Recenze - Woodymu Allenovi jde evropský vzduch k duhu, což osvědčil především v Matchpointu, natočeném v Anglii spolu se Sólokaprem a snímkem Cassandra Dream.
Komedie Vicky Cristina Barcelona, která po úspěšném startu na canneském festivalu právě vstupuje do českých kin, jakoby proslulého režiséra definitivně vytáhla z Manhattanu plného psychoanalytiků a neurotiků.
- SPECIÁL: Woody Allen přijede do Prahy
Vypráví o dvou amerických turistkách, jejichž letní dovolená v Barceloně se změní v komplikovanou milostnou eskapádu.
Racionální zasnoubená Vicky a impulzivní nezávislá Cristina sem jedou strávit léto; pod záminkou psaní diplomky o katalánské identitě (Vicky) a hledání nových uměleckých impulzů (Cristina).
Nový impulz objeví záhy obě v horkrevném španělském malíři Juanu Antoniovi, který je v duchu nejlepších jižanských sváděcích tradic vyveze na výlet do romantického Ovieda.
Jeho milostné plány ale naruší žaludeční obtíže jedné z dívek a další vývoj událostí dá za pravdu rčení, že láska je nevyzpytatelná.
I ve svých dvaasedmdesáti a v prosluněném Španělsku si udržel Woody Allen svůj sarkastický humor, jen ho rafinovaně skrývá pod hladinu téhle zdánlivě lehkonohé komedie o vztazích a vášních, o láskách i nevěrách.
Je to pocta, kterou složil k nohám Španělsku i Evropě a zároveň satirické podobenství o kontrastech mezi americkou a evropskou kulturou.
Obě americké turistky v sobě přes zjevnou sympatičnost kumulují řadu typických a spíše vysmívaných amerických rysů, jako je přehnaná racionalita a nedostatek smyslu pro improvizaci.
Zatímco jejich kolegové ze starého kontinentu s Javierem Bardemem v roli Juana Antonia v čele jsou zas odrazem jihoevropské bezprostřednosti, vášně a impulzivnosti.
Allen zůstává „v životě i díle" rozkročen mezi oba světadíly; tím, z něhož vzešel, a tím, který ho nadšeně přijímá.
A stejně „spravedlivě" v každé scéně mimoděk podává svérázný komentář k odvěkému kulturnímu střetu.
Není to komentář jízlivý, spíš láskyplně poťouchlý - když sleduje své dvě hrdinky ztracené v překladu i ohromené krásou Gaudího architektury; když jim vášněmi zmítaného Juana Antonia pokládá k nohám nebo vpustí na scénu bláznivou Marii Elenu s nabitou pistolí.
Vicky Cristina Barcelona je ale také velmi důvtipná romantická komedie o milostném trojúhelníku, resp. hned o několika trojúhelnících.
Půvabné jsou zejména dialogy ústřední trojice - hlubokomyslné plkání, které jen zastírá prázdnotu a banalitu jejich životů.
Proto je pro obě dívky tak slibné setkání s Juanem Antoniem, kterého jejich hostitelka Judy uvede slovy „S bohémy se nestýkáme".
Svádění v podání Juana Antonia sestává z těch nejlacinějších triků, ale v jeho podání působí jako nejrafinovanější hra. Korunovaná a shrnutá zejména jeho větou: „Život je třeba si užít - a přijmout, že nemá smysl."
Ústřední trojice poskytuje tu nejlepší pastvu pro oči, jakou si lze přát. Bardem se dost sebeironicky ujal role jižanského svůdníka, Scarlett Johannson jako Cristina a Rebecca Hall jako Vicky mu krásou, charismatem i talentem zdatně sekundují.
V druhé půli trojici doplní doposud jen v dialozích zmiňovaná Maria Elena, Juanova bláznivá manželka v podání neméně skvostné Penelope Cruz.
Z Ameriky přibude Vickin manžel, Američan každým coulem, který v bezstarostné Barceloně očividně připadá příliš americký i své snoubence.
Španělsko tu má přesně ten barvotiskový půvab, který navnadí krom běžných turistů jistě i řadu těch, kteří se budou chtít místními úzkými uličkami vydat po stopách Allenových hrdinů.
V tomto ohledu se Španělům bohatě vyplatily peníze, které Woodymu Allenovi na natáčení poskytli.
V zemi Milana Richtera a jeho propagačních klipů s modelkami lze jen snít o tom, že by podobně osvícení byli i Češi a dostali tak výměnou podobnou oslavu Prahy nebo dalších turisticky zajímavých míst.
Zatím mohou vyrazit na tenhle film, radovat se i závidět.
Vicky Cristina Barcelona, USA, Španělsko 2008, scénář a režie Woody Allen, kamera Javier Aguirresarobe, hrají Javier Bardem, Scarlet Johansson, Penelope Cruz, Rebecca Hall a další. 96 minut, distribuce Aerofilms. Premiéra v ČR 23. října 2008.
