Nový film s Mádlem měl být tragédií antických rozměrů. Postavy ale pozbyly rozumu

Tomáš Stejskal Tomáš Stejskal
2. 11. 2019 10:15
Kladno obsadily antické sochy. A hodlají dělat to, co místním politikům nahání strach: kritizovat jejich politická rozhodnutí. I takový příběh se ukrývá v nitru milostného česko-chilsko-francouzsko-jihokorejského dramatu Hra, které právě hrají kina. Bohužel však jen ve stopovém množství.
Elizaveta Maximová a Jiří Mádl ve Hře.
Elizaveta Maximová a Jiří Mádl ve Hře. | Foto: Film&Roll/Stanislav Honzik

Ve snímku chilského režiséra Alejandra Fernándeze Almendrase, jehož předchozí filmy znají i diváci zdejších festivalů, Jiří Mádl hraje mladého ředitele kladenského divadla Petra Dvořáka. Ten se po třech letech rozhodl režírovat a uvést novou hru, adaptaci klasické tragédie Faidra. Jen v poněkud moderní verzi, kde vedle znásilnění a milostných křivd jde také o "kupony a prodej státních podniků". Což se nelíbí místním radním a Dvořákovi dávají najevo, že by mohl vzniknout problém, pokud se o podobných choulostivých porevolučních tématech bude snažit kriticky vyprávět někdo, kdo v té době "tahal kačera". Třeba by město nemuselo divadlu schválit slíbené navýšení dotací.

Jenže tohle vše je ukryto jen pod povrchem, v několika úsečných dialozích. Mnohem více Petr Dvořák řeší potíže rodinné i tvůrčí. Pár týdnů před premiérou je třeba najít nové obsazení hlavní role, manželka se sedmiměsíčním synem nemá moc pochopení pro Petrovo pracovní nasazení a ambiciózní ředitel začíná mít všeho nad hlavu.

Náhle se objeví nová adeptka na roli, chápavá, milá Karolína, která si po večerech ráda povídá. A nejen to. Na tomto půdorysu se začíná odehrávat vztahové drama. Režisér by mu rád dal punc tragédie antických rozměrů. Nejen tématem, ale též stylizací.

Černobílý snímek natočený v klasickém, takřka čtvercovém formátu 4:3, je formálně rozvržen do pěti jednání, prologu, epilogu a jedné mezihry. A kdyby si toho divák nevšiml, je mu informace naservírovaná coby podtitul hned úvodem.

Jenže nakonec žádné plodné výměny mezi antikou a dneškem neprobíhají. Ani na jevišti, kde z aktualizované hry stále dokola slyšíme jediný monolog, ani ve skutečném světě, kde se všechny postavy prostě jen chovají, jako by pozbyly rozumu.

Po první půlhodině částečných sympatií - vyvolaných na tuzemský film nezvyklou, přísně drženou, byť poněkud zastaralou stylizací - se Hra propadá do nechtěně absurdního divadla. Tvůrci vyvolávají krize tak, že postavy se zničehonic začnou chovat jako nevyzpytatelní "emoční čertíci", z lásky se ve vteřině stává nenávist, hádky vznikají bez příčiny. Nelze se citově angažovat při sledování postav, jejichž jednání není možné pochopit.

Jiří Mádl jako Petr chce uvést ambiciózní adaptaci Euripidova dramatu o Faidře. | Video: Pilot Film

Režisér inscenuje příběh velké milenecké vášně jednou, na české poměry velmi odvážnou erotickou scénou, po níž se však jako lusknutím prstů vše hroutí. Černobílý čtvercový rám plátna na povrchu nabízí čisté obrazové kompozice, v nitru jako by ale spíš rámoval úzký vnitřní prostor postav, které jsou černobílé tak jako barvy tohoto filmu.

Témata typu manželská či životní krize jen proběhnou kolem, ještě méně se rozehrává politická linka. Zato vydatně hraje Šostakovič či Brahms.

Režisér umí uvěřitelně podat ty ztišené pasáže všedního života, kdy si hrdinové povídají, dávají si letmou, přesto více než zdvořilou pusu na dobrou noc. Kdy mladý otec tiší plačící dítě a jeho velké oči dovede upoutat luskáním prstů. V okamžicích, kdy má vznikat drama, film ale zcela selhává, především scenáristicky.

Citové bouře vznikají, aniž by je kdokoli čekal a chápal. Občas přijde po desítkách minut vysvětlení, jindy ne. A ani to vysvětlení neumenší potíže filmu, který neumí budovat vztahy ani napětí, ale pouze ty vztahy dosti na sílu boří.

Jiří Mádl a Marika Šoposká ve Hře.
Jiří Mádl a Marika Šoposká ve Hře. | Foto: Film&Roll/Stanislav Honzik

Jako by si tvůrci vzali manuál Jak vytvořit festivalový film a uměle roubovali jednotlivé ingredience - od politiky přes vyhrocené city po výraznou stylizaci - na neživotnou kostru. A ve většině případů obalili masem, svaly, orgány a tkání ty nesprávné kosti.

Například politická linka, která má protagonistovi dávat morální kredit, je tak letmo nahozená, až se nabízí otázka, zda by se něco změnilo, kdyby chyběla. Především však nedávají smysl žádné interakce postav ve chvílích, kdy nejde jen o běžnou všední komunikaci. Nejen mezi Petrem a jeho manželkou či milenkou. Po uvedení divadelní hry se k němu najednou obrátí zády takřka celé divadlo, ale není jasné proč.

Film Hra je nakonec pravým opakem velkých divadelních dramat. Místo osudové tíhy a morálních tlaků způsobených překračováním společenských norem se na diváka navaluje akorát zmatek ze světa, kde není jasné, kdo, co a proč překračuje.

A tak postavy, kostýmy i stylizací podobné sochám, řeční na jevišti a za jejich apelativními proslovy je prázdno. To, co říkají, není jedno jen publiku při premiéře, ale především filmovým divákům. Neboť právě viděli snímek, který nemůže přinést katarzi. I ve chvílích sympatického ztišení, spočinutí a smíru nelze emočně souznít s hrdiny, neboť ani náznakem nerozumíme bouřím, které po celou dobu prožívali.

Hra

Scénář a režie: Alejandro Fernández Almendras
Pilot Film, v kinech od 31. října

 

Právě se děje

před 2 hodinami

Na Aljašce udeřilo zemětřesení, úřady varují před vlnou tsunami

Americké úřady vydaly varování před ničivou vlnou tsunami poté, co Aleutské ostrovy ležící u Aljašky postihlo silné zemětřesení, dosahující podle americké geologické služby síly 7,5 stupně. Oznámily to dnes tiskové agentury.

Výstraha amerického střediska pro varování před tsunami se týká měst Sand Point a Cold Bay na Aleutách a města Kodiak na stejnojmenném ostrově, poznamenala agentura Reuters s tím, že tato města leží v řídce osídlené oblasti.

Epicentrum zemětřesení se nalézalo 94 kilometrů jihovýchodně od Sand Point. Otřesy vycházely z hloubky 41 kilometrů.

Zdroj: ČTK
před 3 hodinami

Egypťan Bahader je v téměř 75 letech fotbalovým rekordmanem

Egypťan Ezzeldin Bahader byl krátce před 75. narozeninami zapsán do Guinnessovy knihy rekordů jako nejstarší profesionální fotbalista na světě. Podle agentury Reuters získal tento primát po sobotním zápase v egyptské třetí lize, v níž podruhé nastoupil za tým 6th October a znovu odehrál celých 90 minut.

První duel zvládl Bahader v březnu, kdy dokonce skóroval z penalty, a pak na potřebný další start čekal déle, než myslel, protože sportovní svět zastavila pandemie koronaviru. O rekord dědeček šesti vnoučat nyní připravil Izraelce Isaaka Hayika. Ten ještě loni hrál ve věku 73 let, a to jako brankář. Hadaderovi bude pětasedmdesát let 3. listopadu.

Zdroj: ČTK
před 6 hodinami

Spojené arabské emiráty ratifikovaly dohody o normalizaci vztahů s Izraelem

Kabinet Spojených arabských emirátů dnes ratifikoval dohodu o navázání plnohodnotných diplomatických vztahů s Izraelem, kterou zástupci obou zemí podepsali ve Washingtonu v září. Informovala o tom agentura Reuters. Izraelská vláda a parlament dohodu se SAE ratifikovaly minulý týden.

Zdroj: ČTK
Další zprávy