Dobrodružný komediální horor Láska a příšery, který momentálně patří k nejsledovanějším na českém Netflixu, od úvodní kreslené sekvence prozrazuje lásku autorů k postapokalyptickému žánru. Ihned se vybaví vzpomínka na komedii Zombieland, která s podobnou nadsázkou nahlížela na invazi nemrtvých.
Jenže scenáristé Brian Duffield a Matthew Robinson s režisérem Michaelem Matthewsem nepoužívají nadsázku po vzoru věčně hláškujících hrdinů Zombielandu jako dvouhlavňovou brokovnici, kterou by potřebovali vytesat divákům do hlavy, že nikdo v širém okolí nemá větší nadhled. Tvůrci Lásky a příšer se spolu se svým smolařským hrdinou spíše plazí vysokou trávou a s každým nejistým krokem sbírají sympatie publika. Neokázale, ale místy až poeticky. Jejich hlavní zbraní je představivost.
"Neměl jsem typické dětství. Teda nejdřív jo, ale pak přišel konec světa," začíná smolař Joel vyprávět, jak přežil apokalypsu. Tu nezpůsobil asteroid blížící se k Zemi, ale "neomylná" lidská reakce, jak hrozbu vyřešit. Tedy vyslat proti němu všechny rakety světa. Chemický spad z mamutího arzenálu způsobil, že po celém světě zmutovali veškeří studenokrevní tvorové. V jejich tlamách a klepetech zemřelo 95 procent lidstva, zbytek přežívá v bunkrech a čeká, zda tím dalším velkým nebezpečím nahoře na povrchu bude přerostlý hlemýžď, či otylá ropucha.
Během událostí, které uvrhly planetu do chaosu, Joel přišel o rodiče i svou lásku. A když díky rádiovému spojení po sedmi letech zjistí, že je jeho dívka naživu a že se nachází v kolonii přeživších vzdálené asi týden pěší cesty, neváhá. Sám se vydá na sebevražednou výpravu. Navzdory tomu, že je tím nejméně schopným členem komunity, co se týče interakcí s přerostlými plazy a brouky.
Brzy se k Joelovi přidá nečekaný psí hrdina, který se v nové době docela dovedně zabydlel. A poté typická dvojice podobných filmů: postarší zálesák a dívka školního věku. Jenže rozhodně ne vše se dál odvíjí tak, jak je v žánru běžné. Už díky faktu, že oba z dvojice působí na první pohled jako milí a přátelští lidé.
Jednou z největších předností Lásky a příšer je, že k odlehčené poloze nepotřebuje cynismus. Radostné, až euforické dobrodružství čerpá z toho, že svět není na pohled děsivý.
Namísto ohnilých zombií potácejících se polorozpadlými ruinami zdejší hrdinové v panenské přírodě potkávají tvory, jejichž vzhled není ani tak hrozivý či odpudivý, jako spíše podivný a úžasný. Divák si připadá spíše jako Alenka v říši divů, případně ve vesmírném baru odněkud z Hvězdných válek.
Přitom střet s obří žábou či různě zmutovaným hmyzem ústí v adrenalinové chvíle, o to děsivější ale nakonec jsou střety s podivuhodnými bytostmi, které na čele nemají napsáno "uteč!", ale spíše "zírej".
S podobně neodolatelným charismatem diváky tou nebezpečnou přírodou provází herec Dylan O’Brien v hlavní roli Joela. Každý ho má rád, ale tak trochu s lítostí, protože je to mimoň. Tak jako samotný snímek však i hrdina nakonec klame tělem. A věci jsou složitější, než vypadají na povrchu.
Zmínka o Star Wars a jejich vesmírných barech není náhodná. Jedno z obrovských kouzel prvního snímku George Lucase spočívalo ve vykreslení světa, který se s každou návštěvou hospody plné mimozemšťanů otevíral do netušených rozměrů. Světa, kde lze pobývat po celé dekády.
Podobně pečlivě je designované prostředí Lásky a příšer. Nepotřebuje k tomu obří rozpočty, o to pečlivěji šetří, kdy a jak ukáže další monstra.
Jde na jedné straně o přímočarou, ale také přemýšlivou jednohubku nikoli o hledání ztracené lásky, ale v posledku hlavně o tom, že nikdy není pozdě začít něco dělat s vlastním smolařským a samotářským životem.
Snadno by také mohlo jít o start úspěšné série. Možná by se jednoduché kouzlo s dalšími díly vyčerpalo. Jenže obzvlášť v poněkud vyprahlé, dramaturgicky nedotažené filmové pustině Netflixu, jehož žánrové snímky se často až příliš snaží být originální i aktuální, působí Láska a příšery skoro očistným dojmem. Je to nápaditý a přitom obyčejný film. Oslava žánru se srdcem na dlani.
Je to také vzkaz konkurenci, že není nutné být buď enormně drsný a pochmurný, nebo cynický a sarkastický. Existuje způsob, jak na věci hledět optimisticky, a přitom ne naivně.
Joel se rozhodl vydat do nebezpečného světa, protože být lapen lepkavým jazykem gargantuovského obojživelníka nemůže být o tolik horší než neustálá samota. A tam venku dostal trochu jinou lekci, než čekal. Třeba že dospět lze i za časů, jimž vládnou obludy. Navíc s nenápadným úsměvem na tváři.
Láska a příšery
Režie: Michael Matthews
Film je k vidění na Netflixu.
