Komentář: Festival v Jihlavě ukročil od politiky, před revolučním prahem ale zametl

Petr Fischer Petr Fischer
29. 10. 2019 10:56
Festival dokumentárních filmů v Jihlavě včera večer vyhrálo Sólo, hluboký lidský příběh o klavíristovi, který se skrze nástroj udržuje při životě a také se fixací na něj odcizuje od společnosti.
Ukradený stát režisérky Zuzany Piussi je obrazem krajiny moci.
Ukradený stát režisérky Zuzany Piussi je obrazem krajiny moci. | Foto: MFDF Ji.hlava

Pro Jihlavu dříve tak typická politická angažovanost, spojená se snahou vyrovnávat se dokumentární tvorbou s blízkou i vzdálenější minulostí, tentokrát šla trochu stranou. Výjimku tvoří tři snímky, které vedle mohutného čtyřdílného filmového románu Karla Vachka Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie stály za pozornost.

Ukradený stát slovenské režisérky Zuzany Piussi rozkrývá pozadí vraždy novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky. Pečlivé bádání v temné struktuře polosvěta mafiánské politiky ukazuje bohorovnost moci peněz, jež dělá z lidí sebestředné idioty, kteří můžou všechno.

Obraz krajiny moci, z něhož varujícím způsobem vystupuje i tupý lid, zaslepený falešnou láskou k vlastnímu státu a posedlý konspiračními teoriemi, je perverzně tragikomický.

Režisérka Piussi vytvořila sevřený portrét patologie, která není zadřená pouze v mocenských strukturách od politiků přes policii až po soudy, ale také je součástí hlubších vrstev kolektivní psýchy, což je postižení závažnějšího a hlavně trvalejšího charakteru.

Více po povrchu kolektivního traumatu šel film Roberta Sedláčka Soud nad českou cestou, který v duchu žánru doku-reality využívá moderního formátu soudu, aby společnosti nabídl sebekritické hodnocení stavu republiky 30 let po sametové revoluci.

Hraná realita, v níž se jako porotci i svědci objevují známí odborníci i neznámé obličeje sociálně strádajících občanů, stylizací umožňuje emocionálně oslovit diváka. Gabriela Míčová v roli žalobkyně strhává morálním rozhořčením a zápalem, Tomáš Bambušek jako obhájce chytře modulovanou racionalitou, balancující mezi střízlivým nadhledem a manipulací.

Soud nad českou cestou (na snímku je Alois Švehlík) uvede Česká televize 20. listopadu.
Soud nad českou cestou (na snímku je Alois Švehlík) uvede Česká televize 20. listopadu. | Foto: MFDF Ji.hlava

Celý tento hybrid, jak televizní hru na morální spravedlnost nazval režisér, výrazně kolísá v intenzitě vtažení do hry, což se projevuje nejvíce v odborně laděných debatách poroty. Přesto je inscenace soudu užitečnou pomůckou, jak si po třiceti letech zamést před revolučním prahem. Soudit bude každý sám, ovšem s důležitým vědomím, že nejde o "ně", kteří vládli, nýbrž nás všechny, kteří jsme jim k více či méně špatnému vládnutí dali šanci a někdy i dlouhodobou důvěru.

Provokativní závěrečné osobní zhodnocení soudce - hraje ho osmdesátiletý herecký doyen, od pohledu moudrý stařešina rodu Alois Švehlík -, zahrnuté do věty "nemáme se za co stydět", je v současné rozhádané společnosti překvapivě spojujícím gestem. Přestože ho zjevně jen těžko přijmou všichni souzení i žalující.

Do vzdálenější minulosti se pak dívá dokument Králové Šumavy irského režiséra Krise Kellyho, zkoumající legendární vyprávění o Josefu Hasilovi, který od roku 1948 do stavby železné opony převáděl emigranty přes šumavské hranice.

Kellymu se podařilo oživit dávnou historii až lyricky laděnou animací, která ve filmu nahrazuje chybějící kontinuitu archivních obrazů.

Film Králové Šumavy zkoumá vyprávění o převaděči Josefu Hasilovi. | Video: Bionaut

Režisér pracuje s mystikou šumavských kopců, s přírodou, která v Hasilově morální citlivosti hrála větší roli než politické uvědomění či ideologická nenávist vůči komunistům. Jako by se Hasil nechal vést kantovským mravním řádem v nás, který není černobílou strukturou se sklonem k normálnímu kýči, nýbrž dynamickým, komplexním a problematickým vztahem k sobě sama, v němž se věčně sváří protiklady. Hrdina, který pomáhá jiným - i za cenu trestu a ztráty nejbližších.

Kellyho film nese i empatie hudby Davida Holmese, původně DJe z Belfastu, který se proslavil jako průzkumník elektronických žánrů. Jeho hudba do snímku vnáší základní naladění odhalovaného tajemství a diváky připravuje na vytvoření osobního vztahu k hrdinům minulosti, který se ukazuje být bytostným smyslem dokumentárního filmu. Cestou k přivlastnění historie jako živoucí součásti každého já.

Je dobře, že na to Jihlava, okouzlená možnostmi nových technologií a emocionálním objevováním citlivé lidské duše, nezapomněla.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 1 hodinou

Kanoista Fuksa a kajakářka Paloudová na MS postoupili přímo do finále kilometru

Kanoista Martin Fuksa postoupil do finále mistrovství světa na 1000 metrů. Rozjížďku díky výbornému závěru vyhrál a získal jedinou přímou postupovou pozici. Nemusí tak vpodvečer absolvovat semifinále. Tomu se vyhnula také kajakářka Anežka Paloudová, které stačilo třetí místo v rozjížďce. Přes rozjížďku a semifinále postoupil do finále dvoustovky deblkajak Štěpánka Sobíšková, Barbora Galádová.

Letošní dvojnásobný mistr Evropy a pátý muž olympijského závodu Fuksa po hrách v Tokiu pracoval na rychlosti, ale ani v rozjížďce neodstartoval nejlépe. Němec Conrad Scheibner v polovině trati vedl před českým reprezentantem o více než sekundu. Zhruba 300 metrů před cílem ale Fuksa mohutně nastoupil a jeho útok byl zničující. Dostal se výrazně před Scheibnera, který pak viditelně šetřil síly na semifinále. Ani Fuksa nemusel jet poslední metry naplno.

Paloudová dojela ve druhé rozjížďce za Maďarkou Alidou Gaszovou a Britkou Lizzie Broughtonovou a s přehledem uhájila postupovou třetí pozici. Stejně jako Fuksa se tak může těšit na sobotní finále.

V sobotním finálovém programu se představí rovněž kajakářky Sobíšková a Galádová. Měly na dvoustovce blízko k postupu už z rozjížďky, kde dojely čtvrté se ztrátou osmnácti setin na postupovou třetí příčku. V semifinále měly štěstí v těsném dojezdu, když skončily druhé. Rozdíl mezi druhým a nepostupovým čtvrtým místem byl jen tři setiny. Společně budou usilovat o postup ještě na pětistovce.

V dobré formě se ukázal také čtyřkajak, do něhož společně s Jakubem Špicarem, Danielem Havlem a Janem Vorlem usedl bronzový olympijský medailista z deblkajaku Radek Šlouf. Česká posádka výborně zvládla především druhou polovinu rozjížďky na 500 metrů a předčili ji jen Maďaři s olympijským šampionem ze singlkajaku Bálintem Kopaszem. Od přímého postupu Česko dělilo 27 setin sekundy. Semifinále je čeká v pátek.

Semifinále pojedou i kajakář Jakub Zavřel na kilometru, kanoistka Denisa Řáhová na pětistovce a deblkajak Tomáš Sobíšek, Jakub Brabec na kilometru. Vypadly kanoistky Martina Malíková a Jana Zetek, které v semifinále deblu na 500 metrů dojely s velkým odstupem poslední.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Salač se v MS posune do kategorie Moto2

Motocyklový jezdec Filip Salač se v příští sezoně posune v mistrovství světa do vyšší kategorie Moto2, podepsal roční smlouvu s týmem Gresini Racing. Devatenáctiletý český reprezentant aktuálně závodí třetí rok v kategorii Moto3. Dohodu o novém angažmá potvrdil prezident Autoklubu České republiky Jan Šťovíček.

"Mám z toho ohromnou radost. Celou letošní sezonu jsme se snažili sehnat místo o třídu výš. Jsem opravdu rád, že se to povedlo," uvedl Salač, kterého o víkendu čeká Velká cena San Marina v Misanu.

Rodák z Mladé Boleslavi debutoval v MS v roce 2018, v další sezoně začal v šampionátu jezdit pravidelně. Jeho nejlepším výsledkem je druhé místo z letošní Velké ceny Francie v Le Mans, v průběžném pořadí mu patří 17. místo.

Zdroj: ČTK
Další zprávy