Recenze: Do filmové ponorky jménem Kursk silně zatéká, i když je také napínavá

Pavel Sladký Pavel Sladký
18. 1. 2019 10:35
Ponorka, která dlouho byla pýchou ruského loďstva, leží na dně společně s posledními žijícími námořníky. Jejich životy ohrožuje nejen nedostatek kyslíku, ale též neochota ruského velení přijmout zahraniční pomoc.
Peter Simonischek přehlíží loďstvo z kapitánského můstku podoben parodii na důstojného kníratého ruského admirála.
Peter Simonischek přehlíží loďstvo z kapitánského můstku podoben parodii na důstojného kníratého ruského admirála. | Foto: Bioscop

Nový katastrofický ponorkový film Kursk, který od včerejška promítají česká kina, vznikl podle skutečné události z roku 2000. Převypravuje ji se střídavým úspěchem.

Colin Firth coby britský námořní důstojník.
Colin Firth coby britský námořní důstojník. | Foto: Bioscop

Kursk natočil Dán Thomas Vinterberg v produkci Luca Bessona, podle scénáře Roberta Rodata. Ten je podepsán pod Spielbergovým válečným snímkem Zachraňte vojína Ryana a tentokrát adaptoval knihu novináře a někdejšího zpravodaje v Rusku Roberta Moora Čas umírání. Hlavní představitel, Matthias Schoenaerts, je obklopen předními evropskými herci Léou Seydouxovou, Colinem Firthem, Maxem von Sydowem, Peterem Simonischekem a dalšími. Sestava hvězdných jmen společně se skutečným příběhem ale ještě nezajišťuje hvězdný výsledek.

Ulpívání na vnějškové exotice Ruska

Silně nalíčená Léa Seydouxová v roli těhotné manželky hlavního hrdiny, námořníka Michaila, musí českému divákovi bohužel nutně asociovat Marfušu z Mrazíka a Peter Simonischek, známý ze snímků Toni Erdmann a Tlumočník, přehlíží loďstvo z kapitánského můstku podoben parodii na důstojného kníratého ruského admirála.

I když nikdo ze známých herců vyloženě nezklame, někteří mají málo prostoru a jiné limituje už jejich zevnějšek, ulpívající na "exotice Ruska", země vodky, ženských copů a dědictví padlého komunistického impéria. Jejich autenticita bere za své přísně vzato už v momentě, kdy ruské postavy promluví anglicky.

Mnohé další momenty prohlubují divácké podezření, že sledujeme spíš západoevropskou představu o tom, jak se Rusové chovají a přemýšlejí. Například silně emocionální scéna, ve které se ženy na panelákových balkonech dozvídají o naději, jakou jejich muži námořníci mají na záchranu, padá do nechtěné komiky.

Kursk se nerozpakuje sáhnout po nejočekávatelnějších žánrových schématech ani takzvaných exploatačních řešeních, ve kterých se hrdinům zjevují dětské postavy. Nebo když nás režie na úvod seznamuje s posádkou Kursku, která před vyplutím slaví svatbu jednoho z námořníků, můžeme jen čekat, v jaké těžké chvíli si později námořníci společně zapějí píseň z veselky. (Dojde na ni.)

Po vyplutí na moře se formát obrazu rozšíří přes celé plátno, což je poněkud nevyužitý efekt, a film se spoléhá na podvodní obrazy tmavého, až pustého Barentsova moře a klaustrofobních prostor ponorky. Ta má sice při vyplutí 155 metrů, ale z nich námořníkům brzy zbyde jen malá část, ve které se odehrají nejsilnější momenty snímku. Napínavé a soustředěné, jaké si ponorkové drama zaslouží.

Režisér Vinterberg jako by k filmu Kursk přistoupil sice se snahou, ale ne srdcem. | Video: Bioscop

Ruský námořník je na rozdíl od velení statečný

Ruští námořníci jednají statečně, jejich námořnickou hrdost film obdivuje. Roli antagonisty zde sehrává ruská admiralita, reprezentující neochotu přijmout zahraniční pomoc.

Důvodem odmítavého postoje je - dle optiky snímku - více pýcha rezivějícího postsovětského loďstva a z totality přežívající způsob komunikace s veřejností, než že by se admiralita obávala vojenské špionáže zahraničních záchranářů.

Politické konsekvence celé situace režisér Vinterberg nerozvíjí a společenský kontext nezapojuje, vyjma jediné slovní zmínky o prezidentovi a konfliktů mezi admiralitou a rodinami námořníků na tiskových konferencích.

Film vše symbolicky završuje krajně nepravděpodobnou scénou - tu se ale nesluší prozrazovat.

Devětaosmdesátiletý švédský herec Max von Sydow coby admirál Petrenko.
Devětaosmdesátiletý švédský herec Max von Sydow coby admirál Petrenko. | Foto: Bioscop

Vinterbergovy limity

Režisér Thomas Vinterberg má za sebou několik vynikajících snímků v rodném Dánsku, mezi které je nutné počítat především průlomovou Rodinnou oslavu z roku 1998 - natočenou ve stylu manifestu Dogma, prosazujícího oproštění filmu od nadbytečných efektů - nebo novější, sedm let staré drama Hon.

Kvalita filmařovy tvorby je však kolísavá, na čemž se podílejí i snímky vzniklé v mezinárodní produkci a mluvené v angličtině.

Kursk

Režie: Thomas Vinterberg
Bioscop, česká distribuční premiéra 17. ledna

Kursk se částečně jeví jako producentský počin, ke kterému Vinterberg přistoupil sice se snahou, ale ne srdcem. Bude se lépe sledovat divákům, kteří nemají v paměti, jak to s ruskou ponorkou celé dopadlo. A také těm, kteří neviděli sevřené, intenzivní válečné drama Wolfganga Petersena Ponorka z roku 1981, ukazující, že ze žánru ponorkových filmů lze vytěžit o dost víc.

Do Vinterbergovy ponorky na několika místech silně zatéká a to Kursku znemožňuje, aby byl jako celek naléhavou tragédií, bez které pořádný katastrofický film prostě nemůže fungovat.

Autor je redaktorem Českého rozhlasu Vltava

 

Právě se děje

Další zprávy