Dva odlišné světy, dvě zlomené duše, jedno vězení. Polibek pavoučí ženy, coby původní kniha s broadwayskou i filmovou podobou, se dočkal dalšího převyprávění. Tentokrát snímek vyzdvihuje melodrama a sílu hollywoodských muzikálů.
Argentinský spisovatel Manuel Puig roku 1976 vydal stylisticky těžko zařaditelnou knihu, kde často nevíme, která z postav zrovna mluví (hutné dialogy jsou předkládané formou proudu vědomí a doplněné o konceptuálně uchopené poznámky pod čarou). Příběh dvou povahově odlišných vězňů na pozadí politických represí v Argentině vedle sebe staví Valentina, takřka asketického revolucionáře, a homosexuálního Molinu, vězněného za údajnou obscénnost. Jejich myšlení a odlišné povahy se střetávají a postupně vedou v hluboké porozumění a milostný vztah.
V roce 1985 vzniklo filmové zpracování v režii Hectora Babenca, jež děj přemístilo do Brazílie. V centru dění novely totiž leží Molinovo vyprávění o jeho oblíbených filmech, jejichž prostřednictvím se snaží Valentina přivést na jiné myšlenky. O dva roky dříve se předloha dočkala také divadelní adaptace, mezi lety 1992 a 1993 jej dvojice John Kander a Fred Ebb postupně uvedla v Torontu, na West Endu a na Broadwayi. A právě o muzikálovou reimaginaci se opírá filmové zpracování, jež mělo letos premiéru na festivalu v Sundance.
Film je víc než život
Nyní film hrají i česká kina. Režisér Bill Condon na muzikálovém poli napsal scénář barevného a do minulosti 20. let satiricky hledícího Chicaga a natočil glamourem opředené Dreamgirls. Vždy se pohyboval mezi hollywoodskou produkcí a komornějšími nezávislými tituly. Adaptace Polibku pavoučí ženy tento průsečík hledá. Větví dialog mezi syrovými událostmi sklonku "špinavé války" v Argentině roku 1983 a silou barvitých a půvabně naivních muzikálů charakteristických pro éru klasického Hollywoodu, jež má Molina (Tonatiuh) vypálené v paměti.
Nejvíce však zbožňuje technicolorový spektákl Polibek pavoučí ženy s fiktivní latinskoamerickou hvězdou Ingrid Lunou (Jennifer Lopezová). Molina je okouzlen ženským zevnějškem, zbožňuje čistotu glamouru a krásu ženské tváře. I ve špinavé vězeňské cele si chce dopřát pomíjivý luxus v podobě různorodých ozdob či dobrého jídla. Valentin (Diego Luna) je oproti tomu hrubý, do revolucionářských knih ponořený morous, plně přejímající roli trpitele, jehož individualismus a osobní touhy musí být podmíněné vyššímu dobru skupiny.
Vězeňské pasáže a konverzace mezi dvojicí hlavních hrdinů jsou přímočaře ohlodané, vedené v melodramatických tendencích. Condon cílí na pudové emoce, pro filozofii či ambivalenci moc prostoru nenechává. V závěru je linie z vězeňské cely stejně prostá, schematická a v něčem i idealistická jako Molinou básnicky glorifikovaný muzikál. Byť barevná paleta jasně umocňuje kontrast mezi dvěma světy, za mřížemi je vše stejně vyšponované a hlasité jako v nádherných studiových kulisách výpravného spektáklu.
To vyprávění značně ubírá na efektu. Výstavba postrádá určitou důmyslnost, paralely mezi životy protagonistů a příběhem fiktivního muzikálu, v němž se jejich osudy odráží, jsou až příliš banální a prosté, byť funkční. Molinou milovaný film je konstruovaný jako pocta klasickým muzikálům z dílny studia Metro-Goldwyn-Mayer. Tvůrcům se daří nalézt balanc mezi imitací a kreativní napodobeninou.
Barvami a ornamentální nádherou hýřící obrazy kamera snímá v delších a statických záběrech, pozornost režisér chytře soustředí na taneční a pěvecké výkony. V herecké stylizaci a formálních postupech důvěrně, nikoli však otrocky, následuje dobové standardy. I v linii z reality se drží určité filmařské čistoty, nestříhá zbrkle, sugestivně ovládá atmosféru jednotlivých scén, emocionální dopad staví na síle hereckých tváří. V režijní jednoduchosti jde o lehce podmanivý titul, jenž skrze Valentina potutelně mrká na diváky, kteří nenávidí muzikály, a učí je najít si k nim cestu.
Umění jako únik od reality i klíč k objevování
Film zdůrazňuje motiv umění jako konejšivého mikrokosmu v jinak bolestivém vesmíru reality. Ukazuje, jak moc je naše rétorika, přemýšlení a chování ovlivněné formativním uměním, které můžeme současně vnímat jako prostředek k úniku do imaginárního světa i jako nástroj k objevování vlastní identity. Zároveň trefně vyzdvihuje motiv toho, jak se filmy postupně rozkládají v naší paměti, jež si selektivně zapisuje a do velké míry subjektivně zkresluje pro duši důležité pasáže.
Protagonisty ztvárnili Diego Luna a Tonatiuh. Kontrastní povahy ztvárňují dokonale, Luna se vyžívá ve fatalisticky zachmuřeném a pronikavém pohledu, zatímco Tonatiuh se zranitelným výrazem neustále hledá hranu mezi excentrickou fasádou a vnitřním strachem podepřeným bolestí. Herci dokážou zachytit zvláštní pnutí a chemii. Jennifer Lopezová coby éterická diva svým pohybem a magnetickou tváří uhrančivě zachycuje symbolický étos, který je propsaný do trojice identit její postavy.
Condon původní dílo přetavil ve výsostně hollywoodskou pohádku a tragédii. Jakkoli rozhodně nejde o irelevantní titul, od svých předchůdců se odchyluje pouze v tomto aspektu. Dynamika ústřední dvojice v konfliktních momentech působí vykonstruovaně, v těch intimních ale dokáže reflektovat potřebnou zranitelnost a křehkost. A i když kvůli stylizaci za mřížemi vyprchá jistá forma apelu či hlubší psychologizace, je až příliš těžké omamným muzikálovým číslům a v něčem hekticky přeplácanému tvaru nepodlehnout.
Film
Polibek pavoučí ženy
Režie: Bill Condon
Bioscop, česká premiéra 4. prosince
Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější
Čeká mě mnoho operací, přiznala Vonnová. Prozradila i děsivou diagnózu
Americká lyžařka Lindsey Vonnová uvedla, že při pádu v olympijském sjezdu v Cortině d'Ampezzo utrpěla komplexní zlomeninu holenní kosti, jež si vyžádá mnoho operací.
Britský premiér Starmer odmítl výzvy k rezignaci kvůli skandálu s Mandelsonem
Britský premiér Keir Starmer v pondělí večer na schůzce s labouristickými poslanci odmítl výzvy k rezignaci, kterým čelil v souvislosti s vazbami bývalého velvyslance v USA Petera Mandelsona na amerického finančníka a sexuálního delikventa Jeffreyho Epsteina. Starmer se dočkal potlesku a podpory velké části zákonodárců, píší britská média.
ŽIVĚUSA přenechají dvě významné velitelské pozice v NATO evropským zemím
Spojené státy přenechají dva z významných velitelských postů v rámci Severoatlantické aliance evropským představitelům. Jedná se o velitelství italské Neapoli a v Norfolku v americkém státě Virginia. V pondělí o tom píše agentura AFP s odvoláním na diplomatické zdroje. Krok odpovídá požadavku amerického prezidenta Donalda Trumpa, aby evropské země převzaly větší odpovědnost za svou bezpečnost.
Ze Sparty nemám dobrý pocit, říká Šenkeřík. Ze slávistů tryskal testosteron
"Sparta dvakrát vyhrála venku 3:0. Takové výsledky jsou přesvědčivé, ukazují, že Letenští jsou na jaře v pohodě. Jako slávista z ní nemám dobrý pocit, nebezpečně zezadu útočí. Bude to ještě zajímavé," říká bývalý útočník a dvojnásobný český mistr Zdeněk Šenkeřík v pravidelném komentáři pro Aktuálně.cz k dění ve fotbalové lize.
ŽIVĚEuroposlankyně Bartůšek opustila frakci Patriotů pro Evropu, bude nezařazená
Nikola Bartůšek opustila frakci Patriotů pro Evropu (PfE), nově bude působit jako nezařazená europoslankyně. Ve frakci zasedala spolu s europoslanci ANO a dalším zástupcem hnutí Přísaha Antonínem Staňkem. Na úvod pondělní plenární schůze Evropského parlamentu ve Štrasburku to oznámila jeho předsedkyně Roberta Metsolaová, potvrdila to také Bartůšek.