


Protiútok vůči woke kultuře, ztělesnění touhy po bílé Evropě a voda na mlýn „ochránce svobody slova“ Elona Muska. Tím vším je německo-chorvatský snímek Citizen Vigilante. Natočil ho fušerský filmař, „mistr“ daňových odpisů a chrlič provokativních pseudobonmotů Uwe Boll. Tenhle snímek by normálně asi nikoho nezajímal, ale z bezradně natočeného thrilleru se stala bašta příznivců krajní pravice.

Poslankyně a předsedkyně politické strany Trikolora Zuzana Majerová napsala na svůj Facebook: „ZAKÁZANÝ FILM? FILM, KTERÝ NEMÁTE VIDĚT...“ Capslockově výstražný titulek si vypůjčila od svého kolegy Libora Vondráčka, kterého v příspěvku také cituje. „Je to film výjimečný svým tématem a vyzněním, a zajímavý syrovou atmosférou, obrazem i zvukem. Je o samozvaném mstiteli zločinů nelegálních migrantů. Není to však kýč. Ústřední postava určitě není stoprocentně dobrý superhrdina. Zanechává za sebou i nevinné oběti,“ dozvídáme se.
Jakkoli Majerová citát připisuje Vondráčkovi, ten cituje bývalého Trikoloristu Roberta Kotziana. „Za sebe mohu říct jediné: PODÍVEJTE SE. Nebylo mi u toho vůbec dobře, ale zavírat oči před realitou donekonečna nelze. A sdílejte prosím, je ke shlédnutí už jen 24h,“ uzavírá poslankyně svůj traktát.
O čem je tedy řeč? Který film je natolik uhrančivý, že má kromě výjimečného tématu dokonce i zajímavý obraz a zvuk? Jde o nový film Uweho Bolla. Německého tvůrce, který se mnoho let pyšnil označením nejhorší režisér světa. Zatímco přes 20 let točil hlavně břídilské, leč ve své infantilitě, brutalitě a brakovosti zábavné adaptace videoher, tentokrát se vrhl do závažného společenského problému, jež podle něj rozkládá Evropu a její tradice. Migrace!
Natočil tak rádoby temný thriller Citizen Vigilante. Boll vždy produkuje nezávisle a za málo peněz, dříve těžil například z toho, že pokud investujete jako producent do natáčení filmů, dostanete od státu takřka 50 %procent zpátky. Do svého dosavadně nejambicióznějšího filmu obsadil kontroverzního herce Armieho Hammera, kterého bývalé přítelkyně v roce 2021 obvinily ze sexuálního obtěžování. Od té doby nikde nehrál. V rozhovoru pro The Hollywood Reporter zmínil, že byl tak zoufalý, že by vzal klidně i reklamu na psí žrádlo. Chtěl pracovat za každou cenu.
A tak se mu to povedlo. Stal se legitimizační nálepkou rasistického filmu, kde bílý hrdina a mstitel bezbranných vezme spravedlnost do vlastních rukou a střílí zlé arabské migranty. Renomovaný web Puck teď přišel s informací, že svého angažmá v Citizen Vigilante údajně lituje a po zhlédnutí film označil za nenávistný. Zatímco herec lituje, radikální pravice slaví. Jak psala poslankyně Majerová, vidíme tam totiž realitu, před kterou nelze zavírat oči. Spojení nenávisti vůči migrantům, navíc v čele se sexuálním násilníkem, kterému zničily kariéru zlé ženy? Jackpot, film roku.

Tím nejdůležitějším aspektem, proč se film dostal do centra pozornosti, je fakt, že byl v Německu zakázaný. No, zakázaný. Německá filmová komise mu kvůli očividně nesnášenlivé a nebezpečné náplni neudělila potřebný rating, kvůli čemuž se nedostal do kinodistribuce. Jinak se k němu samozřejmě lze velmi jednoduše dostat. Na pomoc však naštěstí přispěchal nejbohatší člověk světa Elon Musk.
Jím vlastněnou síť X denně přeplňuje nespočtem výplachových příspěvků a retweetů. Titul s puncem zakázaného filmu samozřejmě jeho rétorice (konvenující extremistům, neustále lamentujícím nad omezováním svobody slova) přijde vhod. V Severní Americe snímek v limitované distribuci odpremiéroval v půlce letošního června. Protože Amerika je přece pod trumpovskou vládou konečně v pořádku! Musk tak film využil ke své dlouhodobé kritice Evropy, nebo spíš k plivání na ni se spasitelským komplexem v pozadí.

Udělal totiž medvědí službu celému kontinentu, když film na síti X na dva dny volně zveřejnil ke zhlédnutí zdarma, což podepřel nesčetným množstvím příspěvků podporujících vyznění filmu. Z nejhoršího a vysmívaného režiséra se stal hrdina. Film samotný je samozřejmě generický balast, parazitující na těch největších klišé prošlapaných tvrďáckými snímky s Charlesem Bronsonem, Clintem Eastwoodem nebo Taxikářem Roberta De Nira.
Boll však pochopitelně vytěsnil jakoukoli ambivalenci. Svého Temného rytíře, jak chtěl po batmanovském vzoru film původně provokativně pojmenovat, do velké míry legitimizuje. Elegantní muž žijící v nespecifikované evropské metropoli se rozhodne mstít bezpráví vlastní rukou, zatímco své postoje nahrává na sítě, kde mu lidé tleskají, vyzdvihují jeho odvahu. Pokud Kotzian píše, že nejde o hrdinu, jde o čistý alibismus. Jediné mrtvoly, kterých je Bollowi (a pravděpodobně i Kotzianovi) líto, jsou ty s bílou barvou pleti.
Film otevírá emočně vyděračská scéna, kdy bílou matku bodne snědý migrant do krku. Nesnášenlivost vůči islámu a Arabům obecně je kořenem narativní filozofie, i když se tento fakt žánrové ladění snaží bezradně maskovat. Protagonista jde ale dál. Jeho vražednou perspektivou sledujeme obžalobu systému, který migrantům vůbec dovolil existovat. Je třeba zbavit se i pomyslných zrádců. Migrace je samozřejmě komplexní téma, dalece vzdálené ve filmu vyobrazené černobílé škatulce. Pokud si naši poslanci myslí, že jde o syrovou realitu, nelze než rezignovat na jakýkoli dialog.

Je film tedy nebezpečný? Pravděpodobně ne. Cílí právě na ty, kteří již tento světonázor mají. Utvrdí je v jejich bublině, že svět kvůli vraždícím a nepřizpůsobivým migrantům kolabuje. A je třeba se jich razantně zbavit. Jen těžko si představit, že někoho přesvědčí, nebo dokonce filmařsky strhne. Na to je až příliš špatný, nepřesvědčivý.
Kvality filmu jdou stranou, hlavně že má správné poselství. (Nepřipomíná vám to něco?) Přesně těmito výtkami přívrženci krajní pravice bombardovali onu mytickou „woke progresivní levičáckou“ kulturu. Politika přece do kultury nepatří! Víc než cokoli jiného celá kauza brilantně nasvěcuje obludné pokrytectví a účelovou selekci argumentů. Ukazuje, jak to dopadá, když si někdo myslí, že protagonista Taxikáře (jakkoli se tento film, skvěle problematizující fenomén msty, točí okolo úplně jiného kontextu) je ve skutečnosti hrdina a dobrý člověk.
Směšně nekompetentní, didakticky otravný film, o který v zásadě vlastně vůbec nikomu nejde, je redukovaný na jakýsi názorový výkřik v rámci kulturních válek. Navzdory pozitivním hodnocením fanouškovské základny, jež si zase jednou může zařvat, že filmoví kritici jsou progresivní lůza, si na titul za pár týdnů nikdo nevzpomene. Ale slouží jako výmluvná ukázka mnohem rozsáhlejšího a stále se prohlubujícího problému.



Premiér Andrej Babiš (ANO) odmítl návrh prezidenta Petra Pavla na obnovení konzultačních schůzek nejvyšších ústavních činitelů k zahraniční politice státu. Informovala o tom v neděli Česká televize (ČT). Předseda vlády ČT sdělil, že se pohled vlády a prezidenta na zahraniční politiku liší, a zmínil, že na schůzky by neměl čas.



Íránská média informují, že „nepřítel“ v neděli zasáhl ostrov Kešm v Hormuzském průlivu. Portál Axios s odvoláním na americké činitele uvedl, že armáda USA udeřila proti raketovým, protivzdušným systémům i proti menším lodím íránských revolučních gard v úžině. Ta je podle Teheránu pro lodě uzavřená, Washington tvrdí pak. V noci na neděli Američané zasáhli na 140 íránských vojenských cílů.



Více než dvě stovky politických elit, podnikatelů, technologických šéfů, ale například i hereček a herců se právě chystají na několikadenní setkání nedaleko irského Dublinu. Na programu mají debaty o třetí světové válce, umělé inteligenci a dalších tématech týkajících se budoucnosti světa. O fungování této elitní skupiny se přitom veřejnost dozvěděla paradoxně díky základnímu selhání zabezpečení.



Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj oznámil v neděli změnu politické strategie země a avizoval změny ve vládě. Premiérce Juliji Svyrydenkové na síti X poděkoval za práci a uvedl, že jí nabídl možnost vést novou oblast vztahů s klíčovým partnerem. Zelenskyj v neděli ohlásil i změny ve vedení bezpečnostních složek.



Devátou etapu cyklistické Tour de France vyhrál ve spurtu čtyřčlenné skupiny uprchlíků bývalý mistr světa Mathieu van der Poel z Nizozemska. Kvůli velkému horku byla etapa mezi městy Malemort a Ussel zkrácena o zhruba třicet kilometrů na 154,6 km.