Recenze: Mezi Bohdalovou a Hádkem v novém filmu Klec místy jiskří napětí

Tomáš Stejskal Tomáš Stejskal
21. 5. 2019 17:47
Kamera se točí kolem své osy a hledí vzhůru na schodiště, po kterém dolů běží herec Kryštof Hádek.
Jiřina Bohdalová hraje kostelnici Květu Galovou.
Jiřina Bohdalová hraje kostelnici Květu Galovou. | Foto: Pavla Černá, Česká televize

Je to první a zároveň nejlacinější záběr televizního filmu Klec, který o víkendu odvysílala Česká televize a nyní je k vidění na internetu. Po dlouhé době tu ve velké dramatické roli účinkuje osmaosmdesátiletá Jiřina Bohdalová.

Kryštof Hádek.
Kryštof Hádek. | Foto: Pavla Černá, Česká televize

Ve snímku režiséra Jiřího Stracha a scenáristy Marka Epsteina naštěstí zbytečných postupů není mnoho. A nejsilnější drama vzniká, když je kamera neviditelná - mezi oběma herci uzavřenými v tísnivých prostorech jednoho bytu.

Jiřina Bohdalová hraje kostelnici Květu Galovou, které už ze života či spíše dožívání v malém přízemním bytě zbylo jen posluhování panu faráři. Ten je ale převelen a vyměněn za mladšího, který od Galové odmítá pečeně i výzdobu kostela, neboť je vegetarián alergický na pyl. A paní Galová už na světě najednou není k ničemu.

V tu chvíli se objeví mladík, který prý pochází ze stejné vesnice, a společně začíná s paní Galovou u kávy vzpomínat na staré časy. Z muže se však postupně vyklube neúspěšný adept herectví a zadlužený budižkničemu, který ke staré paní nepřišel na návštěvu ani na pečené kuře.

K čemu název snímku odkazuje, je zřejmé hned z jedné z prvních scén, kdy paní Galová otevírá pošťačce a stěžuje si na bezpečnostní mříž, u které zlobí zámek. Ten zámek se pro oba protagonisty brzy stane vězením.

Na rozdíl od známých thrillerů na téma pachatel a oběť v jednom bytě, jako je třeba americký snímek Čekej do tmy s Audrey Hepburnovou, nový film Klec nestojí na čistě žánrovém modelu nevinnost versus takřka démonické zlo.

Scénář Marka Epsteina postupně poodkrývá více z minulosti obou postav, důchodkyni Galovou vykresluje jako zarputilou oběť. Nepoddá se jen tak hošíkovi, jenž si hraje na drsňáka. A v prostřizích na události, které jeho návštěvě předcházely, zase sledujeme, že Kryštof Hádek není žádný protřelý sígr.

Film Klec je poměrně solidní televizní hrou na thrillerovém půdorysu. | Video: Česká televize

A tady začínají potíže. Klec je nejsilnější v konkrétních hereckých výměnách. Bohdalová svým sveřepým šeptáním dovede navodit dojem stařenky, která se nenechá snadno vyděsit. A Hádek některými replikami typu "To bych tě musel něčím praštit" upomene na nevyzpytatelného narkomana ze snímku Kobry a užovky. Tady je střízlivý, ale v jeho slovech a projevu se objevuje podobná, lehce psychopatická nota.

Jenže scenáristické kontury, které se pokoušejí obalit postavy minulostí, nemají dost prostoru, aby thrillerovou zápletku proměnily v psychologické drama. Poněkud bezradně tak působí celá linka s Hádkovou snahou dostat se na hereckou školu a s tím, jak se v různých situacích pokouší využívat "hereckou" schopnost na povel se rozbrečet.

Foto: Pavla Černá, Česká televize

Což navíc ovlivní celý dramatický závěr Klece. Ten nakonec poněkud lacině šokuje, aniž by k tomu byl jakýkoli - ať už žánrový, či psychologicky uvěřitelný - důvod. Divák může jen hádat a spokojit se s tím, že šlo o náhlou emoční reakci. Ale je to poněkud neuspokojivé pomyšlení.

Klec je přesto poměrně solidní televizní hrou na thrillerovém půdorysu. A také příležitostí pro Jiřinu Bohdalovou zavzpomínat na velké dramatické role typu té ze snímku Fany Karla Kachyni z roku 1995.

Přesto ani celá její linka, v níž se odhalují stará životní příkoří, nehraje v ději takovou roli, jak by téma žádalo, když už je naťuknuto.

Foto: Pavla Černá, Česká televize

A co se žánrové přesvědčivosti týče, někdy tvůrci honí napětí pomocí obehraných triků jako upuštěná sklenice od okurek či hrozivé smyčce, které na chvíli zaburácí v pozadí. Nakonec je to tedy také žánrová klec pro samotné autory. Klec thrilleru, ze které se pokouší vykročit, ale přece jen nakonec uváznou mezi mřížemi.

Ve chvílích, kdy zůstávají uvnitř, rozehrává se občas v obličejích hrdinů solidní drama dvou postav uprostřed neřešitelné situace. Škoda že si tvůrci nevystačí s minimalističtějšími prostředky a rozehrávají svůj film do šíře, kterou nakonec nedokážou naplnit.

 

Právě se děje

Další zprávy