Kromě Bočana festival ocení polského režiséra Lecha Majewského či slovenského herce Milana Lasicu.
"Kdybych nebyl tak starý, řekl bych, že jsem dojatý, ale už po mně nemůžete chtít všechno. Moc si toho vážím," poděkoval jednaosmdesátiletý Bočan. Ten je podle organizátorů výraznou a stále nedoceněnou osobností československé kinematografie. Vyznamenán byl mimo jiné za hravost a chytrost svých děl.
Po slavnostním zahájení diváci viděli Bočanův snímek Bumerang z roku 1996 v hlavní roli s Jiřím Schmitzerem. Sleduje osudy politických vězňů z uranového lágru v 50. letech minulého století. "Pro mě je to vzpomínka na mého přítele Jirku Stránského," vysvětlil Bočan v narážce na scénáristu snímku, který nedávno zemřel.
"Ten film je připomínkou naší společné úvahy. Ta byla, že národu, který ztratí paměť, se události vrátí. Za sebe bych chtěl dodat, že národ, který ztratí kulturu, ztratí sám sebe a rozplyne se," doplnil Bočan, který oceňuje úsilí Letní filmové školy, aby kultura vzkvétala.
"Ten film je důležitý, protože velmi pravdivě říká, co se stalo, jak se chovali lidi vůči sobě. Když to ukážete generaci našich vnuků, kteří tady nežili a vrátí se odněkud z ciziny, tak nevěří, že to tak bylo," míní.
S Jiřím Stránským spolupracoval Hynek Bočan také na tematicky podobně zaměřeném seriálu Zdivočelá země.
"Filmy byly natočeny pod dohledem odborných poradců, to znamená muklů, kteří říkali takhle ne, takhle jo, takhle to bylo. A jak na jedné besedě pravil Jirka Stránský, když mu komunisti namítali, že to dělá horší, než to bylo, tak on řekl ne, bylo to ještě horší, než je to v tom filmu. Tohle předání historické zkušenosti a zabetonování do materiálu je něco, co mě naplňuje velkou radostí," vzpomíná.
Nechodit do školy
K filmu se Hynek Bočan dostal už v mládí. Stejně jako kolegové Karel Smyczek, Dušan Klein nebo Jiří Strach začínal coby dětský herec. "Když jako dítě hrajete ve filmu, je to úžasné. Hlavně nemusíte chodit do školy. Je to zábava, ještě si vyděláte peníze. Člověk k té profesi získá vztah," popisuje.
Po studiích režie na pražské FAMU asistoval režisérům Jiřímu Weissovi, Karlu Kachyňovi nebo Jindřichu Polákovi.
"Zejména Kachyňa a Polák byli tvrdí profesionálové. Když člověk vyjde ze školy, potřebuje ještě získat zkušenosti co do řemesla. Kachyňa byl opravdu nemilosrdný a Jindra Polák to samé. Byli to pánové, kteří mi jako pomocnému režisérovi neodpustili nic, ale zase jsem se hodně naučil," vzpomíná Bočan, jenž začal samostatně točit roku 1965.
Současnému českému filmu podle něj scházejí silné příběhy. Mezi zdejšími tvůrci sice jsou talentovaní lidé, krize ale panuje ve scenáristice, míní režisér.
"Je strašně málo filmů, které jsou ze současnosti, na rozdíl od našich filmů, kdy my jsme měli pocit, že potřebujeme něco říct, že se nám tohle nelíbí. Já nevím, jestli jsou (dnešní filmaři) se vším spokojení, ale chybějí scenáristé a pak také peníze," uvedl Bočan, který zatím naposledy v roce 2014 natočil televizní snímek Piknik s herci Janem Třískou a Petrem Kostkou.
Letní filmová škola letos z Bočanovy tvorby již uvedla film Pasťák z roku 1968 nebo pohádku S čerty nejsou žerty z poloviny 80. let minulého století. Její projekci předcházela debata s režisérem a dále s představitelem jedné z hlavních rolí Ondřejem Vetchým. Dále je v programu třeba Bočanův snímek Čest a sláva také ze 60. let.
Všechny chutě filmu
Festival, který letos nese podtitul Všechny chutě filmu, je návštěvníkům otevřen od pátku. V průběhu deseti dnů nabízí zhruba 200 filmů.
Program je rozdělen do tří bloků nazvaných Historie, Současnost a Česko/Slovensko, pod které spadá dalších 16 sekcí. "Chutě filmu jsou pestré, svědčí o tom 24 míst, kde se něco děje," řekla při zahájení ředitelka festivalu Radana Korená.
Počet akreditovaných účastníků organizátoři sdělí při ukončení, loni to bylo 5100 lidí. Stejné množství vstupenek navíc pořadatelé prodali na jednotlivé projekce.
Dalšími hosty letošní Letní filmové školy budou režisérka Olga Sommerová, polský režisér Wojciech Smarzowski, rumunský filmař Catalin Mitulescu nebo ruský režisér Alexej German mladší.
K programovým sekcím nově přibyly položky Terra festivalis a Neznámý vojín. Ta první spadá do bloku zaměřeného na současnost a letos je věnována bulharské kinematografii.
"Bulhaři se v poslední době hodně zvedají a mají celou řadu mladých autorů, kteří mají co říci," míní hlavní dramaturg přehlídky Jan Jílek. Návštěvníky seznámí třeba se snímkem Glory od Kristiny Grozevové a Petara Valčanova, jehož nejnovější titul Otec letos vyhrál hlavní soutěž karlovarského festivalu. "Je dalším důkazem, jak je bulharský film nyní silný," dodává Jílek.
Prostor mimo záběr
Druhá nová sekce Neznámý vojín je pak součástí historického bloku, diváci poznají třeba divácky náročnější tvorbu polského režiséra Grzegorze Królikiewiczého. "Je pověstný tím, že hodně využívá prostor mimo záběr, kdy si divák konstruuje, co se v tom prostoru děje," popisuje dramaturg.
Účastníci Letní filmové školy uvidí režisérovy snímky od počátku 70. let minulého století do současnosti, půjde například o filmy Skrz naskrz, Tančící jestřáb nebo Sousedi.
Další novinkou letošního ročníku je práce s virtuální realitou. V sobotu si zhruba stovka návštěvníků v bývalé uherskohradišťské věznici vyzkoušela virtuální realitu na samotkách nechvalně proslulé káznice.
Se speciálními brýlemi a sluchátky na uších zhlédli dva snímky s vězeňskou tematikou a mohli se projít opuštěnými chodbami a místnostmi bývalé věznice. Ta sídlí v ulici Politických vězňů a opuštěná je od roku 1960, zanikla při reformě státní správy.
Za druhé světové války věznici využívalo gestapo, shromažďovalo v ní politické vězně před transportem do koncentračních táborů.
Po válce se zde konaly lidové soudy a na nádvoří věznice veřejné popravy. V komunistické éře zde byli vězněni lidé nepohodlní režimu.
Festival, který se letos koná po pětačtyřicáté, každoročně promění atmosféru Uherského Hradiště. Již v sobotu to bylo znát nejen v okolí centrálního kina Hvězda, ale po celém centru města. Ulice obsadili mladí lidé, často s batůžky a fialovými visačkami na krku.
Podle ředitelky Radany Korené dnes na Letní filmové škole nechybějí ani lidé, kteří absolvovali všech předchozích 44 ročníků.
