reklama
 
 

Neznámý režisér točí českou verzi Atlasu mraků. Místo Bruce Willise obsadil Polívku

21. 9. 2015 11:21
V Česku vzniká film spisovatele a režiséra Dalibora Stacha s názvem Za oponou noci. Přestože má autor na kontě jen jeden kinematografický počin, podařilo se mu zajistit spolupráci s americkými tvůrci a obsadit hollywoodskou herečku Marciu Cross, známou ze seriálu Zoufalé manželky. Po jejím boku se navíc objeví herec Bolek Polívka. V současné době je film v postprodukci a premiéru by měl mít v polovině příštího roku. "Pro mě je úspěch už jen to, že vznikl, a teď už je to jen na divácích, jak ho budou vnímat a kam je film posune," říká v rozhovoru režisér.

Aktuálně.cz: Do hlavních rolí jste obsadil herce Bolka Polívku a americkou seriálovou hvězdu Marciu Cross. Jak se vám podařilo je pro film získat?

Dalibor Stach: Nejdříve jsme obsadili české herce, až poté jsme dali druhé straně prostor s výběrem těch amerických. Nebylo to ale vůbec jednoduché. Padala taková zvučná jména jako Al Pacino nebo Bruce Willis. Toho jsem ale odmítl, protože se nehodil do žádné role. Důležitější bylo vybrat člověka, který je navíc srozuměný s naší věcí. Nakonec ale opravdu téma filmu přitáhlo ty správné lidi.

Co se týká hlavních rolí, nechtěli jsme hollywoodské star, ale přemýšlivé a zajímavé lidi. Marcia je duchovní člověk, a když jsme přišli s nabídkou, byla zrovna ve fázi meditace. Během 14 dní už ale natáčela v Čechách. Příběh byl pro ni natolik lákavý, že na roli kývla ihned.

O obsazení Bolka Polívky jsem měl jasno, už když jsem v roce 2012 psal knihu, podle které film točíme. Při psaní jsem si ho představoval jako jednu z hlavních postav. Nikdo z našich herců není tak přirozený a charismatický.

A.cz: Mluvíte o obsazování amerických herců, jako by to bylo něco snadného. Vy sám jste ale začínající režisér. Jak jste docílil toho, že vám svěřili režii?

Nebylo to tak, že by mi někdo svěřil režírování. Můj příběh je velmi těžké uchopit, takže mi trvalo rok, než jsem našel partnera, který by do toho šel se mnou. Od začátku jsem věděl, že film je univerzální, a ne jako ty o pražských problémech, které se tu neustále točí. Proto jsem chtěl do Mekky filmu – do Hollywoodu, protože mé příběhy jsou univerzální. I samotné natáčení pak bylo netradiční.

Nechtěli jsme se nechat svazovat excelovými tabulkami a dotacemi. S producentem Milanem Friedrichem jsme si řekli, že nás to v první řadě musí bavit, stejně tak lidi na place. Jen sranda a žádný stres, to byla podmínka. Na české kinematografii je vidět, jak ztrácí tvůrčí pohodu.

A.cz: Film je již natočený, probíhá postprodukce, přesto se o něm moc neví. O čem vlastně je?

To si necháváme zatím pro sebe. Mezi lidmi již koluje knížka, která teď půjde znovu do tisku, protože je již rozebraná. Měla by vyjít letos před Vánoci. Takže zvědaví diváci, kteří chtějí vědět, o čem film bude, se to mohou dozvědět z knihy.

A.cz: Vy mi neřeknete, o čem bude váš nový film?

Neřeknu, nemůžu.

A.cz: Proč taková tajemství?

Příběh sám o sobě je tajemný. Postupně ale budeme film odhalovat. Zjistíte třeba, kdo hraje hlavní role, a budete překvapení.

A.cz: Proč s tím děláte takové tajnosti, když už je stejně knižní verze na pultech?

Knížek zase tolik není, je to v podstatě unikát. Ti lidé, kteří ji doma mají, vědí a ostatní si budou muset ještě chvíli počkat. Můžu prozradit, že film je kombinací dvou mých knih. Čtenáři ale nebudou ochuzeni, protože uvidí mnohem více, než je v knize.

A.cz: Z anotace knížky je patrné, že jde o příběh posmrtného života z vaší osobní zkušenosti s klinickou smrtí.

Ano, je to přesně tak.

A.cz: To je dost těžké téma, navíc když nemá jít o jasnou dějovou linku. Nebojíte se propadáku?

V příběhu jsme s lehkostí nastolovali otázky typu – proč tu jsme nebo co si tu každý máme vlastně vyřešit. Film na to odpovídá poměrně jednoduchým a někdy i humorným způsobem.

Američtí producenti vědí, že to má obrovský potenciál, jen tady jsme všichni rození kritikové. Příběh je ale natolik jiný od toho, co známe, že to má šanci na úspěch. Kdybychom točili tak, jak se to dělá v Čechách, nezískali bychom pro film ani Bolka a umořili bychom se tabulkami.

A.cz: Na sociálních sítích váš film přirovnávají právě k americkému snímku Atlas mraků. Můžou diváci opravdu očekávat něco podobného?

Asi bych to úplně nesrovnával. Pravdou je, že když jsem Atlas mraků viděl poprvé, říkal jsem si, že mi tak trošku ukradli nápad. Udělali ale jednu zásadní chybu, kvůli níž neměl film takový úspěch. Nechali diváka, aby se soustředil na herce, který v rámci reinkarnace hraje v každém příběhu někoho jiného. Spíše se tedy soustředí na to, jak ho maskéři nalíčili a oblékli, což ruší vjem, diváka to rozhodí a nesoustředí se na film, který je pro něj pak neuchopitelný.

Na druhou stranu je Atlas mraků takovou přípravou na to, že podobné filmy budou i nadále vznikat. Na přímočaré snímky si už diváci zvykli, takže by měli začít více používat hlavu a zvyknout si na skákání v čase.

A.cz: Film Za oponou noci bude mít premiéru v polovině příštího roku. Co si od něho slibujete?

Pro mě je úspěch už jen to, že vznikl, a teď už je to jen na divácích, jak ho budou vnímat a kam je film posune. Já jsem jen prostředník. Je to ale materiál pro tápajícího člověka, který hledá odpovědi. To je důvod, proč jsem film vůbec točil, aby i za dvacet třicet let si v něm lidé našli to své.

autor: Zuzana Mocková | 21. 9. 2015 11:21

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama