„Když se usměje, je to jako by vyšlo slunce,“ říká ve filmu Mustangové jeden z kovbojů o postavě Marilyn Monroe. Jen málokteré přirovnání ji vystihuje lépe. Nejzářivější ikona zlatého věku Hollywoodu by se 1. června dožila sta let. Připomínáme osm jejích nejvýznamnějších filmů, které dokazují, že nebyla jen symbolem touhy a obdivu, ale měla i výjimečný komediální, pěvecký a taneční talent.
Asfaltová džungle (The Asphalt Jungle, 1950, režie: John Huston)
V roce 1949 měla Marilyn Monroe za sebou jen několik epizodních rolí, které mohlo hrát jakékoli jiné půvabné a usměvavé děvče. To se změnilo po kamerových zkouškách pro film Asfaltová džungle. Ačkoli se jeho režisér John Huston domníval, že není pro roli vydržované milenky mnohem staršího muže vhodnou volbou, po setkání s Marilyn svůj názor změnil. Později vzpomínal, že ho okouzlil způsob, jakým po konkurzu odcházela z jeho kanceláře.
V realisticky pojatém noirovém dramatu o nepovedené loupeži drahokamů, které vzniklo podle románu W. R. Burnetta z roku 1949, se Marilyn objevila jen v několika scénách. Přesto byla jako plavovlasá dívka s příznačným jménem Angela, která sní o tom, že se stane královnou kubánských pláží, na plátně nepřehlédnutelná. Asfaltová džungle je dodnes považována za jeden z nejvlivnějších filmů svého žánru a zároveň za snímek, který čtyřiadvacetileté Marilyn pomohl nastartovat kariéru.
Asfaltová džungle (The Asphalt Jungle, 1950, režie: John Huston)
V roce 1949 měla Marilyn Monroe za sebou jen několik epizodních rolí, které mohlo hrát jakékoli jiné půvabné a usměvavé děvče. To se změnilo po kamerových zkouškách pro film Asfaltová džungle. Ačkoli se jeho režisér John Huston domníval, že není pro roli vydržované milenky mnohem staršího muže vhodnou volbou, po setkání s Marilyn svůj názor změnil. Později vzpomínal, že ho okouzlil způsob, jakým po konkurzu odcházela z jeho kanceláře.
V realisticky pojatém noirovém dramatu o nepovedené loupeži drahokamů, které vzniklo podle románu W. R. Burnetta z roku 1949, se Marilyn objevila jen v několika scénách. Přesto byla jako plavovlasá dívka s příznačným jménem Angela, která sní o tom, že se stane královnou kubánských pláží, na plátně nepřehlédnutelná. Asfaltová džungle je dodnes považována za jeden z nejvlivnějších filmů svého žánru a zároveň za snímek, který čtyřiadvacetileté Marilyn pomohl nastartovat kariéru.
Niagara (Niagara, 1953, režie: Henry Hathaway)
Marilyn Monroe byla sice nejžhavějším sexuálním symbolem své doby, její filmové postavy ale pro muže nepředstavovaly hrozbu, jako například noirové femme fatale. Ze svůdně vyvinutých žen, které hrála, totiž vyzařovala až dětská roztomilost a nevinnost. Výjimku v její filmografii tvoří postava lstivé Rose v noirovém thrilleru Niagara, který byl – v rámci žánru atypicky – natočen v technicolorových barvách. Právě během propagace tohoto filmu začalo studio 20th Century Fox cíleně budovat hereččin hvězdný kult.
V napínavém příběhu o amorální krásce, která během pobytu u Niagarských vodopádů naplánuje se svým milencem vraždu manžela, ztvárnila Marilyn nejtemnější roli své kariéry. Postavu lascivní manipulátorky, jejíž rty i postava byly podle dobové kritiky „smyslné až k zbláznění“, vytvořila těsně předtím, než si podmanila Hollywood jako koketní tanečnice oslněná leskem diamantů ve filmu Páni mají radši blondýnky.
Páni mají radši blondýnky (Gentlemen Prefer Blondes, 1953, režie: Howard Hawks)
Aktérkami muzikálové komedie Páni mají radši blondýnky jsou dvě showgirls s odlišným přístupem k mužům. Ačkoli hvězdou filmu měla být tmavovláska Jane Russellová, v souladu s jeho názvem na sebe větší pozornost strhla Marilyn Monroe, byť obdržela desetkrát nižší honorář. Velkolepé hudební číslo Diamonds Are a Girl's Best Friend, v němž vystupuje v růžových šatech bez ramínek, se stalo neodmyslitelnou a často napodobovanou součástí pop kultury.
Film znamenal zásadní průlom v její kariéře. Zformoval její typickou „glamour“ image a díky němu mohla otisknout své dlaně do cementu před Graumanovým čínským divadlem. Zároveň ale Marilyn přiřadil k šablonovitému typu postav „dumb blonde“, jehož se poté jen obtížně zbavovala. Paradoxní přitom je, že zábavně vypočítavá zlatokopka Lorelei svoji naivitu a hloupost jen předstírá: „Umím být chytrá, když je to důležité, ale mužům se to nelíbí,“ vysvětluje v závěru filmu.
Řeka bez návratu (River of No Return, 1954, režie: Otto Preminger)
Herecké i hudební nadání Marilyn Monroe potvrdila rolí zpěvačky Kay ve westernu Řeka bez návratu, který byl natočen v širokoúhlém formátu CinemaScope. V dobrodružném filmu ohrožují ovdovělého otce, malého syna a jeho půvabnou ochránkyni ze zlatokopeckého tábora indiáni, běloši i dravé peřeje, jimiž trojice projíždí na dřevěném voru. Ačkoli se příběh odehrává v roce 1875 v divoké přírodě amerického Severozápadu, prokládá ho několik hudebních čísel.
Náročné natáčení provázely konflikty mezi režisérem Otto Premingerem a Marilyn, která trvala na přítomnosti své učitelky herectví Natashy Lytessové. Ta jí na place dávala pokyny, jak má hrát, což bylo často v příkrém rozporu s režisérovými představami. Během jedné scény se navíc Marilyn málem utopila. Nehoda skončila „jen“ vymknutým kotníkem, sádrou a berlemi, kvůli čemuž byla na pár dní vyřazena z natáčení. Herečka proto na film z řady důvodů nerada vzpomínala.
Slaměný vdovec (The Seven Year Itch, 1955, režie: Billy Wilder)
Konverzační komedie Slaměný vdovec vznikla podle divadelní hry Sedmiletá kopřivka, jejíž název odkazuje na sexuální neklid ženatých mužů po sedmi letech monogamie. Toto pokušení vyvolá u manhattanského manžílka jeho rozkošná sousedka s křivkami filmové hvězdy. Její postava zůstává bezejmenná, neboť má představovat projekci univerzální mužské sexuální fantazie. Jedna scéna ale naznačuje, že by to mohla být přímo Marilyn Monroe.
Dráždivé vyznění příběhu oslabily cenzurní zásahy. Poznamenaly i nejslavnější scénu, v níž závan vzduchu z podzemky zvedá bílou sukni Marilyn k jejím ramenům. Ačkoli právě tento obraz vstoupil do dějin kinematografie jako její ikonické zpodobnění, ve filmu nikdy není vidět její celá postava – kamera ve dvou záběrech zachycuje jen její nohy. Natáčení scény, které dychtivě sledovali fotografové i fanoušci, přispělo k rozpadu jejího manželství se žárlivým baseballistou Joem DiMaggiem.
Zastávka v Kansasu (Bus Stop, 1956, režie: Joshua Logan)
Komediální drama Zastávka v Kansasu je považováno za další významný milník v kariéře Marilyn Monroe. Kritici tehdy poprvé většinově uznali, že hollywoodský sexsymbol je zároveň talentovanou herečkou. Adaptace broadwayské hry o křupanském kovbojovi z Montany, jenž své vysněné „andělské“ děvče najde v barové zpěvačce Chérii a začne ji – obrazně i skutečně – chytat do lasa jako zvířata na rodeu, se stala kasovním trhákem. Z dnešního pohledu ale snímek poněkud zestárl.
Šlo o první film, v němž se Marilyn objevila poté, co absolvovala herecké lekce u Lee Strasberga v Actors' Studiu, protože toužila po dramatických rolích. V kontrastu s přepjatými kreacemi svých kolegů podala v roli venkovské dívky, která sní, že se stane hollywoodskou hvězdou, přirozenější a emotivně proměnlivější výkon. K upevnění její hvězdné pozice napomohla i píseň That Old Black Magic, kterou interpretovala v rafinovaném burleskním kostýmu.
Někdo to rád horké (Some Like It Hot, 1959, režie: Billy Wilder)
Diváky i kritiky milovaná převleková komedie Někdo to rád horké vypráví o dvou jazzových muzikantech, kteří se na útěku před gangstery přestrojí za členky dívčí kapely. Režisér Billy Wilder v ďábelském tempu propojil prvky crazy komedie, gangsterské parodie a muzikálu. Film je považován za jednu z nejlepších komedií všech dob, na čemž měl velký podíl i nezapomenutelný výkon Marilyn Monroe.
Své hráčce na ukulele Sugar Kane, která má slabost pro bourbon a obrýlené milionáře, dodala sladkou líbeznost a až dojemnou bezbrannost. Za svůj odzbrojující výkon získala Zlatý glóbus, natáčení s ní ale bylo mimořádně náročné. Nepamatovala si repliky a scény se musely mnohokrát přetáčet. Její kolega Tony Curtis dokonce prohlásil, že měl pocit, jako by „líbal Hitlera“ (byť později tvrdil, že to byl jen žert). Málokdo věděl, že vystresovaná Marilyn je těhotná a zoufale se bojí, že o dítě přijde. Přesně to se nakonec stalo.
Mustangové (The Misfits, 1961, režie: John Huston)
Třetí neúspěšné těhotenství zahájilo poslední dějství manželství Marilyn Monroe a dramatika Arthura Millera. Definitivně se rozpadlo právě během natáčení Mustangů. Miller hlavní postavu napsal přímo pro Marilyn s vědomím, že s ní má mnohé společné. Čerstvě rozvedená barová tanečnice Roslyn, která hledá útočiště mezi kovboji lovícími divoké koně, se cítí ztracená, osamělá a úpěnlivě touží po lidské blízkosti.
Marilyn podala v roli křehké a zranitelné Roslyn svůj nejprocítěnější dramatický výkon. Natáčení v rozpálené Nevadě ale velmi komplikovaly její deprese, závislost na lécích i alkoholu a chronická nedochvilnost. Režisér John Huston údajně poznamenal, že Marilyn brzy „skončí v blázinci, nebo na hřbitově“. Mustangové se stali jejím posledním dokončeným filmem – stejně jako pro Clarka Gabla, jenž těsně po natáčení zemřel na infarkt. Drama mělo premiéru v únoru 1961. O 18 měsíců později byla mrtvá i Marilyn.
Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější
"Všiml jsem si, že padá na trávník." Děs v Dánsku, hvězdný Eriksen opět zkolaboval
Dánský fotbalista Christian Eriksen zkolaboval v přípravném utkání s Ukrajinou. Stalo se mu to už podruhé, poprvé měl zástavu srdce před pěti lety při zápase s Finskem na mistrovství Evropy v Kodani.
V Kosovou skončily předčasné parlamentní volby, podle exit pollu vyhrál Kurti
V dnešních kosovských předčasných parlamentních volbách by podle exit pollu zveřejněného kosovskou stanicí Klan Kosova Television měla strana premiéra Albina Kurtiho Sebeurčení (Vetëvendosje, LVV) získat 42,3 procenta hlasů, uvedla agentura Reuters. V balkánské zemi se uzavřely volební místnosti v 19:00 SELČ
Zverev zlomil prokletí a rozplakal se na kurtu. Po triumfu v Paříži vstoupil mezi nesmrtelné
Německý tenista Alexander Zverev triumfoval na Roland Garros a získal premiérový grandslamový titul. Třetí hráč světového žebříčku porazil ve finále na pařížské antuce nasazenou desítku Itala Flavia Cobolliho 6:1, 4:6, 6:4, 6:7 a 6:1. Zvítězil po čtyřech hodinách a 16 minutách.
Školu mám plnou „divných“ studentů. Ti ale nejvíc mění svět, říká stejně "divný" ředitel
Smíchovská průmyslovka a gymnázium jsou v českém školství unikátem, který mnozí obdivují a jiné k nepříčetnosti dráždí. Studenti tu například nemusí v pátek chodit do školy a místo toho mají čas na samostudium, zakládají start-upy nebo rozjíždí projekty. Polovina učitelského sboru je mladší 28 let a na škole dokonce učí devět jejích studentů z vyšších ročníků.