Rozhovor - V hlavní tematické kategorii Protesty, nepokoje, revolty bude na festivalu Jeden svět uveden snímek renomovaného amerického dokumentaristy Marshalla Curryho Když se kácí les.
Brilantně natočený dokument figurující v letošní nominaci na Oscara a oceněný na festivalu v Sundance cenou za střih vypráví příběh amerického aktivisty Daniela McGowena, který v rámci radikální organizace Earth Liberation Front spoluorganizoval žhářské útoky na mnoha místech USA, za což byl později odsouzen do vězení pro teroristy.
Na pozadí jeho případu se film zamýšlí nad problematickou kategorií ekologického terorismu a nad dilematem, jaké prostředky jsou v boji za ochranu přírody ještě společensky přijatelné. Rozhovor s režisérem Marshallem Currym proběhl těsně před oscarovým večerem.
Jaký byl váš názor na členy Earth Liberation Front (Fronta osvobození země, dále jako ELF), když jste v televizi poprvé viděl záběry jejich žhářských útoků? Změnil se váš postoj k jejich akcím v průběhu natáčení?
Zpočátku jsem o ELF slyšel jen velmi zběžně a povrchně, většinou v televizních zprávách, takže jsem si logicky nedokázal utvořit ucelený názor na jejich aktivity. Když jsem se tímto tématem začal zabývat, objevil jsem množství, pro mě zcela nových, informací a potkal řadu lidí.
Myslím, že každý, kdo nějaký čas strávil přemýšlením o této skupině a tématech, kterými se zabývají, má trochu rozdílné názory. A platí to jak pro žalobce, který poslal členy ELF do vězení, tak i pro ně samé. Když se během našich rozhovorů vraceli ke svým tehdejším akcím, mísila se v nich lítost s frustrací, že tehdy neviděli jinou cestu k uskutečnění svých cílů než žhářství. Snažili jsme se do filmu vložit záměrně nejednoznačný úhel pohledu, jenž by diváky provedl podobnou cestou, kterou jsme absolvovali během natáčení i my.
Může váš film poupravit americké veřejné mínění ohledně členů ELF, kteří byli v médiích většinou prezentováni jako příslušníci nebezpečné organizace pokládané za největší domácí teroristickou hrozbu?
Podle mě snímek vyrušil řadu Američanů z pohodlí jejich zjednodušujících soudů. Myslím, že pokud jsou podle někoho členové ELF na stejně úrovni jako příslušníci al-Káidy, na konci filmu to bude cítit trochu jinak.
A jestli je někdo pokládá za dokonalé svatoušky snažící se zachránit naši planetu, po zhlédnutí filmu asi také mírně změní názor. Smysl našeho snímku je přimět diváky ke kladení otázek, na které nejde jednoznačně odpovědět, a dodat jim odvahu k debatám po projekcích. Divácké reakce nám zatím potvrzují, že se daří.
Jaká je podle vás nejefektivnější a zároveň eticky správná cesta k ochraně naší planety?
To je těžká otázka. Myslím, že protestní akce na Wall Street a na jiných místech dramaticky změnila v Americe pohled na řadu témat. Pár měsíců před těmito protesty ještě nikdo nahlas nemluvil o nepoměrech v příjmech, o tom, jak moc peněz přispívá v demokratických systémech ke korupci či o kriminalitě na Wall Street. A najednou se tato témata stala důležitým bodem celonárodních diskusí.
Bylo toho přitom dosaženo nenásilným hnutím občanské neposlušnosti a aktivismu, protestními pochody, peticemi a manifestacemi. Tyto nástroje, dříve považované za značně omezené, se po protestních akcích ukázaly jako velmi efektivní. Samozřejmě se díky nim pouze začal vést dialog, ale i to považuji za úspěch. Aby v Americe došlo k opravdové změně, musela by vzniknout skutečná politická síla včetně lobbingu, organizování voličů a legislativních změn. A bylo by zajímavé sledovat, zda by protestující byli schopni pozornost, které se jim dostalo, přeměnit ve skutečné politické hnutí.
A je tedy správné nazývat členy ELF teroristy? Speciálně v USA, kde slovo terorismus vzbuzuje nejhorší asociace?
Rozumím tomu, proč lidé, jejichž majetek v důsledku žhářských útoků lehl popelem, vnímají ELF jako teroristickou organizaci. Cítili se těmi útoky terorizováni, báli se, že se na jejich rodinné příslušníky bude útočit a začali si do svých domovů pořizovat alarmy.
Pro ně to byl jasný akt terorismu. Na druhou stranu ale chápu, proč členové ELF považují označení terorismus pro jejich akce za nepatřičné. Při žádné z nich nebyl zraněn jediný člověk, skupina dávala vždy velký pozor, aby v domech, které zapálili, nikdo nebyl.
Viděli zásadní rozdíl mezi zničením domu či pozemku a zabitím nevinných lidí, jako to dělají příslušníci al-Káidy. Označovat je proto stejným termínem je velmi problematické. Asi nejvýstižnější mi připadala slova policejního kapitána, který strávil tři roky snahou zatknout členy ELF. Říkal mi, že stejný člověk považovaný za teroristu může být pro řadu jiných lidí bojovníkem za svobodu.
Je podle vás americký zákon proti hrozbě domácího terorismu, který byl uplatněn i na členy ELF, správný?
V USA existuje spousta zákonů o terorismu. S některými souhlasím, s jinými ne.
Viděl některý z žalobců váš film? Pokud ano, změnil váš snímek jeho názor na odsouzeného Daniela?
Hlavní státní žalobce zainteresovaný v případu film viděl a moc se mu líbil. Nejsem si jistý, zda po jeho zhlédnutí změnil nějak dramaticky názor; pořád je přesvědčený, že Daniel měl jít do vězení. Ale dokážu si představit, že mu film ukázal řadu věcí, o nichž neměl tušení a umožnil mu vidět Daniela především jako lidskou bytost.
A co Daniel? Měl vůbec ve vězení příležitost film vidět?
Bohužel ne, protože je umístěn ve vězení pro teroristy s velmi přísným režimem. Několikrát jsem si s ním psal a v posledním dopise se mi svěřil, že by ho mohli zhruba za rok a půl pustit a jak už se nemůže dočkat.
