


Bezčasí mezi mládím a dospělostí, první lásky, velká zklamání i křehká usmíření. Debut Martiny Buchelové, který zvítězil v soutěži Proxima na festivalu v Karlových Varech či na Finále Plzeň, se dostává do široké distribuce. A jde o událost roku, byť na první pohled nenápadnou.

Protagonista Andrej (Adam Kubala) rád pije. Rád taky pojídá ovoce nebo sladkosti, případně si povídá nebo tančí s imaginární kapelou, která mu leze ze skříně. Hlavně ale pije. Usíná pak u autobusové zastávky, v horším případě vyleze na strom, ze kterého se pak po vystřízlivění obtížně dostává dolů. Ráno s kocovinou stagnuje u vysílání živého panoráma. Při jednom z jeho povětšinou osamělých tahů potkává Míšu a okatě se na ni usmívá. Ta se posléze shodou bizarních okolností objeví i u něj doma, kde Andrej bydlí s babičkou a bratrancem Peťem (František Beleš).
Andrej s Míšou (Michaela Kostková) se do sebe zamilují, Andrejův životní styl ale všechno více než zkomplikuje, byť alkoholismus není jeho určující charakteristikou, ba naopak. „On je totiž debil,“ říkají o něm postavy několikrát. Milovník, ne bojovník ale nevypráví jen o ústřední dvojici. Vypráví také o tátovi, co staví protiatomový bunkr a krade lžičky, lokálních gangsterech nebo Míšině sestře, která přemýšlí, jak si se svým nejlepším kamarádem konečně vyznat lásku. Debutantka Martina Buchelová natočila atypicky poetický film vyzařující svébytnou energii. Jeho svět nebudete chtít opustit.
Vyprávění komponuje do kapitol, které jsou oddělené popisky. (Texty často půvabně ironickým stylem komentují děj, stejně jako Andrejovy vnitřní monology obsahující nejistotu, pochyby či postřehy z pozorování světa kolem něj.) Kapitoly jsou provázané emočně, nikoli chronologicky.
Formálně rozmanitý tvar protkávají vertikální záběry s internetovou estetikou, jež prohlubují průzkum vnitřního světa postav. Jde o zajímavý paradox, jelikož videa na sociálních sítích většinou křičí falší a načančaností. Zde je ale tento formát, který jinak bývá realitě často vzdálený, využívaný k niterné upřímnosti, reflexi toho nejkřehčího a nejintimnější, co v sobě nosíme. Kamera s měkkým svícením je na hrdinech neustále přilepená, umocňuje něžnost i fyzičnost. Zvukový design mnohdy disponující groteskními efekty pak film krásně odlehčuje.
Buchelovou zajímají lidé. Sice nevíme, kam protagonisté chodí do školy, případně jakou se živí prací, to ale není podstatné. Jde totiž o emoce, těžko slovy popsatelné zachycení prchavosti mládí a lidské blízkosti. To vyžaduje velkou odvahu, sebejistotu a konceptuální myšlení. Snímek po celou dobu dokáže zprostředkovávat esenci mladistvých tužeb i trapnost lidských interakcí, přibližuje každodenní malé bitvy a potřebu být si s někým nablízku. Jakmile jsme zamilovaní, svět kolem nás jde na druhou kolej. Přesto do odlehčeného vyprávění vstupují tíživé prvky. Ať už jde o mezigenerační odcizení, kdy zde většina dospělých působí jako nekompetentní mimozemšťané (byť se jim film nikdy nevysmívá), nebo o obtěžování nezletilých či o pokusy hledat řešení samoty na dně lahve.

Celkově Buchelová skrze vedlejší postavy dotváří mozaiku lidí, kteří nechtějí být sami. Bojí se, někdy ani neví čeho, načež dělají zoufalé a neomluvitelné věci. Humanistické vyprávění ale není jen o romanci. Postupně vidíme především hlavně vývoj vztahu Andreje a Peťa, kteří se ze začátku nesnesou. K zobrazení jejich vzájemné podpory ale naštěstí nedochází didakticky.
Omamně zvládnuté plynutí času navozuje pocit, že postavy mají a měly život i mimo viděné. Sbíráme jen střípky jejich rozmanitějšího a komplikovanějšího života. Scénář si uvědomuje, že může postihnout pouze část, primárně emoce figur.

Náhlé střihy v jedné scéně, kdy se změní čas nebo prostor, ale kamera zůstává téměř na stejném místě, těkavě odrážejí nervózní přítomnost postav. Ty pak fungují také díky neomaleně roztomilému herectví, které ale není dílem nahodilé improvizace, byť celou dobu působí autenticky, bez jakéhokoli náznaku falše. Brilantní casting spoléhá na přirozený naturel v kombinaci s nekašírovaně napsanými replikami i na dokonale vyladěnou chemii a dynamiku mezi herci. Přitom Milovník bojuje něčím tak jednoduchým, leč dnes stále chřadnoucím, jako je upřímost.
Film působí zároveň staromilsky i svěže. Reflektuje život Gen Z, ale kromě zmíněných vertikálních záběrů k tomu nevyužívá digitální světy, jak to dělá většina současné tvorby o mladých. Světe div se, Gen Z totiž nevystihují pouze mobily. Naopak, tvůrci vyzdvihují lidský kontakt (Míša Andrejovi místo esemsky předává psaný dopis). Jde o jakousi revizi žánru romantické komedie zcela fresh optikou. Tou, jež nespoléhá na schematická klišé nebo vrstvení kauzalit, nýbrž na sílu samotných postav a na lásku, která má mnoho podob.
Je úplně v pohodě ztratit se, je úplně v pohodě nevědět, čím chci vlastně být, ale je důležité bojovat za vlastní štěstí. „Já si nemyslím, že jsi zlý člověk, jen hluboce nešťastný,” říká Peťo Andrejovi. Milovník, ne bojovník je ohledně síly sdílení, své inspirativně naivní upřímnosti a suverénní cílevědomosti jedním z nejlepších filmů roku. Je mladistvý, dravý, něžný a zranitelný. Dojemný bez patosu a šablon. Stačí pozorovat lidi.
Film
Milovník, ne bojovník
Režie. Martina Buchtelová
Aerofilms, premiéra v českých kinech 8. října 2026

Čtení na chvíle, kdy chcete zvolnit. Vždy v úterý: životní styl, zajímavosti a příběhy lidí – slavných i těch, o kterých jste ještě neslyšeli.

Pro řidiče i pro ty, kteří o autech jen rádi čtou. Každý čtvrtek novinky, testy, rozhovory i praktické rady, které využijete za volantem.



Jednatřicetiletý muž, který pracoval v petrohradském obchodním řetězci Lenta, je podezřelý z nastražení bomby pod automobilem ruského armádního plukovníka. Podle informací ruského serveru Fontanka měl důstojníka nejméně měsíc sledovat, poté k jeho vozu připevnit výbušninu a krátce po explozi uprchnout ze země. Policie po něm pátrá.



Helen Oyeyemi patří k autorkám, u nichž se čtenář nemůže spolehnout na pevnou půdu pod nohama. Její prózy se rády pohybují na pomezí reality, pohádky, absurdity a metafikce; často vyprávějí o identitě, ženství i o tom, jak složitě se člověk vymezuje vůči očekávání okolí. Její nový román Moje nové nové já (Argo), který do češtiny přeložila Hana Zahradníková, tyto rysy přenáší do pražských kulis.



Začínali u kroužkových zbrojí a nadšení pro Pána prstenů. Dnes vyrábějí vlastní meče, zkoušejí spát ve sněhu při minus osmnácti stupních a studují, jak se před více než tisíci lety oblékali, bojovali a žili lidé na severu Evropy. Bratři ze skupiny Marobud patří k českým reenactorům, kteří se snaží přiblížit vikingskou dobu co nejvěrněji. Sami přiznávají, že o tehdejším světě znají sotva zlomek.



Důchodci dostanou od ledna přidáno. A díky jednorázovému příspěvku velmi významně. Některé návrhy se sice ještě schvalují, vládní koalice ale hodlá legislativní proces stihnout, aby vylepšila peněženky českých seniorů už příští rok. Deník Aktuálně.cz sestavil přehled, co se má od ledna měnit a s kolika penězi navíc mohou penzisté počítat.



Americká softwarová společnost Microsoft má problémy při řešení výpadků, se kterými se od čtvrtečního večera potýkají uživatelé její internetové pošty Outlook i dalších služeb. Firma uvedla, že její snahy o odstranění výpadků nepostupují podle očekávání. Dodala, že na nápravě situace dál pracuje.