Snímek Zajatci mlhy se odehrává v zimě roku 1944 kdesi v dalece zapadlém ruském kraji. Do sněhem, ledem, větrem zaváté vesničky Polumgla dorazí pracovní komando, které tu má vybudovat strážní věž. Skupinu tvoří patnáct německých zajatců, pár ruských dozorců a všemu velící, alkoholem prosáklý mladíček Grigorij.
Němce k smrti nenávidí, i z nemocnice na začátku filmu uteče jen proto, aby se dostal rychle zpátky na frontu. Jenže tady s nimi musí spolupracovat a v podmínkách tvrdé sibiřské zimy brzy musí ustoupit ze svých antipatií. Ani vesničané vetřelce nevítají zrovna s nadšením, ale postupně se s nimi sžijí.
Způsob, jakým tvůrci vykreslili prostý života na vesnici oddělené sněhem od civilizace, je velmi působivý. Jediný kontakt s okolním světem zajišťuje bláznivý doručovatel úmrtních oznámení. Posel špatných zpráv, před kterým se všechny ženy třesou, jestli tentokrát neveze zásilku právě jim.
Válka je kdesi daleko, tady jako by ani neexistovala. V domnění, že jde o Hitlerovu wunderwaffe, pozorují v závěru Němci okouzleně polární záři, aniž tuší, že Hitlerovy dny se pomalu chýlí ke konci.
Pár místních žen se dokonce s německými zajatci časem sžije natolik, že si některé nastěhují domů. Jejich vlastní muži jsou ve válce a někdo je v domě i v loži zastoupit musí.
Když se pak začne rozvíjet i vztah mezi velitelem Grigorijem a místní dívkou vzhledu Nastěnky, začíná to skoro vypadat na idylu. Válka ale takovému sbratřování logicky nepřeje a vše spěje ke krutému konci.
Sevřené drama staví na vyrovnaných hereckých výkonech, na nosném konfliktu mezi nenávistí a pragmatickou snahou spolupracovat, která nutně vede k prohlubující se vzájemné náklonnosti. A ta zase ke zcela novému konfliktu a konfrontaci.
Ale opravdu se lidé dovedou tak snadno domluvit? I když v úvodu se obě strany pozorují ostražitě a s nenávistí, převážná část filmu vyznívá oproti realitě až příliš idylicky a nekomplikovaně. Tedy pomineme-li krvavý závěr.
"Za všechno může Hitler - ale Hitlerové se prostě čas od času objeví. Všude je nějaký Hitler," zazní ve filmu. Hitler se v podobě masky objeví i na závěrečném maškarním reji, který předchází onomu krutému finále.
V něm se postavy utvrdí v poznání, že lidé se domluvit dovedou, ale jejich Hitlerové je vždycky převezou.
Jako modelový příběh Zajatci mlhy obstojí na sto procent, i když chování k válečným zajatcům určitě nebylo vždy tak idylické, jak se z tohoto filmu zdá být. To je trochu alibistická společenská objednávka rusko-německé koprodukce. Ale to je asi jediná výtka, kterou lze vůči filmu směřovat, krom té, že do kin vstupuje pouze ve dvou kopiích.
Zajatci mlhy (Polumgla). Rusko, Německo 2005, námět a scénář Igor Bolgarin, Viktor Smirnov, režie Arťom Antonov, kamera Andrej Vorobjov, hrají Jurij Tarasov, Anastasia Ševeljova, Sergej Grjaznov, Johannes Rapp a další. 100 minut, distribuce Cinemart.
