Kniha pomohla pochopit Trumpovy voliče, ve filmu od oscarového režiséra se jen křičí

Martin Šrajer Martin Šrajer
4. 12. 2020 16:30
Režisér Ron Howard zkusí získat dalšího Oscara s emotivním rodinným melodramatem. Sice ukazuje, jak obyvatelé amerického Jihu trpěli za vlády demokratů, příčiny ale neobjasňuje.

Slovní spojení "misery porn" označuje filmová či literární díla, která vyprávějí o trpících postavách. Traumatizující události se v nich stávají atrakcí. Neštěstí se děje pro neštěstí samé. Divák je situován do pozice sadistického voyeura, jehož zvědavost podněcuje zejména otázka, co hrozného se ještě stane. Z kina přesto obvykle odchází s úlevným pocitem, že je na tom sám lépe. Přesně tento typ katarze nabízí hraný film Americká elegie, který je k vidění na Netflixu.

Spíše než koherentním, gradujícím vyprávěním je nový film šestašedesátiletého oscarového režiséra Rona Howarda přehlídkou ledabyle poskládaných scén, v nichž různí lidé pláčou a vzájemně si ubližují.

Schází morální a psychologické odůvodnění i kontext, jenž by jejich činy ukotvily v reáliích současné Ameriky. Právě vysvětlení toho, jak bolest a bída podstatného segmentu americké populace souvisí s politickým, sociálním a ekonomickým stavem země, bylo přitom důvodem, proč se ze stejnojmenné knihy stal bestseller.

Memoáry kombinované se sociální kritikou vyšly v červnu 2016. Spisovatel a podnikatel J. D. Vance v nich vylíčil, jak jeho cestu za americkým snem ztížil fakt, že vyrůstal v ekonomicky nepříliš prosperující oblasti takzvaného biblického pásu, který se táhne od Floridy po Virginii. Jeho politický a sociální charakter významně formoval konzervativní protestantismus.

Z velké části tu žijí bílí příslušníci pracující třídy. Po prezidentských volbách v listopadu téhož roku Americká elegie získala pověst díla, které je nezbytné pro porozumění voličům Donalda Trumpa.

Vanceův text, který v českém překladu Miloše Caldy vydalo Argo, zejména pravicoví komentátoři považovali za přesvědčivé vysvětlení, proč se tolik lidí z nízkopříjmových vrstev americké společnosti rozhodlo hlasovat pro televizní celebritu bez politických zkušeností.

Sociologové, dlouhodobě zkoumající stejnou problematiku, však oponovali. Vanceovy závěry podle nich jen zjednodušeně stvrzují mýty o chudém zaostalém Jihu. Publikace každopádně vzbudila takový ohlas, že Ron Howard za 45 milionů dolarů koupil práva k její adaptaci.

Film Americká elegie je na Netflixu s českým dabingem i titulky. | Video: Netflix

Na první pohled může být překvapující, že zájem o zfilmování projevil zrovna režisér opatrných apolitických dramat, jako Apollo 13, Těžká váha nebo Čistá duše, za kterou obdržel Oscara. Howard se scenáristkou Vanessou Taylorovou však předlohu důsledně očistili. Sociopolitický přesah víceméně odstranili. Oproti Vanceovi neberou v potaz, jak lidi determinuje prostředí, v němž žijí.

Nejspíš ve snaze oslovit co nejširší publikum tvůrci vyprávějí příběh osobní a všeobecný, nikoliv politický a dobově specifický. Spojitost mezi neštěstím postav a vládou demokratů si divák musí domyslet.

Naprostá samozřejmost

Film začíná jedním z flashbacků hlavního hrdiny. V komentáři mimo obraz vysvětluje, že většinu života sice strávil ve státě Ohio, ale jeho dětství je spjaté s ještě níž položeným Kentucky. Tam byl také v létě 1997, kdy Americe vládl demokratický prezident Bill Clinton.

Vidíme desetiletého chlapce, jenž si u jezera užívá vodu a slunce. Idylu přeruší tři starší kluci, kteří protagonistu bezdůvodně začnou topit a uštědří mu několik ran. J. D. se kvůli slabé fyzičce nedokáže ubránit. Na místo naštěstí jako na zavolanou dorazí několik mužů z jeho rodiny, kteří mladé agresory uzemní.

Glenn Closeová jako Babi a Owen Asztalos v roli mladého J. D. Vance.
Glenn Closeová jako Babi a Owen Asztalos v roli mladého J. D. Vance. | Foto: Netflix

J. D. je odvezen zpět k domu, kde trávil prázdniny. Zbytek rodiny už má sbaleno a chystá se vrátit do Ohia. Před tím se chlapec ptá svérázné babičky, které všichni říkají jednoduše "babi", proč v minulosti opustili tak malebné místo jako Kentucky. Odpovídá chlapcova matka Bev: "Protože když tě zbouchnou ve třinácti, musíš prásknout do bot."

Hutný a svižný úvod naznačuje, jak vypravěčovu identitu odmala formovaly násilí a volné mravy. Počáteční příslib plastického portrétu komunity ale zůstává nenaplněn.

Počáteční dění film později nevyužívá k lepšímu prokreslení hrdiny a prostředí, nic dalšího z něj nevyvozuje. Smysl většiny slov a činů v Americké elegii se vyčerpává čistě tím, že někdo něco řekne nebo vykoná. Neskládají se ve vrstevnatější tvar. Jedna událost bez vysvětlování a velké návaznosti překrývá jinou.

Absence logických spojů vytváří mozaikovitý a poněkud vulgární portrétu amerického Jihu. Zdá se, že k ničím nemotivovanému násilí ve státech jako Kentucky dochází se stejnou samozřejmostí, s jakou se tamní teenagerky stávají matkami.

Owen Asztalos v roli mladého J. D. Vance a Amy Adamsová jako Bev.
Owen Asztalos v roli mladého J. D. Vance a Amy Adamsová jako Bev. | Foto: Netflix

Stresující dospívání

Drsný svět svého mládí J. D. později opustí, aby mohl studovat práva na Yale. V chronologicky vyprávěné knize je jeho cesta k vysokoškolskému studiu delší. Ve filmu od začátku víme, jak daleko se vypracoval. Po letním prologu přichází skok o 14 let vpřed, tedy do období vlády dalšího demokratického prezidenta Baracka Obamy. Protagonistu čeká důležitý pohovor v právnické firmě, kde chce absolvovat letní stáž. Do toho mu ale volá sestra, že se jejich matka předávkovala heroinem a skončila v nemocnici.

Přestože cesta domů vyžaduje mnoho hodin jízdy autem tam a zpět a ohrozí jeho studijní i kariérní vyhlídky, hrdina se rozhoduje rodinu podpořit. Návrat ke kořenům v něm zároveň probouzí vzpomínky. Ty v různých obměnách demonstrují, že v psychicky labilní a drogově závislé matce neměl oporu. Naopak, zjevně vyrůstal v silně stresujícím prostředí.

Většina flashbacků končí hádkou, domácím násilím nebo manickou epizodou. Několikrát musí zakročit policie.

Namísto postupného vývoje, který by například vysvětlil, jak se Bev stala závislou a jaké jsou příčiny jejího impulzivního chování, vidíme pásmo nepříjemných příhod. Mohly by být poskládány v libovolném pořadí. Vršení dalších a dalších příkladů všeho špatného, co J. D. s matkou zažil, neumožňuje poznat postavy v různých situacích a lépe jim porozumět.

Haley Bennettová coby Lindsay, Gabriel Basso v roli J. D. Vance a Amy Adamsová jako Bev.
Haley Bennettová coby Lindsay, Gabriel Basso v roli J. D. Vance a Amy Adamsová jako Bev. | Foto: Netflix

Dramatické scény působí vykonstruovaně a postavy, i přes naturalistické ladění, jednají přehnaně. Scény z přítomnosti jsou sice lépe provázané a směřují k určitému cíli, jejich emocionální paleta je ale stejně omezená: agrese, vztek, sebelítost a tak dále.

K monotónnosti vyprávění přispívá fádní režie. Byť Ron Howard v minulosti předvedl, že umí vyprávět obrazem, v Americké elegii vyjma dynamického úvodu nechává většinu práce na hercích.

V neměnně uspávacím tempu stříhá z jedné tváře na druhou. Záběry jsou ploché a bez vnitřní dynamiky. Obrazová invence se omezuje na různé barevné tónování minulosti a současnosti. Zvláštně prkenné, tonálně příliš podobné scény splývají.

Herci, kteří by film měli táhnout, věrohodnost bohužel jen srážejí. Glenn Closeová jako rázná, ale dobrosrdečná "babi" nemá moc co hrát, nicméně předvádí civilní výkon. S parukou, nevzhlednými brýlemi a vrstvami make-upu na obličeji však připomíná karikaturu jižanských venkovanů jako z hororu typu Texaský masakr motorovou pilou.

Amy Adamsová jako Bev.
Amy Adamsová jako Bev. | Foto: Netflix

Jindy výborná Amy Adamsová coby Bev zase nápadně přehrává. Intenzitou každého svého výstupu jako by se snažila trumfnout ten předchozí.

Náměty kašírovaných dialogů se opakují stejně jako situace, které postavy zažívají. Málokdo mluví o něčem jiném než své rodině, původu a tvrdé práci. J. D. se asi snažil více než ostatní, a proto to dotáhnul dál. Jiné vysvětlení pro jeho úspěch film nenabízí.

Byť je Americká elegie bohatá na vyhrocené konflikty, vyznívá monotónně a příběhově chudě. Nevyvolává očekávání ohledně věcí příštích, ani zvědavost týkající se motivací a počínání jednorozměrných hrdinů, o nichž na konci víme stejně málo jako na začátku.

J. D. si sice v úvodu klade otázku "Co se s námi stalo?", následně je ale zatažen do rodinného dramatu, které mu znemožňuje nalézt odpověď.

Amy Adamsová jako Bev, Gabriel Basso v roli J. D. Vance.
Amy Adamsová jako Bev, Gabriel Basso v roli J. D. Vance. | Foto: Netflix

Autenticky prázdný

Zatímco předloha představovala střízlivé ohlédnutí, film jako by byl navzdory hlasu znějícímu mimo obraz vyprávěn v průběhovém čase. Nic nezkoumá, nevysvětluje, nenabízí pointu. Různé fenomény spjaté s bílou pracující třídou, od historie domácího násilí po nedůvěru v média, jen ukazuje. Bez morální komplexnosti, psychologické hloubky a kritického odstupu.

Možná byly nezáživnost a vyprázdněnost záměrem, protože životy postav nejsou jiné. Nezajímá je kultura ani politika. Televize je pro ně jen kulisa. Nezamýšlejí se nad budoucností ani minulostí. Řeší jen bezprostřední materiální realitu.

V tomto ohledu Americká elegie zjednodušujícím přístupem a vizuální i vypravěčskou plochostí věrně odráží modus vivendi těch, o nichž vypráví. Abstraktní ideje a celospolečenské souvislosti nejsou součástí jejich myšlenkového světa, a proto nepronikly ani do filmu, kterému lze tedy přiznat autenticitu minimálně v tom, jak je prázdný.

Bev by možná nezačala brát drogy, nebýt opiátové epidemie, která v posledních letech sužuje některé americké státy. Tuto skutečnost ale sama nezná, a film ji tudíž také nezohledňuje. Závislost naopak vyznívá jako anomálie, za kterou je každý zodpovědný sám a nelze ji řešit systémově.

Neznalost institucionálního rozměru mnoha problémů a celková neinformovanost skutečně přispívají k horším životním podmínkám na americkém Jihu. Ignoruje-li režisér Howard politiku, paradoxně tím příběhu dodává politický rozměr. Ať už šlo o záměr, nebo ne.

I kdyby ale okatá plytkost měla odrážet otupělost postav, není zřejmé, proč, s jakým záměrem a pro koho melodrama vzniklo. Když po dvou hodinách projevů fyzického i psychického násilí a scén, v nichž po sobě chudí, nešťastní, vážně nemocní a drogově závislí lidé hystericky křičí, naběhnou závěrečné titulky, dostavuje se - jako v každém "misery porn" - akorát úleva, nanejvýš dojetí. Ne touha situaci pochopit, změnit, a tak překlenout propast mezi různými společenskými třídami.

Od několika zahraničních kritiků si Americká elegie již vysloužila označení nejhorší film roku. Podobnou příkrost si ale nezaslouží. Je jen vyčerpávající, pramálo obohacující a podnětná nanejvýš tím, co v ní chybí.

Americká elegie

Režie: Ron Howard
Film je k vidění na Netflixu.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

Aktualizováno před 28 minutami

Kajakářka Galušková postoupila do finále MS, muži v semifinále neuspěli

Kajakářka Antonie Galušková postoupila do finále mistrovství světa ve vodním slalomu. Předloňská juniorská mistryně světa obsadila v dnešním semifinále v Bratislavě páté místo. Vypadly naopak olympionička Kateřina Minařík Kudějová a Lucie Nesnídalová. Semifinálovým sítem neprošly ani obhájkyně titulu Eva Tercejlová ze Slovinska a trojnásobná mistryně světa Jessica Foxová z Austrálie.

Finále závodu kajakářů bude překvapivě bez českého zastoupení. V semifinále v Bratislavě vypadli olympijský šampion Jiří Prskavec, vítěz Světového poháru a úřadující mistr Evropy Vít Přindiš i stříbrný olympijský medailista z Londýna 2012 Vavřinec Hradilek.

Dvacetiletá Galušková postupovala ze druhé kvalifikační jízdy, takže jela v semifinále už jako pátá. Všechny branky projela čistě a neudělala výraznější chybu a dostala se do čela. Nakonec ji předjely jen čtyři ze zbývajících 25 závodnic. Při premiéře na seniorském MS si tak vyjela finále. "Je to úplně neuvěřitelné. Před jízdou jsem na tom nebyla psychicky nejlíp. Půl hodiny před semifinále jsem brečela, protože to pro mě bylo strašně psychicky náročné, ale pak jsem si povídala s tátou a trenérem a natolik mě uklidnili, že jsem mohla jet s klidnou hlavou. A když jsem dojela do cíle, měla jsem z toho dobrý pocit," svěřila se.

Řada kajakářek v semifinále chybovala. Jízda se nevyvedla ani Minařík Kudějové, která po doteku osmé branky ztratila hodně času v protivodné dvacítce a stejně jako na mistrovství Evropy a olympijských hrách skončila před branami finále. "Začátek jsem jela dobře, ale pak mi odešly ruce. Nemohla jsem pořádně zabrat a ztrácela jsem všude," řekla po konečné 15. příčce. Podepsalo se na ní nachlazení, od středy ji trápila rýma. "Ale za ty dva dny jsem se vykurýrovala, dneska jsem už byla fakt dobrá. Ale možná to tam zůstalo," uvažovala.

Nadějně se vyvíjela jízda Nesnídalové, která ale ztratila v závěru a obsadila 18. pozici. Světová šampionka z roku 2019 Tercejlová pádlem odhodila tyčku na deváté brance a dostala padesátisekundovou penalizaci. Australská superhvězda Foxová, která jela jako poslední, po dojezdu figurovala na vedoucí pozici, ale pak dostala padesátisekundovou penalizaci za špatný průjezd dvanácté branky. Nedostala do branky celou hlavu, což rozhodčí potvrdili z videozáznamu.

Obhájce světového titulu Prskavec nastupoval po devatenáctém místě v kvalifikaci jako první z českých závodníků a po nepříliš vydařené jízdě se zařadil na šestou příčku se značnou ztrátou na nejlepší. Od finálové desítky ho nakonec dělilo jen pět setin. Oba jeho reprezentační kolegové dostali padesátisekundovou penalizaci. Přindiš se nevešel celou hlavou do jednadvacáté branky, Hradilek stejně chyboval o branku dříve.

Zdroj: ČTK
před 35 minutami

Při sebevražedném útoku v Somálsku zemřelo nejméně sedm lidí

Nejméně sedm lidí v sobotu zemřelo při sebevražedném útoku nedaleko prezidentské rezidence v somálské metropoli Mogadišo, informovala agentura Reuters s odvoláním na místního představitele. Osm lidí je po výbuchu zraněných., dalších osm je zraněnýc

Bomba nastražená v autě explodovala ve chvíli, kdy byl vůz na křižovatce. Svědek agentuře Reuters popsal, že viděl sedm zničených automobilů a tři rikši. Celá křižovatka byla podle něj potřísněna krví.

Kdo za útokem stojí, zatím není zřejmé. Podobné útoky nicméně často provádí islamistické hnutí Šabáb, které je napojeno na teroristickou síť Al-Káida. Šabáb chce v africké zemi svrhnout vládu a prosadit svůj přísný výklad islámského práva.

Zdroj: ČTK
před 46 minutami

Kanadská katolická církev se omluvila za utrpení, které musely snášet domorodé děti v internátních školách

Kanadská katolická církev se veřejně omluvila za utrpení, které musely snášet statisíce domorodých dětí v internátních školách, kde se usilovalo o jejich násilnou asimilaci. Biskupové v prohlášení napsali, že cítí hlubokou lítost a upřímně se omlouvají za to, že se církev podílela na systému, jehož cílem bylo vymazání domorodé kultury a spirituality, a za to, že její představitelé týrali a zneužívali své svěřence.

Internátními školami, které financoval stát a které provozovaly povětšinou katolické misionářské kongregace s cílem asimilovat děti původních obyvatel, prošlo v Kanadě v 19. a 20. století na 150 000 nezletilých. Vyšetřovací zpráva kanadských úřadů z roku 2015 označila systém, který vynucoval odloučení dětí od rodičů, za "kulturní genocidu". Děti navíc byly často vystaveny týrání, sexuálnímu zneužívání a hladovění, odhadem 6000 jich zemřelo.

Letos se o zločinech spáchaných v těchto školách a otřesných podmínkách, které tam panovaly, opět začalo mluvit kvůli nálezům hromadných pohřebišť na pozemcích internátů. Na místě bývalé internátní školy v Marievalu v provincii Saskatchewan objevili vyšetřovatelé na 750 neoznačených hrobů. U někdejší církevní školy ve městě Kamloops v Britské Kolumbii se našly ostatky 215 dětí, těm nejmladším byly zhruba tři roky.

"Řada katolických komunit a diecézí se podílela na systému, který vedl k potlačování domorodých jazyků, kultury a spirituality a nedokázal respektovat bohatou historii, tradice a moudrost původních obyvatel. Uznáváme, že někteří členové katolického společenství spáchali těžké přečiny," uvedli biskupové.

Zdroj: ČTK
Další zprávy