Oscar jako symbol toho nejlepšího, co v Hollywoodu vzniká. V důsledku nešlo o pravdivou představu nikdy, ale bylo snadné se alespoň pár dní před a po udílení tvářit, že jí věříme. Bylo to snadné, protože jí v první řadě věřil Hollywood sám.
Jenže 88. soška pro nejlepší film, kterou získalo nepříliš známé drama Spotlight, byla předána v atmosféře vrcholící krize sebedefinice a hodnot, jíž nejslavnější filmové ceny poslední roky procházejí.
Kauza ohledně latentního rasismu v Akademii neumožňujícího podle mnohých dosáhnout černým umělcům úspěchu byla jen poslední kapkou. Pod ní se Oscar jako instituce zhroutil a v trapně sebemrskačském večeru uváděném Chrisem Rockem se řešilo doslova všechno krom kinematografie.
#oscarssoblack
Letošní ceremoniál se tedy nesl v duchu reakce na poprask okolo virální iniciativy #oscarssowhite, kdy se lidé od celebrit (předně Will Smith s rodinou) po běžné uživatele sociálních sítí obouvali do složení Akademie za její jednobarevnost a tomu odpovídajícím seznamům nominovaných a vítězů.
Samozřejmě jde o legitimní připomínku. Ceny Oscar mají potíže s demografií jak oceňujících, tak i oceňovaných. Jde o známou věc a samotní organizátoři by byli rádi, kdyby tomu tak nebylo. Jenže pro vstup mezi akademiky existují velmi specifická pravidla, jež nezáměrně vygenerovala skupinu plnou starých bílých mužů. A jak tyhle pány donutíte, aby hlasovali pro hiphopové drama Straight Outta Compton a rozšířili tak svoje řady o Afroameričany?
Už před ceremoniálem byla v reakci na mediální smršť učiněna opatření, aby se do Akademie dostávala snáz čerstvá krev. Což je nakonec jediné, co lze udělat, pokud pomineme oficiální kvóty. Jenže to zjevně pořadatelům nestačilo, a tak černošský komik Rock pronášel celý večer jednu sarkastickou poznámku za druhou, věnoval tématu úvodní monolog i předtočené vstupy.
Snažil se zůstat nad věcí, nicméně všudypřítomnost černošského tématu se stala takřka neúnosnou a celebrity si mohly v křeči utleskat ruce na podporu rovnoprávnosti, což nakonec působilo svou umělostí velmi nepříjemně.
Večerem se rozhodně nenesla uvolněná atmosféra lidí slavících svůj obor, místo toho jsme tu měli bandu provinilců, přijímající s vystrašeným úsměvem smršť odpadků házenou rozhořčeným davem. Jistou podvratnost tohoto konceptu lze snad ocenit z principu, provedení však vázlo a čpělo nuceností.
Oscary se potápí
Jenže roli oslavy kinematografie Oscary nedokážou plnit i z dalších důvodů. Předně samy nevědí, komu by vlastně ceny měly dávat. Pryč jsou doby velkých melodramat nejideálněji reprezentovaných Titanikem, jež byla divácky atraktivní, přitom technicky i vypravěčsky na nejvyšší úrovni a zároveň naplňovala konzervativní představy, "jak má správný film vypadat".
Oscar 2016 - vítězové:
Film: Spotlight
Herec: Leonardo DiCaprio
Herečka: Brie Larsonová
Režie: Alejandro González Iñárritu
Animovaný film: V hlavě
Dokument: Amy
Cizojazyčný film: Saulův syn
Skladba: Sam Smith
Hudba: Ennio Morricone
Herec ve vedlejší roli: Mark Rylance
Herečka ve vedlejší roli: Alicia Vikanderová
Výprava a dekorace: Šílený Max: Zběsilá cesta
Střih: Šílený Max: Zběsilá cesta
Zvuk: Šílený Max: Zběsilá cesta
Kamera: Emmanuel Lubezki
Vizuální efekty: Ex Machina
Blockbustery jsou dnes primárně hlasité žánrové filmy určené teenagerům a dvacátníkům, jichž se Akademici poněkud štítí. Proto letos možná budeme slýchat o nečekaném úspěchu Šíleného Maxe, nutno dodat, že pouze v okrajových technických kategoriích, které v podstatě nikoho příliš nezajímají. Zato sedmé Star Wars, v Americe nejvýdělečnější film všech dob, či Jurský svět zůstaly zcela bez povšimnutí.
Při absenci "ocenitelného" blockbusterového mainstreamu se pak Oscary dostávají do výše zmíněné krize identity. Na jednu stranu se tlačí k zájmu o okrajovější filmy a na druhou chtějí dál zůstat velkou událostí, což je však v přímém rozporu. Jak lze za celospolečenskou událost považovat udílení cen, které vyhraje jen málo známý snímek?
Letošní ročník zachránil Leonardo DiCaprio a paradoxně právě revoltující zastánci práv černochů. Nebýt těchto dvou motivů, nebylo by už mnoho důvodů, proč o Oscarech psát, a věřte, že byste se s nimi v mainstreamových médiích setkali ve zlomkovém množství. Proto existuje důvodné podezření předpokládat, že celá politizace večera (krom černochů se mluvilo i o životním prostředí, ochraně ženských práv a homosexuálech) je pouze mediální vějičkou.
Oscary zkrátka ze své podstaty po pozornosti touží, což je jejich prokletí. Netroufnou si přijmout skutečnost, že se doba změnila a jejich postavení by se jí mělo přizpůsobit ať už přijetím žánrového mainstreamu, nebo naopak důsledným vyhraněním směrem k "umělečtější" tvorbě.
Leo nyní sošku má a černochů nám pořadatelé demonstrativně nacpali před oči tolik, kolik se jich na pódium vešlo. A už nyní by se měli modlit, aby se příští rok objevilo podobné mediálně vděčné téma, pokud chtějí zůstat v hledáčku.
