Recenze - Hrdiny amerického hororu Karanténa jsou kameraman a sličná reportérka připravující materiál o noční šichtě hasičů. Požárníkům asistují i během zásahu, jenž se fatálně zvrhne - jeden dům se promění v peklo oddělené od okolního světa kvůli karanténě. Šíří se tu nákaza, která z lidí dělá krvežíznivá monstra. Boj o přežití začíná…
Karanténa je remakem teprve dva roky starého španělského filmu [REC], který režírovali Jaume Balagueró a Paco Plaza. Spolu se Záhadou Blair Witch a Monstrem jde o svatou trojici titulů, které originálně a účelně využily konceptu „stalo se něco hrozného a našli jsme videokazetu, kde je všechno autenticky zaznamenáno".
Zombie horor ve věku digitálních technologií
[REC] a tedy i Karanténa reflektují boom digitálních technologií. Veřejný prostor je totálně prostoupen kamerami a záznamovými zařízeními. Každý si taky může za pár šupů pořídit videokameru; a každý se může stát objektem nejrůznějších reality-show.
Zároveň jsou oba filmy dravými variacemi na subžánr zombie hororů. Jde tu o tajemný vir, který se šíří krví a hostitele mění v trhající bestii. Podobně jako v přelomovém Úsvitu mrtvých Zacka Snydera jsou i tady potvory rychlé a běhavé, přičemž nákaza se v zájmu zábavnosti nevyhýbá ani babičkám, dětem a psům.
Staromilci můžou se slzou v oku vzpomenout na doby plouživých zombíků George A. Romera, kde se zároveň se strachem servírovala kritika konzumní společnosti. Mimochodem i Romero ukázal nedávno zombie invazi skrze hledáčky videokamer v povedeném Deníku mrtvých; i z něj se však dalo vyčíst, že hororová extraliga je dnes jinde. Kde přesně, to ukázalo právě [REC]. Není divu, že se ho chopili v zámoří.
Rozmazaný obraz a dobrý zvuk
Karanténa stála šestkrát víc než originál (12 milionů dolarů) a působí filmověji; je audiovizuálně „plnější" a rychleji ubíhá. Formy autentického záznamu využívá stejně jako španělský předobraz naplno.
Tenhle koncept umí právě horory ideálně využít. Objektiv zužuje perspektivu diváka, jenž vidí „okolo sebe" ještě míň než u standardně snímaného filmu a je definitivně vydán napospas všem potvorám, které můžou kdykoli skočit ke kameře - aniž je jde jen vytušit.
Okamžitou reakcí na „bubáka" je navíc roztřesení kamery, křik a jekot. Tedy faktory vtahujíxí publikum všemi smysly do akce. Divák se stává přímým aktérem a může s vytřeštěnýma očima hledět, jak jeho kumpánovi právě zuřivá bába prokusuje krční tepnu.
„Blair witch" styl podtrhuje i zásadní úlohu zvuku v dnešních filmech. Ten je i v Karanténě rozhodujícím způsobem doplňuje scény, které si tak publikum "samo" dotváří.
Z fragmentů, krátkých záběrů i nepřehledných šmouh se zhmotňují plnokrevné sekvence, z nichž není příliš vidět, přesto jsou naplno prožité.
Kinematografie pořád není výrobní linka
Karanténu lze označit za dobrý horor, ale nezaslouží si jednoznačnou chválu. I v době, kdy se o filmech (zvláště mainstreamových, amerických) uvažuje jako o průmyslových produktech, kde není možné rozklíčovat vklad jednotlivých tvůrců, je otázka autorství podstatná. Kinematografii nelze redukovat na výrobní linku a tvůrci Karantény přišli k hotovému.
Jejich film sice funguje, protože ho nepřeváděli otrocky políčko po políčku jako Gus Van Sant svou verzi Psycha, nýbrž "scénu po scéně". Zápletka, rozvržení postav i kulisy jsou víceméně identické. Děj se mění jen v maličkostech: v americké verzi je třeba výtah - což znamená dvě efektní scény "navíc".
Nezpochybnitelný důvod existence
Karanténa připomíná marnotratného boháče, který má na slavný originál, přeleští ho a zdánlivě vychytá poslední mouchy. Zmizela určitá kulisovost předlohy, evokace izolovaného domu je perfektní i účelná.
Pocit obležení líčí remake plastičtějí a uvěřitelněji, stejně tak jsou přesvědčivější herci. Jenže to jsou jen detaily, které opomíjí to nejpodstatnější: Karanténu vymysleli úplně jiní tvůrci. V některých pasážích navíc nová verze slábne, například v přímočařejším závěru, z nějž vymizela velká část mrazivosti.
Kdekdo v tom může spatřovat klasický Hollywood: tamní tvůrci baží po rychlém smetení diváka, aniž si uvědomí, že napínání a "rozvleklejší" budování atmosféry může vést k silnějšímu prožitku.
Z vrstev pod nablýskanou fasádou tak leccos vyvanulo a zásadnosti originálu se film logicky ani nepřiblížil. Americký boháč by z toho mohl být nešťastný; jenže Karanténa utržila po světě 41 milionů dolarů jen z kin a plagiát našel nezpochybnitelný důvod existence: peníze
| Na DVD dále vychází |
Bontonfilm na discích nejprve připomíná "svoje" největší podzimní hity: Krvavou Rallye smrti s Jasonem Stathamem ale asi zastíní v půjčovnách poslední bondovka Quantum of Solace. V nabídce je i český zástupce z karlovarské soutěže Děti noci nebo Katyň Andrzeje Wajdy.
Společnost MagicBox v půjčovnách kontruje technothrillerem Ridleyho Scotta Labyrint lží, nepovedeným remakem Nebezpečný cíl, v němž úřaduje vlasatý Nicolas Cage, a pak i dokumentem o frontmanovi Nirvany s názvem Kurt Cobain - About a Son. Za pozornost stojí i elegantní komedie Davida Koeppa Město duchů.
Desetileté dívky určitě uspokojí třetí díl Muzikálu ze střední, jejich rodiče můžou za pár korun na stáncích pořídit například Del Torův Faunův labyrint, legendární Knoflíkovou válku, Kachyňův brilantní Kočár do Vídně, Zidiho komedii Zvíře nebo další edice s Nudou v Brně a fantasy Rudá Sonja.
