Film připomíná vizuální smršť. Světa se v něm zmocní loutky jako z Farmy zvířat

Tomáš Stejskal Tomáš Stejskal
28. 10. 2022 8:42
Nehybné postavičky kanců a opic lelkují kolem pavučinami opředeného torza sochy Svobody. Sledujeme snad nějakou loutkovou variaci na film Planeta opic? Ne, to jen kambodžský režisér Rithy Panh ve své poetické eseji chce zamotat publiku hlavu pečlivě sestrojenými dioramaty. Dříve pomocí figurek vyprávěl o historii své země, nyní má širší záběr.
Při sledování filmu Všechno bude v pohodě mozek často dohání a domýšlí to, co právě viděly oči.
Při sledování filmu Všechno bude v pohodě mozek často dohání a domýšlí to, co právě viděly oči. | Foto: MFDF Ji.hlava

Ve snímku nazvaném Všechno bude v pohodě, který právě uvádí Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava, není nic jisté. První výjevy ukazují podivné, detailně propracované scenerie, kde se odehrává zvláštní drama. Snad nějaká revoluce, během níž podobně jako ve Farmě zvířat od George Orwella kanci a další zástupci fauny přebírají vládu nad světem.

"Vstoupili jsme do prastarého města a zahájili skutečnou revoluci," říká hlas vypravěčky, která bude jediným průvodcem touto prazvláštní vizuální smrští. Neklade si menší cíl než pojednat o tom, jak se coby lidstvo chováme a co provádíme sobě i ostatním.

Osmapadesátiletý Rithy Panh uprchl před maoistickou organizací Rudých Khmerů, ve Francii vystudoval filmovou školu a ve svém nejúspěšnějším, na Oscara nominovaném snímku Chybějící obraz z roku 2013 podobnou loutkovou technikou vyprávěl o tom, co jeho rodina prožívala za vlády komunistického revolucionáře Pol Pota. Esejisticky, bez jasného dějového oblouku, s využitím nehybných hliněných loutek, jimž dávaly život zvukový doprovod a promyšlená práce kamery i střihu.

Také v novince teď režisér mísí celkové záběry na dioramata plná detailů s blízkými záběry "tváří" lidí i zvířat. Vytváří silné, dramatické situace. I tentokrát jde často o scény z různých venkovských zákoutí, jen už je nelze zasadit do konkrétní doby a na konkrétní místo. Snímek se zaměřuje na revoluce, převraty, násilí a svobodu, ale pomocí alegorické sci-fi, v níž si zvěř porobila lid. A v níž neustále padají věty jako z knihy filozofických citátů.

"Dejte na pořad dne teror. Je to nutné? Ano, je. Pouze násilí překračuje světy. Budoucnost a minulost přestanou existovat. Našimi dějinami bude pravda. Všemi přečtená a naučená a poté přepsaná. A tady zmlknu," provádí podivným světem vypravěčka pomocí slov, která nelze jednoduše interpretovat. Jsou více pocitová a zasněná než filozofická. A režisérovým cílem je přimět publikum, aby spíše než logiku zapojilo představivost. Filmař útočí na jeho smysly.

V těchto dioramatech nejsou jen hliněné figurky, ale též miniaturní obrazovky. A na nich běží scény nejrůznějšího charakteru. Mnohdy se navíc obrazovka rozdělí na šest čtvercových výřezů, kde většinou probíhají dva stejné záběry ve třech oknech, promísené na střídačku. Ty pak vidíme přes celé plátno, snímek rytmizují pomocí až hypnotického kontrastu, jenž rozrušuje běžné vzorce vnímání.

Ukázka z filmu Všechno bude v pohodě. | Video: The Upcoming

Rithy Panh mísí třeba scény z jatek, pitev či pracovních táborů, míchá černobílé s barevnými, hrané s loutkovými. Leckdy jde o slavné filmové momenty z děl Dzigy Vertova či Chrise Markera, jednou se objeví scéna z klasické sci-fi Metropolis od Fritze Langa, jindy jde až ke kořenům fantastického žánru, k Cestě na Měsíc režiséra Georgese Mélièse z roku 1902.

Výsledek vyvolává neklid. I hrůzné výjevy díky ryze geometrické kráse zmnoženého obrazu získávají estetickou přitažlivost. O to víc se ale zamýšlíme nad tím, co vidíme. Jindy jsou v kontrapunktu promítány záběry na kuřecí porážku s výjevy loutek. Opět s podobným efektem, kdy mozek dohání a domýšlí to, co právě viděly oči. Roztomilé a stylizované figurky, nebo masakr drůbeže? Někdy jde o jednoduché a úderné paralely, například když na třech záběrech je hliněný kanec, na dalších třech Adolf Hitler. A spolu s tím zvuková stopa "šermuje" s razantní němčinou a chrochtáním i kvičením.

Režisér přiznává, že je naivní snílek. Nechce sdělit banální pravdu, že násilí, nadvláda či kolonialismus jsou špatné nebo že Hitler byl nelidská zrůda. Spíše provokuje: tím, jak velkým slovům a silným výjevům s jasnou společensko-politickou symbolikou nepřiřazuje jasné významy ani definice.

"Minulost není třeba ukáznit, ale komplikovat," zní ve filmu, který přesně o to usiluje. Revoluce nejsou skvělé ani zrůdné, nýbrž složité, jak říkají různé komentáře o jejich povaze, přinejmenším částečně protichůdné. A podobně je to se vším. "Co je svoboda? Nemožné dítě. Co je umění? Hon a křik. Pozor na čelist, která ti urve ruku. Roztrhá tě. Technika zraňuje," vypráví filmař řečí, která s obrazem zavádí publikum do jakéhosi primitivního, až bájného světa. V něm věci nelze pochopit, maximálně se tu inspirovat. Buď je to cesta na samý počátek, nebo do daleké budoucnosti.

Od prvních vteřin si divák říká, že název Všechno bude v pohodě musí být ironický. Jenže Rithy Panh opravdu sní o jiném uspořádání světa. Netuší, jak ho dosáhnout, a přiznává to. To mu však ve snění nebrání. "Politický jazyk prostupuje naše sny a stravuje nás. Je třeba vydržet a chtít radost systému navzdory. Neboj, všechno bude v pohodě. Vzdoruj," říká v jedné chvíli.

Jeho film nakonec není ani ironický, ani dystopický. Sice diváka provokuje nezvyklou formou a tajnosnubným jazykem, ale nakonec usiluje o ty - v dobrém slova smyslu - nejprostší věci.

 

Právě se děje

Další zprávy