Fimfárum 2 aneb Starší tvůrci straší líp

Irena Hejdová Irena Hejdová
23. 2. 2006 14:00
Recenze - Pokračování úspěšného animovaného celovečerního filmu podle pohádek Jana Wericha je proklatě české. V diagnóze české nátury i v tom, jak jí samo podléhá.

Celovečerní animované filmy dnes ve světě zažívají (díky technologiím, Shrekovi, Nemovi a dalším digitálním potvorám) boom a není se co divit, že tato vlna dorazila i do Česka.

I v českých kinech měly loni úspěch celovečerní loutkové filmy Mrtvá nevěsta a Wallace a Gromit: Prokletí králíkodlaka. S těmi Fimfárum 2 spojuje převažující metoda loutkové animace; ale jejich spád a černý humor ve Fimfáru 2 nečekejte.

Tradiční (česká) linie

První Fimfárum mělo premiéru v roce 2002. Fimfárum 2 dnes do kin vstupuje symbolicky den před 104. výročím narození Jiřího Trnky, zakladatele slavné české animátorské školy. A ničím z této tradiční linie - snad kromě oněch technologií - nevybočuje.

Odehrává se v poklidném, chtělo by se říci českém tempu. Nehýří gagy v každém záběru, spíš pozvolna vypráví (typicky české) příběhy s ponaučením typu Kdo chce víc, nemá nic (Moře, strýčku, proč je slané?) či Veselá mysl, půl zdraví (Tři sestry a prsten).

České povahy

Za typicky české lze označit i charaktery. Ač jsou hrdinové jedné z povídek až z Damašku, jsou stejně jako ostatní po česku "škodolibě vychcaní", závidí si a hlavně: pro peníze by udělali všechno. Prodali bratra (Hrbáči z Damašku), zesměšnili vlastní manželství (Tři sestry a prsten) a zbavili se dítěte (Paleček).

V těchto momentech také nejsilněji vystupuje Werich, jeho humor a vidění světa - čímž tu nemáme (a trochu i máme) na mysli "moudrého klauna". Jinak je tu samozřejmě svým hlasem přítomen takřka neustále. Jen v dialozích ho občas zastupuje Ota Jirák a přes prvotní podobnost hlasů to působí rušivě; Jirák prostě nemá Werichovo kouzlo.

Moře, strýčku, proč je slané?
Moře, strýčku, proč je slané? | Foto: Aktuálně.cz

Starší tvůrci vítězí

Úroveň druhého Fimfára je oproti prvnímu poněkud nevyrovnaná; nejspíš i proto, že tentokrát se na něm podíleli hned čtyři autoři čtyř generací. Navíc ty nejlepší pohádky už byly rozebrány minule, a tak výběr námětů - někdy víc grotesek než pohádek - nejspíš trochu připomínal paběrkování. Vizuálně přesto film drží pohromadě, výtvarný styl jednotlivých pohádek je dokonce takřka k nerozeznání.

Dokončení recenze ZDE.

 

Právě se děje

Další zprávy