DiCaprio už se s režisérkou Leilou Connersovou spojil v roce 2007, kdy vytvořili varovný ekologický dokument 11. hodina. Nyní se stejný tvůrčí tým vrátil, snímek Led v ohni premiérově uvedl v květnu na festivalu v Cannes a vzápětí ho poslal na televizní obrazovky. Právě tam může výpověď o tom, jak naše životy ovlivňuje metan, zarezonovat.
Led v ohni zdaleka není tak dramatický, jak by napovídal jeho název. Což je dobře. Pokud něco brzdí debaty o ekologii, není to jen zatvrzelost některých politiků a byznysmenů, ale také přehnané apelování na svědomí všech obyvatel Země.
Tvůrci si uvědomují, že vztyčený varovný ukazováček je nebezpečná zbraň a v divácích by jeho přehnané využití mohlo místo ekologického uvědomění snadno vyvolat reakci v podobě úplně jiného vztyčeného prstu.
Snímek zevrubně rozebírá, k čemu v minulosti - před desítkami a stovkami milionů let - vedlo, když se do atmosféry uvolnil metan a jiné skleníkové plyny. Tedy k masivnímu úhynu živočišných druhů. A čím to může být ohrožující teď, kdy lidé svou činností přispívají k tomu, že je metanu v ovzduší o osm procent více. A kdy s táním polárních ledovců dále hrozí, že se uvolní další množství plynů uvězněných pod vrstvami ledu.
Leonardo DiCaprio jen tu a tam přidává komentářem na naléhavosti, jinak většinu příběhu vyprávějí vědci a také působivé obrazy. Ukazují ta místa na planetě, kde se přelomové klimatické události odehrávají.
V kombinaci s přehlednou infografikou nevytvářejí nic víc než vyčerpávající, kvalitně udělanou přednášku na dané téma. Ani to však není málo. Především proto, že tvůrci nekřičí jen: "Svět se řítí do pekel!" Vždy dodávají: "Lze s tím udělat konkrétně to a to."
Přizvaní odborníci se nebojí tvrdých slov na adresu politiků či korporací. Neváhají použít příměry jako zločin proti lidskosti, když kritizují bezohlednost těžařských a jiných společností.
Snímek však, především v poslední půlhodině, ukazuje, že věda a průmysl mohou nejen vytvářet ekologické problémy, ale také je úspěšně řešit.
A co je hlavní: do budoucna na tom údajně mohou vydělávat více než dosavadními neekologickými přístupy.
Film Led v ohni představuje projekty jako obří stroj, který pohlcuje vzduch a zbavuje ho oxidu uhličitého, případně nové způsoby výroby elektřiny za pomoci mořských vln, v nichž leží nezměrné množství energie. Anebo projekt, který pomocí bakterií a genových manipulací zdokonaluje fotosyntézu, tedy proces přirozeného koloběhu oxidu uhličitého, na němž závisí veškerý život.
Led v ohni nejprve předestře záběry těch míst na Zemi, kde se "příroda zbláznila". Spolu s množstvím přesvědčivě zpracovaných dat zvládá v televizní zkratce ukázat na mnoho jednotlivostí naznačujících, že planeta skutečně prodělává klimatickou změnu, ať už je jejím původcem cokoli.
Tím film není nikterak nový, ale dovedně a dynamicky shrnuje fakta, divákům nabízí možnost udělat si poměrně rychlý obrázek. Poté, a v tom už je celkem neobvyklý, klade důraz na fakt, že navrhované a potřebné změny nejsou žádnou "ekoteroristickou revolucí", ohrožující to nejlepší zřízení na Zemi, tedy kapitalismus.
Podobných nálepek obvykle debaty o klimatu vyprodukují spoustu. Zveličování i zlehčování, nadávky kvůli jinému přesvědčení. Led v ohni se nesnaží vyvolávat hysterii, byť mnohdy apeluje. Zároveň však také uklidňuje. Pro někoho to může být minus, vždyť situace je vážná.
Led v ohni
Režie: Leila Connersová Petersenová
HBO 2019
Ale Led v ohni mimo jiné ukazuje byznysmenům a korporacím na konkrétních příkladech, že není nutné přicházet o zisky kvůli ekologickým restrikcím, ale že lze naopak vytvářet množství pracovních míst i kapitálu při orientaci na trochu jiné obchodní modely.
Nabízí tedy spíše evoluci než revoluci. Byť s poznámkou, že evoluce musí začít hned. Neboť od jisté chvíle už může být pozdě.
