První dvě řady měly premiéru v letech 1994 a 1997. Dlouho očekávané pokračování s podtitulem Exodus nedávno Lars von Trier představil na festivalu v Benátkách, byť kvůli onemocnění Parkinsonovou chorobou se zúčastnil pouze na dálku. Čeští diváci mohli první epizody vidět na brněnské přehlídce Serial Killer, 8. října je na konci maratonu čítajícího i první dvě řady promítne pražské Bio Oko a brzy se dostanou také na streamovací platformu Kviff.tv. Tam už jsou nyní dostupná první i druhá série. "V podstatě jsme ten nápad ukradli," říká Trier pro Aktuálně.cz. Rozhovor se na benátském festivalu konal přes telemost.
Jak jste poznal, že nastal správný čas vrátit se do světa Království?
Třetí řadu jsem chtěl natočit hned po prvních dvou, jenže pak zemřeli představitelé hlavních rolí Ernst-Hugo Järegård a Kirsten Rolffesová. K seriálu jsem se tak vrátil až po pauze, kdy jsem chtěl udělat nějaký projekt a Království bylo to nejjednodušší a nejzábavnější, co mě napadlo. Během práce na scénáři jsem se dost bavil, dialogy vznikaly téměř samy, až jsem se divil. Například když postava právníka řekne, že zastupuje žalující i obžalovanou stranu. To jsem si pomyslel: "Ok, o tom bych mohl napsat víc."
Proč jste si za dějiště kdysi vybral nemocnici?
Inspiroval mě francouzský seriál Belphégor, který jsem viděl v dětství. Odehrával se v pařížském muzeu Louvre, které je tam vykreslené jako místo tak trochu mimo čas a prostor. A podobné jsou i nemocnice. Myslím, že právě proto se v nich odehrává tolik seriálů. Tak jsme ten nápad - umístit děj do nemocnice - taky v podstatě ukradli.
Na projekci nové řady Království v Benátkách publikum tleskalo už po dvaceti vteřinách, jindy ale umíte lidi přimět, aby se zvedli a opustili kinosál. Jak se s tím vypořádáváte?
Když jsme v Cannes roku 1984 pouštěli můj první film Prvek zločinu, měli v sále sedačky, které když se někdo zvedl, udělaly takový zvuk: "Puf." V jeden okamžik bylo slyšet jen: "Puf. Puf, puf. Puf. Puf, puf, puf, puf…" Znělo to skoro jako symfonie. Považoval jsem to ale za dobré znamení, některým se prostě film líbil, jiným ne. Pokud nedokážete nějaký snímek vystát, je lepší, když odejdete. I jako diváci máte možnost se projevit.
Kontroverzní je i vaše zacházení s hrdinkami. Kritici se neshodnou, zda je feministické, nebo naopak. Jak se stavíte k otázkám genderu?
Pro mě jde vždy o hledání jednotlivce. Do čím víc situací ho uvedete, tím víc ho odkryjete. To, že jste žena, nebo alespoň vypadáte jako žena, je pro mě jen malá informace, která mi trochu pomáhá se k vám nějak chovat a nějak vás vnímat. Ve Skandinávii dnes existují různá nařízení ohledně kvót. Má matka kdysi předsedala Dánské ženské společnosti a byla absolutně proti kvótám. Měla pocit, že by si pak každá žena, když dostane práci, musela říkat: "Zaměstnali mě jen proto, že jsem žena." Já tento její názor sdílím.
Nedávno jsem dával děti do školy a všiml si, že dívky jsou daleko chytřejší než chlapci. Kluci si pořád jen s něčím hrají, zatímco holky studují. Nebude to dlouho trvat a převezmou všechny vysoké pozice. Neříkám, že stejná situace panuje všude, jsou země, kde je to opravdu velký problém a kde je větší podpora žen namístě. Ale u nás v Dánsku jsou dívky výrazně napřed.
Od roku 1997, kdy měla premiéru druhá řada, seriál Království oslovil spoustu diváků. Dával jste si pozor, abyste se neopakoval a nešel vstříc očekávání?
Mám sice nemoc, s níž je dost náročné pracovat, nicméně se bojím toho, abych už netočil jen stařecké filmy. Existuje spousta příkladů režisérů, kteří mají velký dům, musí za něj platit hodně peněz, a proto inklinují ke komerční tvorbě. To může kinematografii škodit.
Jsem si jistý, že mnoha lidem se třeba líbí Fanny a Alexander od Ingmara Bergmana, ale já byl z toho filmu nešťastný. Viděl jsem všech třiapadesát Bergmanových snímků včetně jeho komerční a krátké tvorby. A vnímal jsem ho pak už jako tvůrce, který všechny své nápady zaprodává mainstreamu.
Zmínil jste svou nemoc, Parkinsonovu chorobu. Jak ji zvládáte?
Je mi dobře, jen se trochu třesu a musím si na to zvyknout. Bývá to sice náročné, ale stejně je mi lépe než během natáčení. Takže ano, myslím, že někdy ještě natočím další film, který budete muset protrpět.
