Glosa: Hobit láká zasvěcence do štábu Petera Jacksona

Radomír D. Kokeš
12. 12. 2013 9:52
Prodloužená verze prvního Hobita je svižnější.
Foto: Warner Bros

Glosa - A zase se dostáváme do onoho čtyřletého středozemského rytmu, kterým jsme žili již před dekádou: v prosinci dostaneme jedno hobití dobrodružství, na konci listopadu jeho rozšířenou verzi se spoustou hodin bonusů a o pár dní později další hobití dobrodružství…

Loni jsme se s Bilbem Pytlíkem a bandou trpaslíků poprvé vydali na nebezpečnou cestu k Hoře osudu a dnes v noci (12. prosince) už viděli první diváci v českých kinech pokračování. Ještě před recenzí této části trilogie je nyní chvilka na pozastavení se nad rozšířenou verzí a nad hromadou nových materiálů o natáčení prvního Hobita.

U Hobita se již krátce po premiéře rojily otázky, nakolik v jeho případě může být funkční strategie, že do kina půjde verze, jež se podobně jako v případě Pána prstenů stane vlastně jen jakýmsi dlouhým „trailerem" k pozdější rozšířené verzi na DVD. Ta by pak mnohdy střípkovitým zmínkám postav a ne vždy zcela propojeným událostem v rámci velkolepého eliptického vyprávění měla dodat další užitečné souvislosti.

V případě Pána prstenů se to jevilo jako pochopitelné, protože vševědoucí vyprávění sledovalo různé skupiny postav s různými východisky, kulturními vzorci, posláními i cíli. Ovšem může rozšířená verze skutečně napomoci prvnímu (a pak i dalším dvěma) ze tří takřka tříhodinových filmů na motivy jedné krátké dětské knihy?

Ač se podobná otázka obdivovatelům prvního Hobita nemusí pozdávat (a já se za obdivovatele prvního Hobita považuji), nelze ji opominout. Jinak řečeno, co tam u všech skřetů ještě chtěli dát a co pro jeden prsten chtějí ještě rozšiřovat?! Popravdě, ptal jsem se na totéž a cítím jistý pocit úlevy, že mě rozšířená verze dokázala přesvědčit o své užitečnosti. Mám přitom na mysli estetickou užitečnost, protože o té finanční jistě nepochybuje ani ten nejhloupější a nejzbytnější studiový účetní. Jistě, je tam o jednu písničku víc, ale i ta má své opodstatnění, protože přichází stejně jako ostatní klíčové nové scény v části, kvůli níž má bezesporu smysl rozšířené verzi Neočekávané cesty věnovat pozornost: v Roklince.

Kratší a delší verze

Nové scény a záběry z Hobitína na začátku filmu jsou roztomilé, nicméně na komplexnosti nijak zvlášť nepřidávají - nepočítáme-li fakt, že vidíme malého nadšeného Bilba dlouho předtím, než se z něho stal zaprděný „maloměšťák".

Ovšem naprosto zásadně se v rozšířené verzi proměňuje efektivnost oné nejproklínanější části filmu v Roklince, na niž ty negativnější recenze a divácké reakce nejaktivněji dštily síru, neboť pohříchu mohla působit jako slezina starých známých z minulé trilogie (byť v čase Středozemě sledujeme dění šedesát let před Pánem prstenů).

Divák tak konečně může rekonstruovat síť souvislostí zakotvující přítomné i budoucí události dění a zároveň lépe podchytit kulturní tenzi mezi elfy a trpaslíky, jež bude zřejmě v dalších filmech podrobněji rozvíjena.

Hobit: Neočekávaná cesta - Prodloužená verze
Hobit: Neočekávaná cesta - Prodloužená verze

Jinými slovy došlo k tradičnímu paradoxu při čtení románů či sledování filmů: kratší verze něčeho může pro svou (tímto krácením způsobenou) arytmii působit jako subjektivně mnohem delší verze, než je později ta objektivně delší verze. Pokud se tedy na prodlouženou verzi Hobita odmítáte podívat, protože už první kino-podoba vám připadla příliš dlouhá, upřímně vám doporučuji to s ní přinejmenším do odchodu z Roklinky zkusit, protože by vám hypoteticky mohla přijít jako kratší a svižnější.

Bez jakýchkoli pochyb však mohou být spokojení fanoušci audiovizuálních bonusových materiálů, protože podobně jako na prodloužených verzích Pána prstenů je blu-ray s prodlouženou verzí Hobita nabit „dodatky". (Pojmenovávají je tak v návaznosti na „dodatky" k románovému Pánovi prstenů.)

Peter Jackson přitom v úvodu k nim vysvětluje, že číslováním (sedm a osm) přímo pokračují v bonusech k prodlouženým verzím prstenové trilogie. Ostudu svým předchůdcům popravdě nedělají, a pokud si vyhradíte těch skoro deset hodin na jejich sledování, dokonale splní svůj účel: budete si připadat jako součást toho všeho, jako zasvěcenec toho obrovského týmu kolem nové trilogie, s nímž vás pojí láska k Tolkienovi a touha po co nejpečlivější filmové adaptaci jeho díla.

Dokonalý manipulátor Jackson

Zkusím ale v tomto ohledu nabídnout opatrnější perspektivu, respektive doplnit preferované čtení o méně uhranutou a o něco kritičtější perspektivu. Peter Jackson (ale spíše ti velmi, ale velmi šikovní lidé, kteří mu s propagací pomáhají) je totiž v tomto ohledu dokonalý manipulátor s diváckými sympatiemi a hraje na své fanoušky jako na příslovečné hitchcockovské varhany. Sleduje přitom dvě různé strategie:

(a) dělá ze sebe jednoho z fanoušků - já taky miluji Pána prstenů, já taky miluji King Konga, já taky miluju Hobita, a tak veškeré změny, jež dělám já a se mnou ta rozsáhlá skupina profesionálů, kteří věří mně a kterým věřím já, plynou z nejlepší vůle odkaz Pána prstenů / King Konga / Hobita nijak nepoškodit; proboha, hlavně ať vás ani nenapadne, že by snad mohla být naše rozhodnutí finančně motivovaná, jde nám vždycky jen o ušlechtilost a dobro věci;

(b) dělá ze svých fanoušků své spojence - abys viděl, že mluvím pravdu, pojď mezi nás a podívej se, jak jsme skvělá parta poctivých pracantů, oddaných profíků, hravých umělců se smyslem pro humor, ale zejména pak jedna velká rodina, jež sdílí dobré i zlé; podívej se na naše radosti i krize, na naše pracovní nasazení i smysl pro zábavu, na zarputile oddanou práci každého mravence ve štábu na jedné straně a na moji fanouškovskou zodpovědnost, s níž kontroluji sebemenší detail od sklonu lebky pátého skřeta zprava v Mlžných horách až po doplněk něčího kostýmu.

Je těžké tomu nepodlehnout a během těch deseti hodin (kdy navíc takřka půlka bonusů byla postupně uvolňovaná coby deníky již během natáčení, čímž se předem systematicky otupovalo případné kritické ostří fanouškovských soudů) se necítit přesně tak, jak tvůrci zamýšleli.

V dodatcích číslo sedm sledujete v denících z natáčení chronologicky vývoj celé produkce od literární přípravy až po premiéru, v dodatcích číslo osm pak cyklicky procházíte vývojem filmové produkce z různých perspektiv: obsazování postav a pak postupně jednotlivé technické disciplíny. Je to bezpochyby ohromně zajímavé, umožňuje to nahlížet za tradiční rétoriku filmů o filmu a skutečně se dozvíte mimořádné množství detailů o jednotlivých filmových profesích, ale… pořád je to propagace.

Jinak řečeno, na poli bonusových materiálů sice potkáte jen málo podobně precizně zpracovaných, ale je třeba si být vědom, že jde o pečlivě vybudovaný systém manipulace s vašimi sympatiemi. Koneckonců, můžete se třeba soustředit na to, jak často se pracuje s obrázky stránek Tolkienova románu a doslovným srovnáváním přímých citací z nich na jedné straně a dialogů či scénických detailů z filmové adaptace na straně druhé.

Záměrem samozřejmě je, abyste měli dojem, že všechno podléhá snaze o maximální věrnost předloze a tolkienovskému odkazu. Tato strategie je využita zejména při uvedení Azoga coby kriticky nejdiskutovanějšího doplňku. Sledujeme citace z dodatků, kde je jasně řečeno, že Azog není žádný výmysl tvůrců - a pak následují zasvěcené reakce členů týmu, jež implicitně říkají, jak tolkienovsky citlivé jejich propojení Azoga s Hobitem je.

Podobně pečlivě je uveden i srovnatelně kriticky přijímaný hnědý čaroděj Radagast, kdy jemu i Azogovi je věnováno nadprůměrné množství „bonusového" prostoru: v čem se Radagast liší od ostatních čarodějů, v čem se Azog liší od ostatních skřetů, jak se postupně proměňovalo filmařské pojetí obou postav a jak nešlo o žádné náhodné rozhodnutí, ale jejich výsledné uchopení, je výsledkem rozsáhlých tvůrčích debat.

Celé to má působit stejně jako zábavné bonusy o jednotlivých trpaslících či o Bilbovi Pytlíkovi, ovšem je to jednoznačně rétoricky manipulativní práce s vaším úsudkem a je třeba ředit nadšení z poskytovaných informací jejich kritickým zhodnocováním. Ačkoli je totiž z tradičních rétorických rejstříků bonusových materiálů významně potlačen rejstřík filmové hvězdy, ostatní jsou naopak využity se vším všudy.

Rejstříky propagační rétoriky filmů o filmu nejsou moje myšlenka, ale přišel s ní německý filmový vědec jménem Vinzenz Hediger, podle něhož můžeme rozpoznávat čtyři takové: rejstřík filmové hvězdy (čím musela projít, co se musela všechno naučit, jak se nový film vztahuje k hodnotám a kvalitám, jež reprezentuje), rejstřík filmového autora (režisér jako umělec s vizí, již dokáže prosazovat vůkol zájmům hamižných studií), rejstřík natáčení filmu jako tvrdé práce, ale zároveň skvělé zábavy (všichni jsme jako jedna rodina, a současně profesionálové ochotni tvrdě dřít) a nakonec rejstřík filmové techniky (posunuli jsme možnosti filmového umění využitím nějakého technického fígle či ozvláštněním zavedeného postupu).

Zdeptaný Gandalf

Peter Jackson všemi bonusy prostupuje jako filmový autor s nezpochybnitelnou vizí, jehož všichni od představitelů hlavních rolí až po posledního rekvizitáře respektují a obdivují. Zároveň si všimněte, že v audiovizuálních bonusech nepotkáváte vlivné tvůrčí profese jako kameraman nebo střihač, které by hrozily narušovat soudržnost Jacksonova autorství.

Bohatě zastoupeny jsou jen technické disciplíny. Tito filmaři pomáhají realizovat Jacksonovu vizi a on je v bonusových materiálech neustále v jejich divizích navštěvuje, kontroluje a podporuje: kostyméři, scénografové, maskéři, rekvizitáři, trikaři, choreografové, architekti atd. Jedinou osobou s významným tvůrčím přínosem (nepočítáme-li dvojici žen kolem Jacksona) je Andy Serkis. Toho však objevil a podporuje kdo? Jeho mentor Peter Jackson.

Zároveň je zajímavé sledovat, jak se pracuje s rejstříkem filmové techniky - samotné vysvětlování technických fíglů je potenciálně nudné, a tak je třeba ho ozvláštnit něčím lidským. Budu konkrétní: když se chtějí tvůrci pochlubit revolučním natáčením dvou prostředí současně, které jim umožňuje technicky bezešvě propojovat dvě velikostní perspektivy (v jednom hraje sám Ian McKellen a je snímán tak, že je coby Gandalf mnohem vyšší než všichni ostatní trpaslíci plus hobit v druhém prostředí), je to napojeno na lidskou tragédii samotného McKellena. O něm se běžně ví, že je gay, a tak je (lehce nekorektně řečeno) přípustné ukazovat, jak pláče a je technickými podmínkami zdeptaný. Skrze jeho neštěstí je pak technická novinka snadno pochopitelná a zapamatovatelná.

A nakonec, rejstřík natáčení filmu jako tvrdé práce a skvělé zábavy je právě tím hnacím motorem, jenž vám umožňuje těch deset hodin fascinovaně sledovat: tok zobrazování tvrdých natáčecích podmínek, zamítání návrhů, technických a uměleckých výzev je neustále ředěn zábavnými mezihrami, kterak herci na place blbnou, škádlí se a prožívají drobné i větší radosti. Mezitím ze zpětné perspektivy opakují, jaký to byl neopakovatelný zážitek, jak se jim bude stýskat a jak blízcí si se všemi ostatními připadají (což vy samozřejmě po těch desíti hodinách s nimi budete taky). Výborně se přitom tato letora doplňuje s dojatými vstupy představitele hlavní role v předchozí trilogii Elijaha Wooda (lze předpokládat, že u druhého dílu bude podobnou funkci plnit představitel Legolase).

Bonusy na blu-ray discích prodloužené verze Hobita tak rozhodně nejsou bezpříznakové a nelze je považovat za objektivní zprávu z natáčení, která z vás udělá filmového profesionála a člověka bezezbytku obeznámeného se všemi detaily z pozadí. Cokoli se dozvíte, je předem vybráno - a ještě mnohem více se nikdy nedozvíte, protože by to narušilo celkovou představu o fenoménu Petera Jacksona (jakkoli může být velký sympaťák) a jeho tolkienovských adaptacích (jakkoli je můžeme mít rádi).

To nic nemění na tom, že jsou to ve všech ohledech mnohem přínosnější bonusy, než najdete na většině DVD/blu-ray edic, stejně jako by bylo nespravedlivé popírat, že to byla zejména DVD s prodlouženým Pánem prstenů, co zásadně změnilo pohled široké veřejnosti na bonusové materiály.

A protože technická úroveň jakýchkoli audiovizuálních materiálů na blu-ray discích je brilantní (v blu-ray kvalitě jsou na rozdíl od Pána prstenů i samotné bonusy), nelze než jejich zakoupení vřele doporučit. Prodloužená verze filmu je z mé perspektivy svižnější a dynamičtější než ta původní, byť se liší jen v několika scénách a další filmy zřejmě přijdou s mnohem výraznějšími změnami.

Bonusové materiály představují ve své oblasti záruku profesionální (a samozřejmě i zábavné) práce, jakkoli se zřejmě do budoucna rozšíří o nějaké ty technické nákresy, umělecké návrhy, stránky scénáře a podobně, jež tentokrát schází (ale upřímně, kdo si je kdy fakt prohlíží?). A jakkoli jsem se snažil nabídnout jejich kritické čtení, zhlédnul jsem je s mimořádným potěšením.

No jo, taky si trochu připadám jako součást té party, i když vím, že je to nesmysl. Holt si nějak nemůžu pomoct, no…

 

Právě se děje

Další zprávy