Na velká plátna se vrací disneyovská Kráska a zvíře, jeden z nejoblíbenějších animovaných počinů studia, který v roce 1991 předznamenal desetiletí renesance klasické mainstreamové animace ještě před tím, než ji na přelomu století nahradily současné, kompletně počítačem generované snímky.
Hraná verze vzniká pod vedením precizního režiséra a oscarového scenáristy Billa Condona (Bohové a monstra), jenž sice kariérně poněkud sešel z cesty účastí na posledních dílech notoricky špatné série Stmívání, ale jistě jde o zručného konzervativního filmaře – se správnou látkou v rukách by neměl mít problém očistit svou pověst.
Poslední hvězda
Tváří produkce se pak stala Emma Watsonová, Hermiona z Harryho Pottera. Herečka, která má naopak pověst čistší, než je princeznovská krajka. Mezi mladými herci se přitom už příliš nepěstuje image velké nedotknutelné hvězdy, jde o poněkud archaický přístup – celebrity se rády tváří jako „jedny z nás“ a třeba uvolněnou aktivitou na sociálních sítích vyvolávají dojem, že jsou s fanoušky v přímém kontaktu.
Watsonová si oproti tomu svou angažovaností ve vybraných společenských otázkách, charitativní činností, obezřetným výběrem rolí a vůbec vystupováním udržuje od „smrtelníků“ tajemný odstup. Disney nemohl pro přerod ze skromné a bezelstné dívky v šlechtičnu, jejíž nadlidsky upřímná láska vysvobodí z prokletí i netvora, vybrat lepší jméno.
Na jejích bedrech pak spočine váha celého snímku – ve většině scén bude jediným člověkem z masa a kostí. Jak netvor v podání Dana Stevense, tak i služebnictvo proměněné v nábytek budou převedeni do fotorealistické, ale stylizované, počítačem generované podoby. Objeví se sice i jiní živí herci (záporák Luke Evans), Kráska a zvíře však nepochybně bude one-man-show Watsonové.
Začátek konce
Neúspěch by studio hodně bolel. Kráska a zvíře je firemním zlatem Disneyho, producenti jí za mnohé vděčí. Ačkoliv se to dnes u jednoho z největších mediálních gigantů světa zdá nepředstavitelné, v osmdesátých letech bylo studio v ošemetné situaci, pohybovalo se skoro na hraně existence. Od největších hitů uběhly už desítky let a nové nepřicházely.
Konkurence rostla a studio se nikdy zcela nevyrovnalo s nástupem televize, již zaplavily desítky animovaných pořadů. Lidé nabyli dojmu, že na jejich celovečerní ekvivalenty není třeba chodit do kina. Právě Kráska a zvíře započala strategii, jakou známe dnes a jakou tolik jiných opisuje.
Byl do ní vložen zvlášť vysoký rozpočet, využita byla i pionýrská počítačová technologie, aby obohacovala ruční animaci, a předně byla navržena tak, aby na jejím základě mohla vzniknout bohatá síť merchandisingu, tematických atrakcí v Disneylandech, pořadů pro televizi a dalšího doplňkového zboží. Disney tento systém jistě nevymyslel, Hollywood si s ním pohrával už od dob Star Wars, zatím nikdo ho ale nevyužil tak systematicky.
Je tedy paradoxní, že kýčovitě nádherný snímek, jemuž mnozí přiznávají hlubokou duši, redefinoval a upevnil trend budování silných značek, považovaný tak často za zahájení velkého kvalitativního úpadku amerického mainstreamového zábavního průmyslu. Filmy jsou ve světě Disneyho jen reklamou na hračky a záminkou k mnohaletému ždímání peněz bez nutnosti hledání nových nápadů.
Kvalitní produkty
Do extrému to dovádí aktuální vlna hraných adaptací klasických příběhů. Alenka v říši divů, Maleficent (Šípková Růženka), Popelka, Kniha džunglí, Tarzan (byť ne od Disneyho), začalo se mluvit o Lvím králi. Tyto filmy nejsou pro producenty nic víc (nebo míň) než další způsob, jak připomenout, a tedy těžit úspěšnou, již dávno zavedenou značku.
Relativním rizikem byla jen Alenka v říši divů Tima Burtona. Jakmile se dočkala úspěchu, udělal Disney to, co umí nejlépe již od premiéry Krásky a zvířete v roce 1991 – spustil masovou výrobu napříč médii, aby z úspěchu vydoloval každý dolar.
Lze se nad tím ošívat, ale dokud jsou tyto snímky úspěšné, jde o prohraný souboj. A na druhou stranu se jim nedá upřít, že jde sice o produkty, ale většinou o produkty, do nichž je vloženo kvalitní řemeslo, pracují na nich schopní lidé a vyčleněny jsou štědré prostředky.
Tyto filmy se málokdy dopouštějí chyb, i když příliš nepřekvapují – spíš uspokojují kontrastem nostalgických vzpomínek na dětství a nejmodernější technologie. Jak si povede Kráska a zvíře, se dozvíme 16. března, kdy vstoupí do českých kin.
