Před 30 lety měl premiéru filmový blockbuster Rolanda Emmericha Den nezávislosti. Legendární sci-fi s Willem Smithem, Jeffem Goldblumem a Billem Pullmanem v hlavních rolích vyobrazuje svět, který dávno zanikl. Publikum se globální katastrofě mohlo bezstarostně smát a královsky se bavit.
Zatímco Steven Spielberg v mimozemských námětech většinou hledá empatii, souznění a snahu o poznání nepoznatelného, Roland Emmerich coby arcivévoda destruktivně opojných explozí nachází prostor pro americký heroismus plně vyzdvihující spasitelsky strážcovskou úlohu velmoci a větvení katastrofického spektáklu. Ohlušující blockbuster ztělesňuje esenci hollywoodských filmů 90. let.
Velkofilmy se snažily o maximální efektnost a účinek, vyzobávaly to nejfunkčnější z posledních desetiletí. Emmerich staromilskému přístupu stran narativních vzorců a stylistických postupů zůstal neochvějně věrný, až se postupem let s vyšuměním trendů 90. let v éře transmediálních spektáklů stal určitým anachronismem. Sveřepost, přepálená poťouchlost, notná dávka patriotismu, obrana tradičních hodnot a důraz na hrdinství zdánlivě obyčejných lidí.
Interpretace mimozemské invaze už od formativní Války světů H. G. Wellse záleží na dobovém kontextu. Strach ze zničujících a cizích sil v mytizační rozhlasové adaptaci z roku 1938 asociuje druhou světovou válku, filmová verze odpremiérovaná v roce 1953 zase posloužila coby antikomunistický spektákl podepřený studenou válkou. Spielbergovo převyprávění z roku 2005 pak odráží realitu po událostech 11. září. Zkrátka, mimozemšťané nikdy nejsou jen mimozemšťané.
Města padají pro diváckou potěchu
Den nezávislosti, vydaný v době, kdy si Amerika hověla ve spokojeném bezvětří, je hlavně líbezně banální. Není divu, že právě tento film nastartoval popularitu blockbusterů, v nichž jsou hlavním nepřítelem přírodní síly bez konotací společenských úzkostí. Vize apokalypsy je v něčem ulítlá, třeskutě zábavná. Na míle vzdálená filmům z nultých let, kdy Státy vstoupily do úplně jiné, traumatické etapy. Když ve Dni nezávislosti nebo snímku Mars útočí! explodují ikonické budovy symbolizující americkou identitu, místo fatalismu cítíme omamnou zábavu.
Masy lidí umírají a města padají pro diváckou potěchu bez pocitů viny. Vzpomeňme scénu, kdy hipíci s transparenty mimozemšťany vítají, načež jsou rozdrceni. Katastrofa svede lidstvo dohromady v optimistickém závěru zalitém sluncem. Amerika je vzorem pro ostatní. Její pokrok a eliminace nebezpečí posouvají i ostatní země. Přes všechny pestrobarevné efekty a „nabušenou“ akci tvoří jádro jednoduchý, leč kauzálně vycizelovaný humanistický příběh. Mimozemskou invazi sledujeme optikou tří protagonistů.
Armádní letec, vědec a prezident. Letec sní o tom, že se jednou podívá do vesmíru. Je osamoceným vlkem, ztráta jeho jednotky jej vede k heroickému individualismu a zároveň spolupráci. Skrze invazi dospěje, splní si svůj sen, urovná si priority a ožení se. Vědec s titulem z MIT zase rezignuje na ambice, geniální budoucnost se promění ve stagnující paběrkování, nemožnost najít smysl. Vyprávění reflektuje jeho boj s pasivitou a přerod v proaktivního hrdinu, i díky iniciačnímu rozhovoru s otcem. Jeho objev zachrání lidstvo, což je úzce propletené s nalezením odhodlání v osobním životě a sblížení se s bývalou ženou.
Prezidentova popularita zase prudce klesá. Vládnutí nechává svým poradcům. Dříve uznávaný pilot válčící v Perském zálivu ztratí jiskru a stane se vězněm predikcí a očekávání. Ale tváří v tvář zkáze najde své kořeny. Odhodí masku a skrze burcující řeč se pomalu stává neotřesitelným světovým leaderem, jenž doslova zachrání svět poté, co neváhá naskočit zpátky do kokpitu. Katastrofa je tak prostředkem ke (znovu)objevení vnitřních hodnot, lidské semknutosti a iniciativní zodpovědnosti nejen za druhé, ale i za sebe.
Sláva Spojeným státům a prezidentovi!
Emmerich proslulý obsazováním robustního počtu komparzistů díky spletitě nápadité struktuře dělí pozornost mezi několik osobních linek, které vyústí ve srozumitelně komunikovanou katarzi. Příčinou vítězství nad vesmírnými nepřáteli nejsou pokročilé technologie, nýbrž lidské nasazení. Těžkotonážní tempo se prolíná s odlehčenou sebereflexí, postavy citují kulturní dědictví filmů E.T. – Mimozemšťan i Blízká setkání třetího druhu. Jejich snahu o sblížení se s mimozemšťany zesměšňují. Nadsazenost a popkulturní citace jsou pro postklasický Hollywood typické.
V druhém plánu pak film utužuje dominantní roli Spojených států. Každý může mít skvělý a nezávislý život, když bude tvrdě pracovat. Oslavuje militarismus, sílu prezidentského systému, drtivý protiútok, zjednodušuje politickou problematiku a posiluje patriotistickou jednotu. Emmerich těží z dynamické střihové skladby i dramatických detailů. Barevná paleta a výtvarný design se drží realismem nezatížené hravosti.
Den nezávislosti se stal nejvýdělečnějším filmem roku. I díky masivní a spektakulární marketingové kampaní, počínaje trailerem promítaným během Super Bowlu. Snímek se zviditelnil na Coca-Cole, vědec s tváří Jeffa Goldbluma používal notebook od Apple, vznikla řada merche a hraček. Film se kasal aurou události, kterou nelze zmeškat. Jedno z propagačních hesel říká: „Na srpen si nedělejte plány.“ Tenhle mimozemský lunapark v mnohem vydláždil cestu pro moderní propagaci blockbusterů.
Snímek je lomítkem dvou etap. Den nezávislosti zažehl inspiraci pro řadu ostatních, a přesto jde o pomyslný relikt. Dnes si lze jen těžko představit onu pestrobarevnou destrukci a krásnou naivitu. Divácké nároky jsou v novém tisíciletí úplně jiné. I když se třeba superhrdinové perou s vesmírnými obludami, nepřátelé slouží jen jako doplňkové atrakce. Geopolitická paranoia, požadavky na realističtější zemitost i nutnost jiného typu protagonistů „devadesátkově“ rozjuchané férie navždy nahradily.
Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější
ŽIVĚ Neznámý projektil zasáhl loď v Hormuzském průlivu, zemřel nejméně jeden člověk
Nákladní loď zasáhl při plavbě v Hormuzském průlivu neznámý projektil, oznámila v pondělí ráno britská námořní služba (UKMTO). Zásah způsobil škody ve strojovně lodi a zranil či zabil nejméně jednoho člena posádky. Kvůli válce mezi Spojenými státy a Íránem zůstává provoz na této námořní trase klíčové pro globální přepravu ropy a plynu velmi omezený.
Trump ukázal mapu, na níž si přivlastnil Hormuz. Další zemi pohrozil bombardováním
Americký prezident Donald Trump v úterý zveřejnil mapu, na které je Hormuzský průliv – hlavní dějiště války s Íránem – označen jako „nové území USA“. Podle Trumpových opakovaných vyjádření mají Spojené státy nad průlivem „naprostou kontrolu“. Stalo se tak krátce poté, co Írán oznámil, že klíčová námořní trasa zůstane uzavřená poté, co bez dohody vypršela 60denní lhůta pro vyjednávání s USA.
ŽIVĚ Parlamentní volby v září nebudou svobodné, Kreml si výsledek objedná, míní expert
Zářijové parlamentní volby v Rusku nebudou svobodné, soutěživé ani spravedlivé a jejich oficiální výsledek vznikne na objednávku Kremlu. Přesto mohou být důležité, protože data získaná z hlasování mohou ukázat, zda režim ruského prezidenta Vladimira Putina ve společnosti výrazněji ztrácí podporu. Politický geograf Michael Romancov z Univerzity Karlovy to řekl v rozhovoru s ČTK.
Lavrov měl plamenný projev. Ruská burza překvapivě „padla jako kámen“
Ruský ministr zahraničí v pátek odmítl zmrazení konfliktu na současné frontové linii a pohrozil západním spojencům Kyjeva „zničením všeho, co ze Západu pohání válečnou mašinerii Kyjeva“ – a to i s použitím „tvrdších metod“. Jeho odhodlání ale patrně nesdílejí ruští investoři. Ruský akciový trh se překvapivě ještě ten den propadl nejvíce za poslední čtyři roky.
Skočil do Pacifiku za chlapcem. O pár týdnů později seděl v oválné pracovně
Z rozbouřeného Pacifiku rovnou do oválné pracovny. Šestnáctiletý plavčík Ryder Williams před několika týdny riskoval vlastní život, aby zachránil desetiletého Nathaniela Raie, kterého u kalifornského pobřeží strhly silné vlny. Záběry záchrany obletěly internet a mladého zachránce nyní přijal americký prezident Donald Trump.