Je libo fet? Česká komedie 6 gramů vsadila na osvědčené herce, ale působí ošizeně

Slovní přestřelky, snaha o nekorektní humor a anekdotický základ – přesně tím se vyznačuje nová komedie režiséra a scenáristy Miroslava Ondruše, který po 15 letech uvádí svůj další film. Debutoval syrovým thrillerem Vendeta a v 6 gramech nyní sází na jednoduchý koncept a naturel osvědčených herců. 

Nesmlouvavá a křesťansky založená ředitelka (Lenka Vlasáková) si do tělocvičny pozve čtveřici otců. Důvod? Na lyžařském výcviku se v pokoji jejich synů našlo šest gramů kokainu. Ředitelka žije v neustálém strachu, že přijde o místo, protože na její pozici si údajně brousí zuby milenka hulvátského radního. Zmateným tatíkům proto dává ultimátum: Mají hodinu na to, aby zjistili, odkud droga pochází. 

Hlášky a nevybíravý cynismus 

Jeden z otců je vystresovaný podnikatel (Martin Pechlát), jenž na ostatní kouká zvrchu, druhý vykutálený finanční poradce a pojišťovák (David Novotný), třetí cholerický policista (Ondřej Vetchý) a čtvrtý klame svým mladistvým vzhledem i zdánlivou submisivitou (Jiří Mádl). Ve fraškoidních konturách se potkáváme s ohranými archetypy a začátek připomíná sraz typických komentujících na Facebooku. Jde jasně o herecký film, v tomto ohledu tvůrci vsadili na maximální jistotu. 

Vetchý opět variuje svou „luňákovskou“ figuru, Novotný spoléhá na „vlastníkovskou“ úlisnost, Pechlát demonstruje neurotičnost a Mádl hraje na příznačnou poťouchlost, přičemž drtivá většina vtipů se zprvu točí okolo toho, že vypadá mladě. U dětí nalezené drogy zde představují pouze narativní rozbušku. Vyprávění slouží k řetězení primárně verbálního humoru a většinu času zoufale hledá téma. 

Humor spoléhá na úderné slovní přestřelky a typicky české vulgární hlášky, které jsou ale jen tak odvážné, jak jim všudypřítomný konformismus dovolí. Nekorektnost spočívá hlavně v tom, že se dělají vtipy o sebepoškozování či zneužívání. Budiž. Přesto film dokáže vtáhnout, hlavně díky nevybíravému cynismu. 

Zobrazit
13 fotografií

Před divákem se otevírá krutý mikrosvět plný zrůdného sobectví a oslepujícího ega. Každý z dospělých kope za sebe a své zájmy, o děti jim vlastně vůbec nejde. 6 gramů je především odrazem generace, která udělá vše pro to, aby za nic nemusela nést zodpovědnost. Dominuje tu takřka akrobatický um neupřímnosti. Z mnoha scén dýchá nihilismus a rezignace na humanistické hodnoty. Je třeba nalézt společného nepřítele, abychom mohli být klidní a alespoň na chvíli se přiblížili štěstí. 

Film je přesto ke svým figurkám smířlivý, dochází k tomu ale značně umělou cestou. Sice v jedné scéně vidíme bortící se tvrďáckou masku, za níž se schovává mužská křehkost, jinak ale potřebné nuance chybí. Když se závěrečná katarze snaží své protagonisty polidštit, dostavuje se neupřímná křeč. 

Ani Tarantino, ani Vlastníci 

Mohlo jít o sebereflexivně důmyslnou frašku s groteskními parametry, výsledek je ale bohužel průměrný. Což neznamená, že dílčí gagy nefungují. Absurdní rozhraní a hysterická přepjatost občas pročísnutá suchým humorem na bránice útočí vcelku spolehlivě. Režijní autopilot se opírá o dynamickou střihovou skladbu. Na nápaditější inscenaci rezignuje, jakkoli načasování a dialogové výměny zvládá precizně a přirozeně. 

Zásadní problém spočívá v neschopnosti dovést karikatury dál než za hranici dalšího vtipu. Ani vstřícných 90 minut neutáhne pouhá slepenina hlášek s úderným vulgarismem na konci. V propagačních rozhovorech zaznělo, že 6 gramů je takovým mixem Vlastníků a Tarantina. To ale skutečně jen zdánlivě. 

Vlastníci jsou ekvivalentem dusivého papiňáku lidské malichernosti, reflexí obludných manipulací, metaforou tíživě fragmentované české společnosti. A Tarantino skutečně není jen koktejlem břitkých dialogů, jeho filmy hutně větví intertextuální roviny a jsou krystalickou postmodernou. 6 gramů tak v tomto srovnání působí jako referát od někoho, kdo si z dané knihy přečetl pouze synopsi. 

Související

Smažák, pivko, pohoda. Komedie Dovolená v Českém ráji zdaleka není jen vtipná

Komedie Miroslava Ondruše není žádná kreativní erupce. Kokainové tempo sice drží, ale blíže má spíše k ošizenému piku. Nejde o ostudu, spíš plýtvání potenciálem. Přitom by stačilo, kdyby se někdo zamyslel, o čem tahle komedie vlastně je, když už nakládá s postavami, jež prezentují společenské nešvary.