Letuška je seriál plný špionů, CIA a bizarních náhod. Je zašmodrchanější než romány Johna le Carrého. Ale z realismu nejslavnějšího autora špionážní literatury si nevzala ani ň. V první řadě se Američanka Kaley Cuocová, hvězda sitcomu Teorie velkého třesku, s patřičnou vervou zhostila role naivní, emotivní, věčně opilé a přelétavé Cassie, co odmítá dospět a utíká před realitou, která jí však stejnou měrou oplácí a vždy ji dohoní.
Ve druhé řadě, nově dostupné na českém HBO Max, tvůrci ještě sešlápli plyn. Bohužel ale také zkouší dokázat, že komedie postavená na výstřední hrdince, které je všude plno, může fungovat ještě lépe, když bude protagonistky na obrazovce víc.
První Letuška byla přiznaně nadsazeným pohledem na špionážní hry, s postavami tak nepravděpodobnými, že vzešly buď z pera nějakého brakového autora, nebo z věčně intoxikovaného mozku protagonistky. Ta ostatně občas komunikovala s duchem mrtvého Alexe, kolem jehož záhadné vraždy se točila zápletka.
Ve druhé řadě však roli neustálého "kecala" uvnitř vlastní hlavy plní jiné verze letuščina já. Cassie už není podezřelá, ocitá se na druhé straně, spolupracuje se CIA. A na misi v Berlíně další chlapík, kolem něhož se - tentokrát pracovně - motala u baru, končí mrtvý. Vyhozený do vzduchu. Prý výbuch plynu, ale okolnosti úmrtí se začnou komplikovat.
Cassie od té exploze zvoní v uších, bojuje s nutkáním poslat měsíce střízlivosti do háje, dát si alespoň skleničku. A kromě toho má pocit, že se světem potuluje blondýna, která předstírá, že je ona.
V Teorii velkého třesku hrála Cuocová bezprostřední sousedku Penny. A celý sitcom o bláznivých fyzicích s nulovými sociálními schopnostmi lze vnímat jako obraz toho, jak práce teoretiků a výzkumníků vypadá očima jejich sousedek či sousedů. Zcela stejně vypadá svět tajných služeb a severokorejských špionů v Letušce. Jako kdyby vypadl z alkoholové vize hrdinky, která rychleji jedná, než myslí.
Kolem Cassie se vrší stále nepravděpodobnější události, v její blízkosti se objevují divní lidé. Hlavní vypravěčské pravidlo zjevně zní, že náhoda neexistuje, respektive prakticky vše, co se stane, je dílem souhry nepravděpodobných okolností.
Snad každý, kdo s Cassie pracuje u letecké společnosti Imperial Atlantic, je agent, podivínský dobrodruh či jedinec se zdánlivě psychopatickými sklony. Z milence nejlepší kamarádky se vyklube špičkový hacker. A Cassie? Té z toho brzy asi praskne hlava. Divákům bohužel také.
Letuška od prvních minut dává najevo, že je od realismu, příčetnosti a jakýchkoli ambic odpoutanou žánrovou zábavou v duchu takzvaných pulpových románů, kde je možné cokoli a nápaditost se cení více než uvěřitelnost. Jenže zároveň je to seriál docela předvádivý, rozhodně nevypadá lacině, naopak se opájí vlastní výpravností, požitkářsky dělí plátno na více vypulírovaných záběrů.
Bohužel nemá tempo brakových příběhů. Byť se toho děje mnoho, tvůrci strašně často zakopávají o vlastní snahu obalit bláznivou hrdinku něčím připomínajícím věrohodnou psychologickou stránku.
Cuocová je jako popcorn nebo cukrová vata. Chytlavě znázorňuje přehnané emoce, umí být neodolatelná i v situacích, kdy hraje holku na zabití. A že taková je pořád. Nejenže jí někdo neustále usiluje o život. Ať už zůstává střízlivá, či nikoli, je "na zabití" prakticky pořád i pro přátele, partnery, rodinu. A ve druhé řadě bohužel čím dál víc také pro diváky. Té cukrové vaty se člověk v jisté fázi přejí. Pak už se mu jen lepí na zuby.
Už v první řadě byla touha vše nadsadit a vyšponovat na maximum občas protivná. Seriálu chybí elegance a potměšilost režisérů Quentina Tarantina či bratří Coenů, kteří se zveličováním i podrýváním žánrových klišé pracují běžně.
Ve druhé řadě Letušky přibývá introspektivních scén, které nám chtějí říci, že Cassie má v hlavě bramboračku. Tedy většinou si to říká ona sama v dialogu s jednou či více fiktivními dvojnicemi, jež jí nastavují zrcadlo coby našeptávající anděl s ďáblem.
Ponor do rodinných traumat minulosti, vyrovnávání se s faktem, že otec nebyl prima parťák ze vzpomínek ořezaných neustálým vytěsňováním, ale také alkoholik, který svou holčičku naučil pít pivo už v dětství - to vůbec nejde dohromady s nadsazenou povahou všech ostatních událostí.
Letuška byla cukrovou vatou a popcornem už v první řadě. V té druhé se z vědomého, ale slastného přežírání nezdravým pokrmem stává spíš břichabol. Chce na jedné straně vyprávět ještě bláznivější příběh, ale neustále ho brzdí introspekcemi i hrdinčiným lavírováním na hraně alkoholismu a těžce vybojované abstinence.
Ten seriál nikdy nebyl ničím víc než bláznivou jízdou, které šlo kdykoli vytknout, že je jen ekvivalentem nekoordinovaného obžerství.
Druhá řada však už spíše ztělesňuje podivný paradox. Tvůrci se zcela utrhli ze řetězu, přitom vlastní úprk napříč příběhem drží na vodítku skrze jalovou psychologizaci protagonistky, která takové snaze vzdoruje celým svým bytím.
Přes občasnou zábavnost tak převládá pocit, jako když sedíte na letišti a čekáte třeba nekonečných šest hodin na další spoj. Všechny obchody a bary už jste třikrát prošli, ošíváte se nudou a přitom se někde v koutku stále nervujete, zda vám to neuletí.
Seriál
Letuška II
Tvůrce: Steve Yockey
Druhá řada seriálu je na českém HBO Max.
