Cannes - Provokativnější filmy jsou kořením nejen canneského festivalu - a pokud jejich provokativnost souvisí se sexem, tím lépe.
Filipínský zástupce tohoto druhu, soutěžní film Servis odehrávající se v přítmí zašlého rodinného pornokina, ale příliš ovací nevzbudil a v hodnocení kritiků v deníku Screen Daily mu patří bezkonkurenčně poslední místo. O to víc poutá pozornost jeden ze zástupců sekce Un Certain Regard, německý Cloud 9.
Sleduje vlastně tradiční milostný trojúhelník. Inge nese Karlovi opravené kalhoty, při předávce ale dojde k náhlému vzplanutí a sexu. Inge ale žije s manželem Wernerem, zpočátku se proto vztahu s Karlem brání, ovšem vzájemná (nejen sexuální) přitažlivost je silnější.
- SPECIÁL: Vše o festivalu v Cannes
- BLOG: Co se právě děje v Cannes?
Zní to jako klasická, možná lehce melodramatická lovestory. Ale k filmu Andrease Dresena, známého snímky Láska na grilu či Léto v Berlíně je třeba ještě něco dodat - Inge, Werner i Karl jsou důchodci. Inge je kolem pětašedesáti, Karlovi šestasedmdesát.
Jenže zohle jsou důchodci z masa a kostí, žádná selanka v duchu Babího léta či Vratných lahví, natož nějací senilními idioti - naokak plnokrevné postavyi, které stále cítí sexuální touhu a jsou ochotni se pro ni lecčeho vzdát.
Dresen neuhýbá v Cloud 9 - lze přeložit jako V sedmém nebi - před ničím. Ukáže bezprostřední sexuální sbližování Inge a Karla, první sexuální scény se dočkáme už před úvodními titulky. Velmi autenticky ztvárňuje i soužití Inge a Wernera, své postavy ve vypjatých situacích neopouští, naopak s nimi zůstává až do hořkých konců.
Erotika starších lidí je v kinematografii téma poněkud opomíjené, ne-li tabuizované. Dresen se ale nesnaží vytřískat z tématu nic skandálního: prostě a jednoduše sleduje rozvoj jednoho vztahu, a je vlastně úplně jedno, že jeho hrdiny nejsou dva žádostiví teenageři, ale dvojice o půl století starší.
„Chtěl jsem vyprávět tenhle milostný příběh tak, jako by hrdinové byli mladí, měl jsem dojem, že něco takového se ještě ve filmu neobjevilo," říká Dresen. „Vždycky mě překvapovalo, proč jsou stačí lidé ve filmu znázorňováni pouze tím sentimentálním pohledem."
Film prostupuje i jemný humor, který si všímá rozdílů, jež dlouholeté partnerské soužití a život tzv. za zenitem přináší. Ve volném čase se nechodí na taneční party, ale na hodiny sborového zpěvu, doma se neposlouchá hudba, ale nahraná vlaková hlášení a kromě knihy se lze zaobírat i luštěním sudoku.
Ve světě, který tak vzývá kult mládí a bojí se ukázat stárnoucí těla a cítění stárnoucích lidí, je přinejmenším osvěžující vidět takový film. Ukazuje "starší spoluobčany" takové, jací jsou - tedy de facto stejní jako jejich o padesát i méně mladší předchůdci.
Proto je Cloud 9 tak důležitý; a nejen kvůli odvážným hereckým výkonům a silnému konci, díky nimž ho ho nelze jen tak dostat z hlavy.
Sekce Un Certain Regard nabízí celkem dvacet filmů, které oproti soutěžním snímkům spojuje míra jejich originality či nevšedního pohledu na svět a filmové médium. V sekci je třeba švédský film Nedobrovolně (De Ofrivilliga), který s pomocí poměrně radikální práce s kamerou v několika paralelně vyprávěných příbězích předkládá téma lidské stádnosti a lidské snahy či nutnosti překonávat tabu.
Je tu i ceněný snímek Hlad (Hunger) videoartisty Stevea McQueena nebo naprosto nepopsatelný Soi Cowboy, příběh o vztahu otylého bělocha a jeho těhotné thajské přítelkyně od Thomase Claye. V sekci Un Certain Regard se představil i dokument o boxeru Mikeu Tysonovi.
Tyto filmy často experimentují s hranicí divákových možností a ne vždy stojí za to ji překročit; v opačném případě jde ale o ojedinělé filmové zážitky. Cloud 9 je jedním z nejsilnějších.
