Recenze - Největší škoda nadějného filmu "23" je, že na cestě od skvělého námětu přes nepovedený scénář po katastrofální realizaci se stalo něco špatně. Asi všechno.
Námět vychází ze dvou motivů a každý by vydal na vlastní film. Jedním z nich je muž čtoucí knihu, ve které mu vše přijdou natolik povědomé, až pojme přesvědčení, že čte knihu o svém životě. A co víc, na konci se z hlavního hrdiny stane vrah.
Aby z toho nebyl jen další film Stranger than fiction, přichází druhý motiv, titulní číslice 23. Tvůrci od začátku zahltí diváka důkazy o magickém propojením čísla s ději a souvislostmi, které běžně lidem unikají. Jim Carrey coby Walter Sparrow ho nachází, kam se podívá.
A tak se pouští do pátrání, aby zjistil, kdo je zač člověk, který napsal onu tajemnou knihu, a přitom se stále hlouběji zaplétá do všudypřítomné paranoie všemocného čísla. Až sem to zní docela lákavě, jenže druhá polovina změní thriller v nechtěnou frašku, kterou nezachrání ani vršení jednoho fatálního zvratu za druhým.
Ačkoliv film dostal po světě v nejlepším případě průměrné recenze, i ti nejzděšenější kritici přisuzují scénáři debutujícího Fernelyho Phillipse jistou porci nápaditosti a charismatu. Kdyby se našel režisér, který by ke konci příliš ambiciózní a rozháraný text zjednodušil a zpřehlednil, byl by "23" přinejmenším povedený thriller. Takový scénář volá po režisérovi, který má dostatek vizuální imaginace, aby příběh vyprávěl s nutnou lehkostí.
Nabízí se třeba Michel Gondry, jehož Věčný svit neposkvrněné mysli jinak Schumacherův film v některých motivech může evokovat a nejen proto, že si tady opět střihl vážnou roli Jim Carrey.
Kdo ví, proč se hollywoodští šéfové rozhodli kšeft přiklepnout nevyzpytatelnému dělníku průměrnosti. Obdrželi za to nekompaktní snímek, který kulhá na obě nohy. Osmašedesátiletý Joel Schumacher je bezpochyby jednou z nejkontroverznějších režisérských postav Hollywoodu.
Ne že by si snad vybíral ožehavá témata nebo je zpracovával bez ohledu na konvence. Schumacher platí za nevyzpytatelného režiséra, který je schopen natočit brzy po sobě brak i velmi slušný snímek aspirující na klasiku žánru. Většinou platí nepřímá úměrnost: čím méně peněz na film dostane, tím se mu daří lépe.
Jeho nejlepší snímky vzešly ze spíše komorně pojatých scénářů, které vyžadovaly "jen" zručné až rutinní zpracování. Telefonní budka nebo Volný pád mu nabídly už v textu velmi silné téma, které minimálně nepokazil.
Pokud se mu dostaly do rukou scénáře spíše průměrné, třeba Nebezpečný klient, Schumacher jim nikdy laťku posunout nepomohl. A co se stane, když dostane skutečně pitomý scénář, je nasnadě. Od toho má lidstvo v paměti rozpustilou komedii Bezva polda, ve které De Niro coby konzervativní policista po mrtvici zjistí, že transvestité jsou vlastně fajn lidé...
V polovině 90. let se mu podařilo paralyzovat batmanovskou sérii nevkusným papundeklovým kýčem a jeho adaptace Fantoma v Opeře právem patří mezi nejvysmívanější snímky.
V případě 23 narazil Schumacher na novou konstelaci výzev, která probudila jeho typické slabosti. Neuspořádaný scénář hned se třemi dvojrolemi dorazil rozpíjejícími se barvami, siluetami postav v mlze, bez koncepce užívané zrnitosti a barevnosti.
Divák mohl po odchodu z kina narážet na číslici "23" na každém kroku. Místo toho dostal žalostný film bez atmosféry; škoda i Jima Carreyho, který si může připsat jeden z největších omylů kariéry.
Schumacher už má zaděláno na další tři snímky a přinejmenším jeden z nich budí perverzní očekávání. Jakpak se mu vydaří Town Creek, okultismem kořeněný horor z druhé světové války?
"23" (The Number 23), USA 2007. Scénář Fernley Phillips, režie Joel Schumacher, hrají Jim Carrey, Virginia Madsen, Danny Huston, Lynn Collins, Patricia Belcher, Rhona Mitra, 95 minut, distribuce Warner Bros.
