře, kde jsem natáčel. A uvědomil si, jak se lidé cítí. Jsou neklidní, neustále pod tlakem, nemohou si odpočinout. To jsem do filmu chtěl přenést. Myslím, že v tomto ohledu není snadné ho sledovat. Prostě se na vás řítí a někdy je vjemů příliš. Ale taková je i realita v uprchlickém táboře. A doufám, že i proto ve vás ty obrazy zůstanou.

autor: Tomáš Stejskal | 29. 4. 2018

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama