Praha - Dokumentaristka Linda Jablonská vyrazila se skupinou českých turistů do Severní Koreje. Co v nejuzavřenější zemi světa a jedné z posledních výsep komunismu zažila?
"Zjistili jsme, že jedna česká cestovní kancelář pořádá zájezdy do Severní Koreje," vysvětluje, proč se vydala na šestidenní cestu do KLDR - prý teprve druhou výpravu českých turistů do KLDR od roku 1989. Výprava stojí kolem 60 tisíc korun (i s čtyřdenní zastávkou v Číně).
Výsledkem natáčení je dokument Cesta do neznáma, který by měl být dokončen na podzim, kinodistribuce je podle Jablonské v jednání. Severokorejskou realitu bude film vnímat právě pohledem českých "účastníků zájezdu".
A.cz: Jak probíhala příprava na zájezd?
Já i můj kamarád a kameraman David Cysař jsme byli v pozici normálních turistů, neměli jsme novinářská víza ani z toho plynoucí výhody. O veškeré formality se starala česká cestovní kancelář. Před cestou každý z nás obdržel instrukce, co si nebrat - mobil, GPS, "závadnou literaturu" nebo teleobjektivy větší než 150 milimetrů.
A.cz: Takže ani kamery?
S kamerami jsme to prostě riskli, do poslední chvíle jsme nevěděli, jestli nám nebudou odebrány hned na hranici. V instrukcích se dále psalo, jak se chovat - například vždy poslouchat pokynů místních průvodců, uklánět se před sochami, když to žádá společenský protokol, a přísně zakázáno bylo projevovat neúctu k Velkému a Drahému vůdci.
A.cz: Jaká omezení měl zájezd a jaký byl jeho "režim"?
Jak nám bylo řečeno, zájezd byl v podstatě něco jako státní delegace - měli jsme přesně stanovený program od rána do večera, který nemohl ovlivnit ani náš český průvodce. Nemohli jsme se nijak vzdalovat od skupiny, v podstatě s nikým hovořit, což by stejně jazyková bariéra neumožnila. Neexistovalo jít se večer projít do města, nakoupit si něco v neturistickém obchodě, neúčastnit se oficialit… V podstatě to bylo dost náročné, na šest dní jsme ztratili možnost rozhodovat o svém osudu, vše bylo řízeno shora, opravdu neobvyklá dovolená. Ovšem ve srovnání s místními obyvateli jsme my měli jistotu, že to celé nebude trvat víc než týden.
A.cz: Podařilo se vám dostat i někam, kam jste se dostat neměli?
Severokorejská státní cestovní agentura měla všechno pořád pod kontrolou, odchylka byla v podstatě vyloučená. Největší dobrodružství bylo, když náš autobus nemohl projet přes díru v silnici, všichni jsme jako jeden muž zavalovali díru kameny. To, myslím, v programu nebylo. I když kdo ví…
A.cz: Lišil se nějak pohled ostatních turistů a vás?
Ve skupině byli zcela různorodí účastníci - ale stejně jako oni jsme tam i my byli poprvé, tudíž jsme byli všichni na stejné lodi. S některými se moje názory shodovaly víc, s jinými méně. Hrozně zajímavé ale bylo sledovat, jak si ti lidé různých profesí vyměňují postřehy ze svých oborů. Stavaři si jako první všimli absence stavebních prací, lidé z venkova komentovali systém zemědělství, který připomíná časy Marie Terezie, někteří měli morální problém s plnými stoly jídla a někteří se prostě vyloženě dobře bavili. Myslím, že jsme utvořili poměrně "dobrý kolektiv" - často jsme rozebírali naše pocity, skupinou se šířila paranoia, radosti, zklamání a taky výborná moravská slivovice.
A.cz: O KLDR jste hodně věděla už předtím. Jaký byl střet s realitou země?
Když jsem seděla v letadle do Pchjongjangu, měla jsem pocit, že mě tam snad nic nemůže překvapit. Když jsem se vracela, měla jsem dojem, že o KLDR toho vím míň než na cestě tam.
Linda Jablonská absolvovala FAMU s celovečerním dokumentem Kupředu levá, kupředu pravá, věnovaným mladým stoupencům ODS a KSČM. Ten vstoupil do kin na sklonku roku 2006, bodoval na festivalu v Jihlavě a na Febiofestu a vyvolal i velkou mediální odezvu.
- Čtěte více: Kupředu rudá, kupředu modrá. Do kina
