Dvaapadesátiletý Judd Apatow v komediích Zbouchnutá či Vykolejená sledoval komplikované hrdiny a hrdinky, outsidery, pro které měl vždy pochopení. Pod hrubozrnným humorem nabízel též laskavý pohled na muže a ženy nedokonalých tělesných proporcí i charakterových rysů.
Nyní natočil o poznání vážnější snímek. Místo jarní premiéry na americkém festivalu South by Southwest a následném uvedení v kinech se nakonec dostal jen do digitální distribuce, vidět ho lze například na Amazonu.
Na scénáři se podílel představitel hlavní role Pete Davidson, šestadvacetiletý komik nadcházející generace známý ze skečového pořadu Saturday Night Live. Opět sice hraje typického apatowovského losera, ale v dramatičtější podobě. S postavou věčného budižkničemu Scotta nemá herec společnou jen lásku k marihuaně, ale také to, že přišel o otce hasiče, který zahynul při zásahu po teroristických útocích v New Yorku 11. září 2001.
King of Staten Island je pomalý osobní snímek, líný podobně jako jeho protagonista. Je to opět pohled do světa huličů a flákačů, tak jako komedie Zbouchnutá, ale tentokrát v civilnějším, místy až existenciálním hávu.
Čtyřiadvacetiletý Scott je zdánlivě nevychovaný spratek. Zatímco mladší sestra maturuje a chystá se na vysokou, on se za videoherní konzolí a jointem schovává před reálným světem, do něhož vstoupila rodinná tragédie, když mu bylo sedm let. Scott své kamarády potetovává na všech částech těla, které ještě zůstaly neposkvrněné, v parku dokonce neváhá potetovat devítiletého chlapce, který na partičku narazí a hraje si na tvrďáka.
Pete Davidson výrazným zjevem, obří čelistí, ale relativně nenápadným hereckým rejstříkem dokonale zapadá do panteonu Apatowových postav; věčných komediantů, v nichž se odráží i něco uvěřitelně smutného.
Po spolupráci s Amy Schumerovou na komedii Vykolejená se nyní scenárista a režisér Apatow spojuje s dalším komikem, který to "v hlavě nemá v pořádku". Tak - Sick in the Head - se jmenuje kniha Apatowových rozhovorů se slavnými komiky. A v jejím úvodu se režisér, jenž sám působil jako stand-up komik, přiznává, že byl komedií "naprosto posedlý" odjakživa. Už jako dítě způsobil scénu u rodinné večeře v restauraci, neboť hrozilo, že kvůli rodičům vrtajícím se v kuřeti na parmazánu nestihne vystoupení Steva Martina v jedné televizní show.
Sám dospíval naštvaný na celý svět, který mu nedával smysl. I proto má cit pro psaní podobných postav a vedení herců v podobných tragikomických polohách. Snímek King of Staten Island v divácích jen pozvolna buduje pochopení pro protagonistu, který je na povrchu nesnesitelný takřka v jakékoli situaci.
Když si s ním matčin nový přítel - shodou náhod také hasič jako otec - vyjde na baseball, Scott neváhá všem požárníkům v hledišti vysvětlit, že by neměli mít rodiny a děti, jinak jsou sobci. Přitom se stále častěji ukazuje, že Scott je citlivý, v jádru i dobrosrdečný mladík, který se jen neumí vypořádat s příkořím osudu.
Vyrůstá bez otce, jako černá ovce rodiny, má poruchu soustředění, Crohnovu chorobu a ke všemu žije v newyorské čtvrti Staten Island, jediné, "na kterou se i New Jersey kouká spatra", jak říkají protagonisté v narážce na čtvrť, která je obvykle terčem vtipů Newyorčanů jako ten největší zapadákov.
Zatímco Apatowovy snímky Vykolejená a Zbouchnutá se podobaly romantickým komediím, King of Staten Island má tónem blízko spíše ke konverzačním komediálním dramatům americké nezávislé kinematografie či k režisérovu hořkému snímku Komici.
Je to dílo, které se potuluje, tak jako se životem potuluje nesoustředěná mysl protagonisty, věčně omámená konopným kouřem. Postupně však na sebe nabaluje humánnější vrstvy a směřuje k emotivnímu finále, k němuž v menší, ale podstatné roli přispěje soustředěným výkonem a odzbrojujícím charismatem herec Steve Buscemi.
King of Staten Island vypráví o rodinných traumatech. Neironicky, ale bez patosu hovoří o potřebě hrdinů v životě, ale také o nutnosti hrdiny demaskovat, aby mohli být nikoli jen symboly, ale také lidmi z masa a kostí.
Podobně Apatowova novinka ožívá ve všech aspektech. A navzdory neustálé zkouřenosti protagonisty nakonec na mezilidské vztahy pohlíží velmi střízlivě.
