Pusan - Hongkongský thriller Studená válka (Cold war) zahájil 17. ročník pusanského festivalu, který probíhá v jihokorejském přímořském městě od 4. do 13. října.
Novinka režisérů Leunga Longmana a Sunnyho Luka vypráví na poměry současné velké Číny příběh s překvapivě politickým poselstvím - byť zabaleným do mainstreamového balení. Vznikla tak trochu adrenalinová policejní křížovka s nejmodernější detektivní technologií a uhlazenými asijskými hrdiny v oblecích, kteří patnáct let po znovusjednocení Hong Kongu s Čínou učí pevninskou mocnost o základních hodnotách - o demokracii, spravedlnosti a nutnosti respektování právního státu.
Policejní zápletka líčí vyšetřování záhadu únosu pěti policistů a milionového výkupného, která spouští krvavou hru uvnitř policie a ohňostroj násilí v asijské obchodní megapoli. Adrenalinu policejního vyšetřování už dávno nestačí jen drsné pěsti, pouliční honičky, ani klábosení na služebně, ale je zapotřebí internet, laboratorní analýzy, utajené štěnice a umné strategické hry.
Ale co je tu nejdůležitější, nenadálá policejní agenda svádí proti sobě dva vysoce postavené a zcela odlišné šéfy z vrcholu policejní hierarchie.
Detektiv staré drsné školy (Tony Leung Ka-Fai) sahá k radikálním, populistickým a násilným řešením, zatímco mladý kariérní "skokan" Lau (Aaron Kwon) si dává záležet jak na svém dokonalém účesu, tak i na korektním vystupování a demokratickém dialogu. Co více, oba dva jsou zároveň rivalové do nadcházející volbu nového nejvyššího policejního představitele.
Staří drsňáci proti moderním premiantům
Situaci vyhrotí skutečnost, že Lee má mezi unesenými poldy i svého syna. Samotné vyšetřování tak provází řada podezření, úniků informací a intrik samotných policejních kádrů. Chvíli není jasné, kdo je z obou policistů vlastně z čeho podezřelý, kdo spolupracuje s vyděrači či kdo stojí na čí straně. Nicméně nakonec to není až tak důležité - vždyť příběhu chybí snad trochu lepší načasován, snadno se ztrácíme i v galerii všech policejních funkcí stejně jako asijských tváří.
Mnohem zajímavější je osobní duel dvou vyšetřovatelů a rivalů v kariérním postupu, kteří se přetahují o operaci proti neznámým únoscům nazvanou Studená válka, až ten starší musí ustoupit. Rozdávají si to ve slovním ostrovtipu, decibelech zvučného hlasu, ale i ve znalosti služebních paragrafů a předpisů. Vtip téhle sugestivní osobní války spočívá v tom, že oba reprezentují i dvoje pojetí "spravedlnosti" v současné nepřehledné společnosti.
Dokonalý zločin a následný policejní masakr se stává krvavým pomyslným hřištěm mnoha dalších asijských rozporných motivů. Starý autoritativní svět tradic, rodiny a represe se střetává s modernitou úspěšných absolventů univerzit, kteří se rychle učí od Západu, zatímco odmítají mučení podezřelých, či korupční vztahy staré gardy.
Autoři se tak pokusili do mainstreamového filmu s asijským hvězdným obsazením určeným především čínskému publiku (ve vedlejší roli nechybí ani Andy Lau) vložit ideologické i paradoxně dvojznačné poselství o prospěšnosti zákonnosti a demokracie. Opatrně balancují na hraně, aby nikoho neurazili v mocichtivém, ideologickém a údajně čím dál tím zkorumpovaném Pekingu. Více méně se tu obhajuje vláda práva ani ne tak kvůli tomu, že by prospívala humanitě či lidským právům, ale protože přináší peníze a bezpečí. Díky tomu je, jak se tu několikrát říká, Hong Kong nejbohatším a nejbezpečnějším městem v Asii.
Oldboy si zahrál Dannyho DeVita
Další zajímavý sociální komentář naopak ke korejské společnosti přinesl domácí epos nazvaný Bezejmenný gangster: Pravidla doby, jež natočil Yoon Jong-bin. Snímek skládá dohromady typicky korejským způsobem rozmanitou směs žánrů, kombinující komedii s dramatem epochy, film noir se sociálním komentářem či dokonce diskotékou. Seznamujeme se tady s "průměrným hrdinou" korejských autoritativních 80. let, předurčených totalitním pravicovým režimem Čun Du-hwana i lacinou zábavou povoleného hazardu, soft erotických filmů či ekonomickou industrializací.
Známý herec a představitel legendárního Old Boye Choi Min-sik si tu zahrál lidového komického podvodníka, který se ze zkorumpovaného celníka vypracuje až na regionálního gangstera a politika. Jeho Ik-hyun připomíná Dannyho DeVita v korejském provedení, jak neustále žvaní či se pohybuje v prostředí korejských restaurací, místních heren a rodinných asijských klanů.
Jinými slovy, sledujeme vzestup průměrného, ustrašeného a upovídaného člověka, který se mohl v jemu příznivé době korupce a politiky dostat nahoru. Najednou pomáhal s politiky domlouvat investice do výstavby moderních hotelů, ovládal noční kluby či ovlivňoval práci justice, ačkoliv sám o sobě vůbec nic neuměl. Ale hlavně se účastnil nejrůznějších hrátek mafiánských klanů, které spojoval boj o peníze, rodinné klany i podivné etikety gangsterské cti.
Organizovaný zločin v Pusanu
Další korejská star Ha Jung-woo (známá z filmů Kim Ki-duka i jeho asistenta Na Hong-jina) ztělesnila jeho mafiánského, který tu je schopen zmlátit své oběti do krve i zvukovým mikrofonem. Tvrdí se, že tehdy organizovaný zločin vybujel v některých oblastech Koreje až do takových rozměrů, že mu demokratizující se vláda roku 1990 musela vyhlásit válku. Pikantní na snímku uváděném v Pusanu bylo i to, že jeho příběh osvětloval pozadí oněch luxusních hotelů, postavených v 80. letech, v nichž tu nyní probíhá festival.
Jak potvrdili samotní korejští dramaturgové festivalu, tenhle groteskní korejský Kmotr je v některých okamžicích dosti věrný skutečnosti. Autoři filmu si dávali záležet, aby s humorem nastínili absurditu i podstatu beznadějné i v jistém smyslu romantické doby, kdy si po nocích vyřizovali gangy své msty či dělili peníze, zatímco ve dne se zavírali disidenti a studenti do vězení. Byť zahraniční divák všechny ty peripetie však sotva stíhá registrovat. Vidíme výstřižky z novin, v rámci některých záběrů registrujeme i zpravodajství z demonstrací tehdejšího sociálního hnutí, přípravy olympijských her z roku 1988 či prezidentské volby.
Ty jsou nakonec poněkud znepokojující kulisou filmu plného tryskajícího násilí, řezání lidí a scén z hotelových klubů, kde se o vaše potěšení starají nejen tváře korejských žen, ale i hra s noirovým násilím. Film nám naznačuje, že i na takových příbězích stojí dnešní Korea.
