Kniha pomohla pochopit Trumpovy voliče, ve filmu od oscarového režiséra se jen křičí

Martin Šrajer Martin Šrajer
4. 12. 2020 16:30
Režisér Ron Howard zkusí získat dalšího Oscara s emotivním rodinným melodramatem. Sice ukazuje, jak obyvatelé amerického Jihu trpěli za vlády demokratů, příčiny ale neobjasňuje.

Slovní spojení "misery porn" označuje filmová či literární díla, která vyprávějí o trpících postavách. Traumatizující události se v nich stávají atrakcí. Neštěstí se děje pro neštěstí samé. Divák je situován do pozice sadistického voyeura, jehož zvědavost podněcuje zejména otázka, co hrozného se ještě stane. Z kina přesto obvykle odchází s úlevným pocitem, že je na tom sám lépe. Přesně tento typ katarze nabízí hraný film Americká elegie, který je k vidění na Netflixu.

Spíše než koherentním, gradujícím vyprávěním je nový film šestašedesátiletého oscarového režiséra Rona Howarda přehlídkou ledabyle poskládaných scén, v nichž různí lidé pláčou a vzájemně si ubližují.

Schází morální a psychologické odůvodnění i kontext, jenž by jejich činy ukotvily v reáliích současné Ameriky. Právě vysvětlení toho, jak bolest a bída podstatného segmentu americké populace souvisí s politickým, sociálním a ekonomickým stavem země, bylo přitom důvodem, proč se ze stejnojmenné knihy stal bestseller.

Memoáry kombinované se sociální kritikou vyšly v červnu 2016. Spisovatel a podnikatel J. D. Vance v nich vylíčil, jak jeho cestu za americkým snem ztížil fakt, že vyrůstal v ekonomicky nepříliš prosperující oblasti takzvaného biblického pásu, který se táhne od Floridy po Virginii. Jeho politický a sociální charakter významně formoval konzervativní protestantismus.

Z velké části tu žijí bílí příslušníci pracující třídy. Po prezidentských volbách v listopadu téhož roku Americká elegie získala pověst díla, které je nezbytné pro porozumění voličům Donalda Trumpa.

Vanceův text, který v českém překladu Miloše Caldy vydalo Argo, zejména pravicoví komentátoři považovali za přesvědčivé vysvětlení, proč se tolik lidí z nízkopříjmových vrstev americké společnosti rozhodlo hlasovat pro televizní celebritu bez politických zkušeností.

Sociologové, dlouhodobě zkoumající stejnou problematiku, však oponovali. Vanceovy závěry podle nich jen zjednodušeně stvrzují mýty o chudém zaostalém Jihu. Publikace každopádně vzbudila takový ohlas, že Ron Howard za 45 milionů dolarů koupil práva k její adaptaci.

Film Americká elegie je na Netflixu s českým dabingem i titulky. | Video: Netflix

Na první pohled může být překvapující, že zájem o zfilmování projevil zrovna režisér opatrných apolitických dramat, jako Apollo 13, Těžká váha nebo Čistá duše, za kterou obdržel Oscara. Howard se scenáristkou Vanessou Taylorovou však předlohu důsledně očistili. Sociopolitický přesah víceméně odstranili. Oproti Vanceovi neberou v potaz, jak lidi determinuje prostředí, v němž žijí.

Nejspíš ve snaze oslovit co nejširší publikum tvůrci vyprávějí příběh osobní a všeobecný, nikoliv politický a dobově specifický. Spojitost mezi neštěstím postav a vládou demokratů si divák musí domyslet.

Naprostá samozřejmost

Film začíná jedním z flashbacků hlavního hrdiny. V komentáři mimo obraz vysvětluje, že většinu života sice strávil ve státě Ohio, ale jeho dětství je spjaté s ještě níž položeným Kentucky. Tam byl také v létě 1997, kdy Americe vládl demokratický prezident Bill Clinton.

Vidíme desetiletého chlapce, jenž si u jezera užívá vodu a slunce. Idylu přeruší tři starší kluci, kteří protagonistu bezdůvodně začnou topit a uštědří mu několik ran. J. D. se kvůli slabé fyzičce nedokáže ubránit. Na místo naštěstí jako na zavolanou dorazí několik mužů z jeho rodiny, kteří mladé agresory uzemní.

Glenn Closeová jako Babi a Owen Asztalos v roli mladého J. D. Vance.
Glenn Closeová jako Babi a Owen Asztalos v roli mladého J. D. Vance. | Foto: Netflix

J. D. je odvezen zpět k domu, kde trávil prázdniny. Zbytek rodiny už má sbaleno a chystá se vrátit do Ohia. Před tím se chlapec ptá svérázné babičky, které všichni říkají jednoduše "babi", proč v minulosti opustili tak malebné místo jako Kentucky. Odpovídá chlapcova matka Bev: "Protože když tě zbouchnou ve třinácti, musíš prásknout do bot."

Hutný a svižný úvod naznačuje, jak vypravěčovu identitu odmala formovaly násilí a volné mravy. Počáteční příslib plastického portrétu komunity ale zůstává nenaplněn.

Počáteční dění film později nevyužívá k lepšímu prokreslení hrdiny a prostředí, nic dalšího z něj nevyvozuje. Smysl většiny slov a činů v Americké elegii se vyčerpává čistě tím, že někdo něco řekne nebo vykoná. Neskládají se ve vrstevnatější tvar. Jedna událost bez vysvětlování a velké návaznosti překrývá jinou.

Absence logických spojů vytváří mozaikovitý a poněkud vulgární portrétu amerického Jihu. Zdá se, že k ničím nemotivovanému násilí ve státech jako Kentucky dochází se stejnou samozřejmostí, s jakou se tamní teenagerky stávají matkami.

Owen Asztalos v roli mladého J. D. Vance a Amy Adamsová jako Bev.
Owen Asztalos v roli mladého J. D. Vance a Amy Adamsová jako Bev. | Foto: Netflix

Stresující dospívání

Drsný svět svého mládí J. D. později opustí, aby mohl studovat práva na Yale. V chronologicky vyprávěné knize je jeho cesta k vysokoškolskému studiu delší. Ve filmu od začátku víme, jak daleko se vypracoval. Po letním prologu přichází skok o 14 let vpřed, tedy do období vlády dalšího demokratického prezidenta Baracka Obamy. Protagonistu čeká důležitý pohovor v právnické firmě, kde chce absolvovat letní stáž. Do toho mu ale volá sestra, že se jejich matka předávkovala heroinem a skončila v nemocnici.

Přestože cesta domů vyžaduje mnoho hodin jízdy autem tam a zpět a ohrozí jeho studijní i kariérní vyhlídky, hrdina se rozhoduje rodinu podpořit. Návrat ke kořenům v něm zároveň probouzí vzpomínky. Ty v různých obměnách demonstrují, že v psychicky labilní a drogově závislé matce neměl oporu. Naopak, zjevně vyrůstal v silně stresujícím prostředí.

Většina flashbacků končí hádkou, domácím násilím nebo manickou epizodou. Několikrát musí zakročit policie.

Namísto postupného vývoje, který by například vysvětlil, jak se Bev stala závislou a jaké jsou příčiny jejího impulzivního chování, vidíme pásmo nepříjemných příhod. Mohly by být poskládány v libovolném pořadí. Vršení dalších a dalších příkladů všeho špatného, co J. D. s matkou zažil, neumožňuje poznat postavy v různých situacích a lépe jim porozumět.

Haley Bennettová coby Lindsay, Gabriel Basso v roli J. D. Vance a Amy Adamsová jako Bev.
Haley Bennettová coby Lindsay, Gabriel Basso v roli J. D. Vance a Amy Adamsová jako Bev. | Foto: Netflix

Dramatické scény působí vykonstruovaně a postavy, i přes naturalistické ladění, jednají přehnaně. Scény z přítomnosti jsou sice lépe provázané a směřují k určitému cíli, jejich emocionální paleta je ale stejně omezená: agrese, vztek, sebelítost a tak dále.

K monotónnosti vyprávění přispívá fádní režie. Byť Ron Howard v minulosti předvedl, že umí vyprávět obrazem, v Americké elegii vyjma dynamického úvodu nechává většinu práce na hercích.

V neměnně uspávacím tempu stříhá z jedné tváře na druhou. Záběry jsou ploché a bez vnitřní dynamiky. Obrazová invence se omezuje na různé barevné tónování minulosti a současnosti. Zvláštně prkenné, tonálně příliš podobné scény splývají.

Herci, kteří by film měli táhnout, věrohodnost bohužel jen srážejí. Glenn Closeová jako rázná, ale dobrosrdečná "babi" nemá moc co hrát, nicméně předvádí civilní výkon. S parukou, nevzhlednými brýlemi a vrstvami make-upu na obličeji však připomíná karikaturu jižanských venkovanů jako z hororu typu Texaský masakr motorovou pilou.

Amy Adamsová jako Bev.
Amy Adamsová jako Bev. | Foto: Netflix

Jindy výborná Amy Adamsová coby Bev zase nápadně přehrává. Intenzitou každého svého výstupu jako by se snažila trumfnout ten předchozí.

Náměty kašírovaných dialogů se opakují stejně jako situace, které postavy zažívají. Málokdo mluví o něčem jiném než své rodině, původu a tvrdé práci. J. D. se asi snažil více než ostatní, a proto to dotáhnul dál. Jiné vysvětlení pro jeho úspěch film nenabízí.

Byť je Americká elegie bohatá na vyhrocené konflikty, vyznívá monotónně a příběhově chudě. Nevyvolává očekávání ohledně věcí příštích, ani zvědavost týkající se motivací a počínání jednorozměrných hrdinů, o nichž na konci víme stejně málo jako na začátku.

J. D. si sice v úvodu klade otázku "Co se s námi stalo?", následně je ale zatažen do rodinného dramatu, které mu znemožňuje nalézt odpověď.

Amy Adamsová jako Bev, Gabriel Basso v roli J. D. Vance.
Amy Adamsová jako Bev, Gabriel Basso v roli J. D. Vance. | Foto: Netflix

Autenticky prázdný

Zatímco předloha představovala střízlivé ohlédnutí, film jako by byl navzdory hlasu znějícímu mimo obraz vyprávěn v průběhovém čase. Nic nezkoumá, nevysvětluje, nenabízí pointu. Různé fenomény spjaté s bílou pracující třídou, od historie domácího násilí po nedůvěru v média, jen ukazuje. Bez morální komplexnosti, psychologické hloubky a kritického odstupu.

Možná byly nezáživnost a vyprázdněnost záměrem, protože životy postav nejsou jiné. Nezajímá je kultura ani politika. Televize je pro ně jen kulisa. Nezamýšlejí se nad budoucností ani minulostí. Řeší jen bezprostřední materiální realitu.

V tomto ohledu Americká elegie zjednodušujícím přístupem a vizuální i vypravěčskou plochostí věrně odráží modus vivendi těch, o nichž vypráví. Abstraktní ideje a celospolečenské souvislosti nejsou součástí jejich myšlenkového světa, a proto nepronikly ani do filmu, kterému lze tedy přiznat autenticitu minimálně v tom, jak je prázdný.

Bev by možná nezačala brát drogy, nebýt opiátové epidemie, která v posledních letech sužuje některé americké státy. Tuto skutečnost ale sama nezná, a film ji tudíž také nezohledňuje. Závislost naopak vyznívá jako anomálie, za kterou je každý zodpovědný sám a nelze ji řešit systémově.

Neznalost institucionálního rozměru mnoha problémů a celková neinformovanost skutečně přispívají k horším životním podmínkám na americkém Jihu. Ignoruje-li režisér Howard politiku, paradoxně tím příběhu dodává politický rozměr. Ať už šlo o záměr, nebo ne.

I kdyby ale okatá plytkost měla odrážet otupělost postav, není zřejmé, proč, s jakým záměrem a pro koho melodrama vzniklo. Když po dvou hodinách projevů fyzického i psychického násilí a scén, v nichž po sobě chudí, nešťastní, vážně nemocní a drogově závislí lidé hystericky křičí, naběhnou závěrečné titulky, dostavuje se - jako v každém "misery porn" - akorát úleva, nanejvýš dojetí. Ne touha situaci pochopit, změnit, a tak překlenout propast mezi různými společenskými třídami.

Od několika zahraničních kritiků si Americká elegie již vysloužila označení nejhorší film roku. Podobnou příkrost si ale nezaslouží. Je jen vyčerpávající, pramálo obohacující a podnětná nanejvýš tím, co v ní chybí.

Americká elegie

Režie: Ron Howard
Film je k vidění na Netflixu.

 

Právě se děje

před 53 minutami

Italský Senát těsně vyslovil důvěru vládě premiéra Conteho, který přestál i pondělní hlasování Poslanecké sněmovny

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Tucet členů národních gard USA bylo postaveno mimo službu

Tucet příslušníků amerických národních gard, kteří měli ve středu posílit bezpečnost inaugurace zvoleného prezidenta Joea Bidena, bylo postaveno mimo službu. Stalo se tak po prověrkách, které mimo jiné zkoumaly možné vazby na krajně pravicový extremismus. Podle Reuters to řekli představitelé Pentagonu.

Mluvčí Pentagonu uvedl, že se prověrky nezabývaly jen možnými vazbami na extremistické skupiny.

Jeden příslušník gard byl postaven mimo službu kvůli znepokojivým textovým zprávám, zatímco jiný byl nahlášen úřadům telefonicky. Reuters to sdělil generál v čele úřadu národní gardy Daniel Hokanson.

Do Washingtonu míří na inauguraci, která se uskuteční ve středu, asi dvaapůlkrát více členů národní gardy než v minulých letech. Federální úřad pro vyšetřování (FBI) přitom posuzoval jejich profil ještě nad rámec obvyklých prověrek, jimiž prochází standardně všichni členové ozbrojených sil USA. Zjišťoval mimo jiné, zda některý z nich v minulosti nečelil obviněním v případu spojeném s terorismem. Dříve dnes ministr obrany Christopher Miller řekl, že americké úřady nemají informace o tom, že by při inauguraci "hrozila hrozba zevnitř".

před 1 hodinou

Basketbalistky USK schytaly v Eurolize debakl

Basketbalistky ZVVZ USK Praha podlehly v domácí "bublině" v hale na Královce v utkání 4. kola Evropské ligy Fenerbahce Istanbul vysoko 70:99 a nedokázaly soupeři oplatit porážku 70:77 z prosincového turnaje v Turecku. O udržení naděje na postup do březnového čtvrtfinále bude hrát tým trenérky Natálie Hejkové ve čtvrtek od 19:00 proti Lyonu, který má stejně jako Fenerbahce o bod více než Pražanky.

V celku vítěze tři hráčky předvedly dvacetibodový střelecký výkon - Kayla McBrideová (26), Alina Jagupová (23) a Cecilia Zandalasiniová (20). Z domácího týmu se nejvíce dařilo Kateřině Elhotové s 19 body.

Pražanky se musely obejít bez americké opory Alyssy Thomasové a držely s tureckým celkem krok jen do osmé minuty, kdy byl stav ještě 13:18. Pak ale Fenerbahce uhrálo osmibodovou šňůru a naděje domácího výběru se postupně začaly rozplývat.

Problémy jim dělaly hlavně McBrideová s Jagupovovou a do poločasové přestávky šly suverénky české basketbalové scény s mankem 27:59. Na začátku třetí čtvrtiny prohrávaly i nejvyšším rozdílem v utkání o 33 bodů. Slabou náplastí mohlo být pro USK, že třetí i čtvrtou čtvrtinu těsně vyhrál a také se těsně ubránil stovce inkasovaných bodů.

Evropská liga basketbalistek - 4. kolo:

Skupina B (Praha - hala Královka):

USK Praha - Fenerbahce Istanbul 70:99, Gdyně - Lyon 76:79

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Nymburk prošel do osmifinále LM z druhého místa

Basketbalisté Nymburka podlehli v závěrečném 6. kole základní skupiny B tureckému celku Tofas Bursa 97:103 a postoupili do osmifinálové fáze Ligy mistrů ze druhého místa. Soupeř pořadí v tabulce ovládl, francouzský Dijon i přes výhru na Kypru nad Keravnosem klesl při shodném zisku 10 bodů vinou nejhoršího skóre ze vzájemných zápasů na nepostupovou třetí příčku v minitabulce tří týmů.

Soupeře pro osmifinálovou skupinu se tým trenéra Orena Amiela dozví při losování 2. února. Další sérii zápasů začne šestnáctinásobný český šampion přesně o měsíc později.

Úvod utkání patřil Omaru Prewittovi, který se rozehrál dvěma trojkami, za čtyři minuty měl na kontě 12 bodů a zařídil vedení 15:8. Nymburk v první čtvrtině vedl i o deset bodů, ale Tofas bojující o klíčovou výhru se ve druhé části přiblížil i na dva.

Domácí už ale soupeře do vedení v první polovině utkání nepustili. Na rozdíl od něj hráli s jistotou, že jim při shodě okolností vezme postup jen porážka téměř o 60 bodů. Nymburk dokonce ke konci druhé čtvrtiny podruhé v utkání unikl i do desetibodového náskoku.

Touha Tofasu po play off ale vyústila ve třetí desetiminutovce v obrat. Týmy se pak přetahovaly o nejtěsnější vedení. Domácí šli ještě do vedení 87:82, ale soupeř odpověděl sedmibodovou šňůrou a vybojoval vítězství. Zařídil ho 27 body Tomislav Zubčič. Domácím nestačilo Prewittových 24 bodů.

Basketbalová Liga mistrů - 6. kolo:

Skupina B:

ERA Nymburk - Tofas Bursa 97:103 (30:26, 57:52, 78:79)

Nejvíce bodů: Prewitt 24, Hruban 17, Dalton 15 - Zubčič 27, Akoon-Purcell 23, Christon 19. Fauly: 21:30. Trestné hody: 41/31 - 28/19. Trojky: 14:10. Doskoky: 38:33.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Kandidát na ministra zahraničí USA Blinken: Čína je největší diplomatickou výzvou Spojených států

Čína je bezpochyby největší diplomatickou výzvou pro USA ze všech světových zemí. Na slyšení v Senátu to dnes řekl kandidát na ministra zahraničí v nastupující administrativě Joea Bidena Antony Blinken. Naléhavou zodpovědností USA je podle něj zabránit Íránu v nabytí jaderných zbraní, k návratu Spojených států k jaderné dohodě s Teheránem z roku 2015 však podle něj v blízké budoucnosti nedojde.

Dosluhující prezident Donald Trump podle Blinkena učinil správně, když zaujal tvrdý postoj vůči Číně, protože ta pod vedením prezidenta Si Ťin-pchinga začala dávat jasně najevo svou asertivitu a snahu stát se vůdčí světovou velmocí. Kandidát na funkci šéfa diplomacie však vyjádřil nesouhlas s Trumpovou strategií.

"Musíme čelit Číně z pozice síly, ne slabosti," řekl Blinken, což podle něj znamená "spolupracovat se spojenci, a ne je pomlouvat, podílet se na chodu mezinárodních institucí a vést je, namísto toho, abychom z nich ustupovali". Kandidát na ministra zahraničí rovněž prohlásil, že podle jeho názoru existuje základ pro vybudování takového postoje vůči Číně, s nímž budou souhlasit zástupci obou hlavních politických stran.

USA jsou podle něj připraveny vrátit se k jaderné dohodě světových mocností a Íránu o omezení íránského jaderného programu (JCPOA), od které Trump odstoupil. Podmínkou je však to, aby Teherán začal znovu respektovat závazky, které mu dohoda ukládá. "Od toho jsme ještě daleko," poznamenal.

Zdroj: ČTK
Další zprávy