Česká filmová a televizní akademie vybrala coby tuzemského kandidáta na letošního Oscara v kategorii nejlepší neanglicky mluvený film snímek Bohdana Slámy Bába z ledu. Ten Oscara samozřejmě nevyhraje, stejně jako by ho nevyhrál žádný jiný letošní český film.
Nemá to nic společného s tím, jak je, či není Bába z ledu "dobrá". Oscary nevyhrávají filmy jednoduše podle toho, jak jsou povedené, nebylo tomu tak nikdy. Kvalita samozřejmě hraje při volbě amerických akademiků svou roli, ale krom toho se nedá opomenout ještě politika, společenská poptávka a prestiž tvůrců a u této kategorie i prestiž zemí. Nejde tu o snahu Oscary nějak demaskovat - takový je princip všech mainstreamových cen.
Soška za nejlepší neanglicky mluvený film je pak hrou gest tím spíš, protože Američané se o neanglicky mluvené filmy zajímají pramálo. Tohoto Oscara proto udílejí takřka výhradně s tím, aby připadl nějakému uznávanému velikánovi (Láska Michaela Hanekeho v roce 2013), nebo byl politickým gestem (loňský íránský Klient). Komentátoři často pochybují, že se hlasující vůbec dívají na celou nominovanou pětici, natož širší výběr.
Debata, jestli šlo u Báby z ledu ze strany České filmové a televizní akademie o dobrou, nebo špatnou volbu, je tedy čistě virtuální a vlastně bezpředmětná. Aby byl příští rok nebo v dohledné době kterýkoliv český film kandidátem na Oscara, musel by mít za sebou buď celoroční objíždění nejprestižnějších světových festivalů, nebo by musel Donald Trump vyhlásit Česku nukleární válku.
Protože s obojím lze počítat zhruba se stejnou pravděpodobností, je nakonec opět leda gestem, koho ze svých přátel a kolegů čeští akademici do souboje oficiálně pošlou. Loňské upřednostnění Ztraceni v Mnichově oproti Já, Olga Hepnarová bylo sice v rámci "oscarového vkusu" objektivně mylné, ale i tehdy platilo, že konečný důsledek byl nulový - ani "oscarovější" Olga by neměla šanci.
Letos může překvapit snad jen, že nebyl vyslán snímek Jana Svěráka Po strništi bos - přece jen Svěrák má Oscara za Kolju, takže by se jevil jako logická volba. Upřednostnění Bohdana Slámy, jenž má nyní nepochybně "světovější" jméno než Svěrák uzavřený v národní komerci, ale svým způsobem dává smysl. Vzhledem k mrazivému přijetí Hřebejkova Zahradnictví se mnoho jiných voleb nenabízí.
Za problém by šlo považovat, že Bába z ledu je film, jehož poetika a záběr jsou zcela mimo mainstreamové Oscary. Jde o výrazné autorské dílo, o němž se dá seriózně debatovat, ceny Americké filmové akademie však nejsou prostorem k diskuzi o artu. Čeští akademici nemohou být tak neznalí, aby si to neuvědomovali, možná tedy chtěli v té velké hře gest vyslat své vlastní, a sice: "My se vám zavděčit nepotřebujeme." Nebo se rozhodli prostě udělat radost Bohdanu Slámovi. Nakonec se dá vrátit k úvodní tezi, a sice, že na tom nakonec moc nezáleží, protože šance upoutat pozornost jsou tak i tak nulové.
Možná se vyznění textu jeví výhradně v neprospěch Oscarů, jež povrchně nedohlédnou za pozlátko prestiže a velkých jmen. Na druhou stranu se dá ptát, proč česká kinematografie ono "pozlátko" dobré pověsti a konzistentní kvality není schopná vybudovat? Proč se jí coby celku nedaří vstoupit na světové festivaly, a tím jednotlivým filmům budovat lepší podmínky? Na rozdíl od Polska, Maďarska, Rumunska a dalších zcela srovnatelných zemí, jejichž kinematografie má světový zvuk? Jde o složité otázky směřující k celé struktuře vzniku filmů od podpory přes výrobu po distribuci. Jisté je jen jedno - nemohou za to Američani.
