Jakubiskův návrat: Pohádka Perinbaba a dva světy bude mít premiéru v listopadu

ČTK Kultura ČTK, Kultura
2. 5. 2021 11:53
Nový film Juraje Jakubiska nazvaný Perinbaba a dva světy by měl mít premiéru 11. listopadu. Původně ho diváci měli vidět už loni v prosinci, to ale kvůli protipandemickým opatřením a zavřeným kinům nebylo možné.

Jakubisko, který před několika dny oslavil 83. narozeniny, již před rokem dokončil trikové scény snímku navazujícího na pohádku Perinbaba z roku 1985.

"Pokud se nám podaří, aby ti, kteří chrání naše zdraví, nechali tuto starost na nás a na našich lékařích, jako tomu bylo vždy, tak věřím, že se moje druhá Perinbaba potká s diváky a pohladí je po duši," říká režisér, podle kterého nový film vypráví o hledání štěstí a lásky. Zaměřuje se na Lukáše, syna Alžbety a Jakuba z prvního dílu. Protagonistu hraje populární slovenský youtuber Lukáš Frlajs.

Kina jsou kvůli pandemii uzavřena od 12. října. "Film bez diváků je mrtvý. A to se týká všeho. Myšlenka dostává smysl, pokud je dostupná lidem. Možná proto byly mé filmy Ptáčkovia, siroty a blázni a Dovidenia v pekle, priatelia, které jsou polemikou o absolutní svobodě jedince, 23 let uzamčené v trezoru. Ideologové umění nás zařadili do tábora nespolehlivých. Umění je důležité pro každého člověka, ať s ním souhlasí, nebo ne. Má vyvolat polemiku, nemá sloužit. To je jeho poslání," vzkazuje Jakubisko.

Podle něj je původní Perinbaba na Slovensku oblíbená podobně jako v Česku třeba Tři oříšky pro Popelku. "Film vychoval celé generace, dodnes ho zhlédlo přes tři miliony lidí, počet televizních diváků ani nelze sečíst. Bez Perinbaby zkrátka nejsou na Slovensku Vánoce," řekl před časem režisér.

Díky současným technologiím v novince ožije i původní Perinbaba s tváří dnes již nežijící italské herečky Giulietty Masinové, manželky režiséra Federika Felliniho, která zemřela v roce 1994. Soundtrack skládají Ondřej Soukup a Jan Jirásek, ústřední píseň nazpíval Miro Žbirka.

Perinbabu a dva světy začal Jakubisko vyrábět před čtyřmi roky. Během natáčení na východním Slovensku štábu tři zloději ukradli techniku a další elektroniku. Koncem roku 2019 za to byli odsouzeni, dva zamířili do vězení, třetí dostal podmínku. Policie škodu vyčíslila v přepočtu na téměř 500 tisíc korun.

"Na Spiši, kde jsme natáčeli, jsme narazili na opravdové nadšence. Pro mě jako tvůrce byl úžasný pocit, že jsem potkal lidi, kteří měli radost, že pracují a jsou součástí našeho filmu. Opravdu mě to oslnilo. Nikdo z nás tehdy netušil, že brzy přijde doba, která nám zabrání v tvorbě i v práci i radosti z ní. Tvořivost totiž nepatří jen umělcům, ale je podstatou našeho života," míní Jakubisko.

Film Perinbaba a dva světy bude mít premiéru 7. prosince. | Video: Bontonfilm

Ten se po vyhlášení nouzového stavu věnoval malování. "Namaloval jsem 14 olejových obrazů, hodně grafik, poznámkami a kresbami jsem zaplnil dva objemné diáře," podotýká Jakubisko, který v minulosti vystavoval v Městské galerii Litomyšli, pražské kavárně Krásný ztráty nebo v bratislavském prezidentském paláci.

Jeho posledním filmem v českých kinech byla před 13 lety Bathory, jež se s rozpočtem zhruba 328 milionů korun zařadila k nejnákladnějším snímkům ze střední Evropy. Zpracování legendy o čachtické paní vyneslo režisérovi Českého lva za nejlepší výtvarný počin, snímek se také stal divácky nejúspěšnějším titulem roku 2008. V Česku utržil okolo 87 milionů korun.

Po Bathory chystal Jakubisko další nákladný projekt. Pod názvem 200 roků samoty hodlal ukázat život v 10. století za časů Velkomoravské říše. Natáčení snímku, který chtěl přiblížit dějiny pohanství a začátek křesťanství, však zastavily finanční problémy společnosti Jakubisko Film. Městský soud v Praze před 11 lety rozhodl, že firma musí České spořitelně zaplatit směnku na 54 milionů korun, které banka zapůjčila na natočení Bathory.

Kromě pandemie Jakubisko poslední rok dopisoval scénář k filmu Kruh v kruhu, který reflektuje období třetího tisíciletí. Má to být úsměvná tragikomedie. Zároveň začal pracovat na pokračování své vzpomínkové knihy Živé stříbro, ve které roku 2013 bilancoval prvních 33 let života.

Popsal v ní například, jak se z Kojšova u Spišské Nové Vsi na Slovensku, kde se roku 1938 narodil, dostal do české metropole. "Z poslední vesnice v horách, kam nevedla cesta, jsem se dostal přes východní Slovensko, přes Košice, Bratislavu do Prahy. A ta Praha byla ranvej, byla startovací dráhou do světa," napsal.

Teď pracuje na pokračování, ve kterém mapuje svůj život za normalizace, tedy v letech 1969 až 1989. "Překvapuje mě, že mnoho z toho, co jsem tehdy prožil, zažíváme i dnes a nejen u nás. Dnes je celý svět omezený v pohybu a politicky korektní musí být i předpověď počasí," myslí si Juraj Jakubisko.

Juraj Jakubisko předloni na festivalu v Karlových Varech.
Juraj Jakubisko předloni na festivalu v Karlových Varech. | Foto: ČTK

Slovenský rodák, který od roku 1993 žije v Praze, ve filmech mísí fanfarónskou fantazii, bláznivost i svéráznou poetiku, kterou občas okoření bizarností či lákavou nedořečeností. Proslavil se již koncem 60. let, kdy jeho snímky dráždily komunistické cenzory.

Absolvent pražské FAMU získal první cenu na festivalu v Mannheimu roku 1967 za svůj celovečerní debut Kristove roky, vyprávějící o době, kdy "člověk ztrácí mládí a začíná chápat, že svět se netočí kolem něj, ale on musí běhat kolem něj", jak řekl.

Jeho pozdější filmy Zbehovia a pútnici, Vtáčkovia, siroty a blázni a Do videnia v pekle, priatelia, plné poezie, metafor a symbolů, jimiž se vracel do rodné východoslovenské krajiny a k tamním lidem, komunisté zakázali. Jakubisko, jenž chtěl být původně výtvarníkem a kameramanem, pak mohl točit jen dokumenty.

Na plátna kin se vrátil roku 1979 snímkem Postav dom, zasaď strom, o rok později natočil slavnou třídílnou televizní Neveru po slovensky. O čtyři roky později následovala slavná Tisícročná včela, ve které účinkovali nejznámější slovenští herci jako Jozef Kroner, Štefan Kvietik či Michal Dočolomanský. Při natáčení se Jakubisko seznámil se svým vzorem, klasikem italské kinematografie Federikem Fellinim.

Ve snímku Sedím na konári a je mi dobre zpracoval své ústřední téma lidské touhy po štěstí. V 90. letech natočil snímky Lepší je být bohatý a zdravý než chudý a nemocný a Nejasná zpráva o konci světa, který byl promítán na více než 60 světových festivalech a získal čtyři České lvy. Následovalo kritikou nepříliš dobře přijeté Post coitum s Frankem Nerem.

Jakubisko pochází z malé východoslovenské vesničky Kojšov. Místo, kde se narodil, mělo bezesporu významný vliv na jeho styl. Ještě v době, kdy dospíval, tu byly živé zvyky a styl předchozích staletí.

Venkovské motivy a folklor se objevují snad v každém režisérově snímku. Ať už mají podobu znázorněného rituálu, úryvku lidové písně či detailu na kostýmu.

Před režií na pražské FAMU vystudoval Jakubisko ještě fotografii na Střední uměleckoprůmyslové škole v Bratislavě. Roku 2017 byl na FAMU jmenován profesorem.

Juraj Jakubisko uspěl také jako operní režisér, ve Slovenském národním divadle inscenoval dvě opery Eugena Suchoně, Krútňava a Svätopluk. Sportovně založený filmař, jenž z hlavy nerad sundává klobouk, dříve běhal maratony, závodil na lyžích, jezdil na kole, skákal z prkna do vody či skákal padákem.

 

Právě se děje

Další zprávy