Doteď kubánští nezávislí režiséři a producenti pracovali takříkajíc na koleni a pohybovali se v šedé zóně.
Přestože se svými díly často uspěli na festivalech v zahraničí, doma je stát, řídící se filmovým zákonem z revolučního roku 1959, neuznával. Svá díla proto nemohli uvést do běžné distribuce ani je legálně promítnout na místních přehlídkách.
Nový zákon legalizuje "osobu nezávislého filmového či audiovizuálního tvůrce" a zřizuje zvláštní kinematografický fond. To kubánský filmový svět vítá, přestože jinak si zatím zachovává zdrženlivost, dokud není jasné, jak bude zákon fungovat v praxi.
"Na tohle jsme čekali roky," konstatuje Gustavo Arcos Fernández-Britto, kubánský filmový kritik a profesor filmové vědy z univerzity v Havaně. "Nijak to ale neřeší otázku distribuce, kterou bude mít režim i nadále pod kontrolou."
V zemi, kde má stát od revoluce roku 1959 ve všem rozhodující slovo, mohl filmy desítky let produkovat a financovat jen Institut pro umění a filmový průmysl známý pod zkratkou ICAIC. Desítky let jej vedl Alfredo Guevara Valdés, blízký přítel Fidela Castra, jemuž se přímo zpovídal, a za komunistické éry také opakovaný návštěvník festivalu v Karlových Varech.
Od 80. let minulého století však technologie jako přenosné videokamery umožnila filmařům, aby začali natáčet nezávisle na státu. Dnes většina kubánských režisérů pracuje bez toho, aniž by spolupracovali s režimem. Ten jim však dopřává jen omezenou míru svobody.
Nezávislí filmaři například nemají, jak požádat o povolení točit na veřejnosti nebo si vypůjčit techniku ze zahraničí. Stejně tak mají nezávislí tvůrci problém svá díla financovat - spousta zahraničních fondů je ochotna podpořit snímek jen pod podmínkou, že vzniká pod hlavičkou oficiální produkční společnosti s firemním bankovním účtem. To však na Kubě pro nezávislé tvůrce právně vzato nebylo možné.
Teď by jednotlivci i skupiny díky změně zákona měli mít možnost oficiálně si najímat spolupracovníky na natáčení a zřizovat bankovní účty, řekl současný prezident Institutu pro umění a filmový průmysl Ramon Samada státnímu serveru Cubadebate.
"Díky tomu by mohlo začít vznikat víc filmů," doplňuje Alejandro Gil, režisér, který v minulosti na Kubě spolupracoval se státními institucemi a zároveň tvořil nezávisle na nich.
Nový zákon, po němž kritici volali od roku 2013, zřizuje tři druhy licencí pro soukromé podnikání ve filmovém průmyslu: jedna se týká technických profesí od osvětlovačů po operátory dronů, druhá je pro casting, třetí pro asistenta produkce.
Podle kritiků si však kubánský stát ve finále ponechává hlavní slovo, neboť ideologická sekce Komunistické strany Kuby bude i nadále rozhodovat o tom, jaké filmy pustí do distribuce. V minulosti byl stát opakovaně obviňován z cenzury, přestože oficiálně to vždy odmítl.
Filmy, které vyznívají kriticky vůči komunistickému režimu, tak běžní Kubánci nemohli legálně vidět. To se týkalo třeba tři roky starého dramatu Santa & Andres, jež vyprávělo o tom, jak kubánský režim v 80. letech minulého století pronásledoval disidentského spisovatele homosexuální orientace.
Snímek scenáristy a režiséra Carlose Lechugy na zahraničních festivalech obdržel několik cen, k vidění byl také na pražském Febiofestu. Z programu festivalu v Havaně však byl na poslední chvíli odstraněn, do běžné kubánské distribuce se nedostal a proti jeho autorovi na ostrově vznikl pomlouvačný pamflet.
Předloni zase kubánská policie zakročila proti režisérovi Miguelu Coyulovi kvůli jeho dokumentárnímu filmu Nadie, jenž měl mít projekci v soukromé galerii.
Agentura AFP upozorňuje, že filmaři od nového zákona očekávali legalizaci spolupráce s Kubánci, kteří žijí v exilu. V tomto ohledu jim režim též nevyšel vstříc. Nový zákon počítá jen s těmi, kdo mají trvalý pobyt na Kubě.
Exilový deník Havana Times míní, že zavedení nového filmového zákona může mít ze strany režimu praktický důvod. "Vláda si uvědomila, že přichází o peníze. Filmové producenti tak jako tak existovali a vždy našli způsob, jak pracovat, jen při tom neodváděli daně," upozorňují Havana Times, podle nichž teď vláda de facto "pohltí všechny včetně těch, kdo si filmy dosud vyráběli sami, a ještě při tom bude efektivnější než Institut pro umění a filmový průmysl".
