Javier Bardem exceluje v Mysu hrůzy. Řemeslně špičková minisérie je uměle natažená

V roce 1962 se na plátnech kin poprvé objevil Max Cady v podání Roberta Mitchuma. Ztělesňoval tichou, plíživou hrozbu, která k destabilizaci spořádané středostavovské rodiny nepotřebovala víc než bílý klobouk, vyzývavý pohled a znalost mezer v zákonech. Vznikl hitchcockovský thriller s nezapomenutelnými hereckými výkony a hudbou Bernarda Herrmanna.  

O necelých třicet let později Martin Scorsese v barokně expresivním přepisu téhož námětu proměnil Roberta De Nira v blouznícího, biblickými symboly potetovaného démona a zásadně zčeřil morální čistotu rodiny, kterou Cady terorizuje.

Nová minisérie Apple TV+, vytvořená pod vedením showrunnera Nicka Antoscy, se pokouší roztáhnout sevřený, úsečný příběh msty do deseti hodinových epizod. Výsledkem je elegantně nasnímaný produkt, který však dokonale ilustruje past, do níž se chytil současný televizní průmysl.

Kultivovaný i nebezpečný odsouzený

Základní zápletka, vycházející z románu Johna D. MacDonalda The Executioners (česky vyšel jako Mys hrůzy), prošla proměnou. Už nejde o černobílé moralizování jako ve filmu z 60. let, v němž byl Cady jednoznačným sexuálním predátorem a maloměstská rodina jeho obětí. Antosca kráčí spíš v stopách Scorseseho morální ambivalence, ale dovádí ji do extrému.

Zázemí rodiny Bowdenových hnije zevnitř ještě předtím, než Cady překročí práh věznice. Manželský pár právníků Anna (Amy Adamsová) a Tom (Patrick Wilson) navenek zosobňuje dokonalé liberály – žijí v okázalém domě plném designových detailů a jejich chladnička přetéká trendujícími limonádami Olipop. Pod lesklým nátěrem se ale skrývá dysfunkční peklo. 

Anna je vyléčená alkoholička, Tom tajně mikrodávkuje LSD a pokukuje po kolegyni, dcera Natalie (Lily Collias) se utápí v úzkostech a psychicky labilní syn Zach (Joe Anders) čelí sociální ostrakizaci poté, co ve škole sdílel intimní fotky své spolužačky. Do této rozpadající se idyly vtrhne Max Cady (Javier Bardem), čerstvě propuštěný z vězení, kde skončil právě kvůli Anně, která ho obhajovala. 

Zobrazit
8 fotografií

Cady však tentokrát nebyl odsouzen za brutální znásilnění, nýbrž za vraždu své ženy a nenarozeného dítěte, z níž je po sedmnácti letech osvobozen na základě pochybného přiznání své bývalé milenky, která vzápětí spáchala podivnou sebevraždu. Tento narativní manévr, kdy se z Cadyho stává mediální celebrita a symbol justičního omylu, jemuž tleská i nezisková organizace vedená Annou, dává Bardemovi záviděníhodný herecký prostor. 

Bardemův Cady představuje uhrančivou směsicí žoviálnosti a náhlých výbuchů potlačované agresivity. Dokáže být kultivovaný, svůdný a nebezpečný zároveň. Problém tkví v tom, že tvůrci nevěří síle samotné jeho přítomnosti a cítí nutkavou potřebu nám vše doslovně vysvětlit. Sledujeme Cadyho dětství poznamenané náboženským drillem, jeho traumata z vězení i halucinace vyvolané poraněním mozku. Z hrozivého přízraku se mění v neurotického pacienta, který stejně jako ostatní postavy neustále artikuluje své pocity a myšlenky.

Otrávený čaj, mrtvá zvířata a drony

Toto rozřeďování vede k tomu, že se ze seriálu vytrácí jakákoli organická gradace. Cady se neustále cyklí: vkrade se do života Bowdenových, získá si něčí důvěru, následně brutálně zaútočí, aby se v další scéně opět tvářil jako napravený beránek. Aby tvůrci obhájili stopáž, vrší na sebe absurdní zvraty – od otráveného ledového čaje s kyselinou přes mrtvé skunky v bazénu až po drony a hrozby vygenerované umělou inteligencí. Postavy se navíc v zájmu udržení děje v chodu musejí chovat permanentně nesmyslně a sabotovat vlastní bezpečí. 

Nový Mys hrůzy je zároveň vizuálně velmi atraktivní. Režisér Morten Tyldum hned v úvodní epizodě nastavuje laťku vysoko. Kamera si libuje v nakloněných úhlech, sytých barvách a citování Scorseseho formálních excesů – včetně slavných záběrů s inverzními barvami připomínajícími rentgenové snímky. Jeff Russo pak napsal sugestivní soundtrack, který vzdává hold Herrmannovi, aniž by ho otrocky kopíroval. Všechna tato sofistikovaná estetika však slouží jen jako kamufláž pro béčkový thriller, který se pokouší hrát první ligu.

Související

Ztracená v pražském metru. Vzniká mysteriózní thriller Zmizení Sáry Lindertové

Proč podobný projekt vůbec vznikl a proč musí trvat deset hodin, když by mu bohatě stačily dvě? Odpověď je třeba hledat v ekonomickém pragmatismu současných streamovacích platforem. V Apple TV+ si po úspěchu seriálu Nedostatek důkazů zřejmě uvědomili, jak výhodné je provádět rekontextualizace slavných celovečerních thrillerů do podoby minisérie. Pro streamery je ideální divák ten, který už ví, co může očekávat, a který na platformě setrvá co nejdéle. Cílem je zajistit neustálý přísun nového, přitom něčím povědomého obsahu.  

Mys hrůzy je sice řemeslně špičkový a skvěle obsazený, ale ve své podstatě zbytečný a uměle natažený polotovar. Konflikt, který dříve dokázal diváka paralyzovat během dvou hodin, byl roztažen do deseti hodin, z nichž po vypnutí televize zůstane akorát pocit ztraceného času.