Do českých kin se tento týden ve středu vrátil film, který z Toma Cruise udělal superhvězdu. Top Gun dodneška zůstává současně jedním z nejvlivnějších moderních blockbusterů, rockovým koncertem se stíhačkami, homoerotickou fantazií a vojenským náborovým videem.
V době premiéry prvního Top Gunu, v květnu 1986, byl svět v lecčem jednodušší. Sověti představovali univerzální padouchy, letadlové lodě majestátní symboly americké moci a Tom Cruise v kožené bundě idol mužství. O čtyřicet let později film stále funguje – navzdory tomu, že jde proti téměř všem pravidlům dobrého vkusu, scenáristiky i politické opatrnosti.
Příběh je absurdně prostý. Rebelující pilot Maverick nastupuje do elitní letecké školy TOPGUN, soupeří s podobně namyšleným spolužákem Icemanem, flirtuje s instruktorkou Charlie a učí se, že být frajer samo o sobě k úspěchu nestačí. Všichni jsou mladí, krásní a neustále ozáření kalifornským sluncem.
Tom Cruise tehdy ještě nebyl mesiášem kaskadérských scén a scientologické církve, ale rychle stoupající hvězdou amerického filmu. A režisér Tony Scott díky své praxi z reklamy přesně věděl, jak ho natočit. To bylo důležitější než přepjaté dialogy nebo mechanická romantická linka. Scott ani neusiloval o realismus. Točil reklamu pro Pentagon.
Reklama na americkou armádu
Film vznikal v době, kdy se americká armáda stále vzpamatovávala z vietnamského traumatu. Společnost potřebovala znovu uvěřit, že její vojenské složky jsou sexy, elegantní a vítězné. Reaganovská éra milovala jednoduché hrdiny a Top Gun tak přišel přesně v pravý okamžik.
Historie vzniku námětu ale sahá hlouběji do minulosti. Již v roce 1968 vyšla studie, která odhalila, že americkým pilotům chybí dostatečný výcvik ve vzdušných soubojích, a doporučila zásadní reformu. Výsledkem byla o rok později škola TOPGUN – elitní program námořního letectva. Zatímco skutečný TOPGUN byl produktem vojenského selhání, ten filmový měl obnovit mýtus americké neporazitelnosti.
Pentagon pochopitelně zavětřil příležitost. Producenti zaplatili americkému námořnictvu asi 1,8 milionu dolarů za přístup k letadlům F-14 Tomcat, letadlovým lodím i skutečným pilotům. Jedna hodina letu vyšla na 7600 dolarů. Byla to směšně nízká částka za reklamu, kterou díky tomu Pentagon získal. Výsledný efekt, rehabilitace armády, byl k nezaplacení.
Před kiny promítajícími Top Gun stáli náboráři, kteří hlásili prudký nárůst zájmu o námořní letectvo. Podle některých údajů vzrostl počet zájemců o program pilotů o 500 procent. Zřejmě jde o nafouknuté číslo, ale podstata zůstává: Top Gun proměnil armádu v objekt touhy mnoha mladých mužů. V tom byl úspěšnější než většina explicitně vlasteneckých filmů.
Vklad Pentagonu se ale neomezoval na poskytnutí vojenské techniky. Ministerstvo obrany mělo právo libovolně upravovat scénář. Námořnictvu například vadilo příliš mnoho leteckých kolizí, takže jedna z plánovaných havárií musela zmizet. Zmírněné byly i konflikty mezi piloty. To byl začátek dlouhého partnerství Hollywoodu a armády, které dnes někteří kritici označují za „vojensko-zábavní komplex“.
Nedávno výzkumníci získali tisíce stran dokumentů ukazujících, že Pentagon a CIA měly vliv na více než 2500 filmů a televizních pořadů. Nepohodlná témata – rasismus v armádě, sexuální násilí, válečné zločiny nebo psychická traumata veteránů – často musela jít ze scénáře pryč. Hollywood dostal drahou techniku, armáda kontrolu nad vlastním mediálním obrazem.
Blockbuster nového typu
Přesto by bylo příliš snadné odbýt Top Gun jako tupou propagandu. Tony Scott natočil letecké scény do té doby nevídaným způsobem. Kamera klouže po trupech stíhaček jako reklamní fotograf. Motory řvou, slunce barví záběry do oranžova a soundtrack Kennyho Logginse povznáší jalovou zápletku až do nebes. Producenti Jerry Bruckheimer a Don Simpson společně se Scottem prakticky definovali estetiku letních hitů příštích dekád: míň příběhu, víc atmosféry.
Skutečné stíhačky, minimum triků, agresivní střih a hudba synchronizovaná s pohybem letadel – to všechno vytvořilo estetiku, kterou později převzaly reklamy, videoklipy i akční filmy dalších dekád. Top Gun je možná ideologicky problematický, ale filmařsky mimořádně vlivný. Jinak by bez něj nejspíš vypadala tvorba Michaela Baye i současné superhrdinské filmy se všemi zpomalenými záběry a střihovými montážemi podkreslenými rockovými songy.
Top Gun jako jeden z prvních ukázal, že diváci nepotřebují uvěřit zápletce. Někdy jim stačí být součástí obrazu. Cruise před natáčením trávil čas se skutečnými instruktory v Miramaru v San Diegu. Jeden z nich mu údajně řekl, že existují jen čtyři práce, které stojí za to dělat: „herec, rocková hvězda, pilot stíhačky a prezident.“ Věta dokonale vystihuje DNA filmu. Top Gun není primárně o válce, ale o statusu a fascinaci individuálním hrdinstvím, rychlostí a technologickou převahou.
Top Gun jako příběh o potlačované homosexualitě?
A pak je tu ještě jedna věc, kterou dnes nelze nevidět. Top Gun je velice homoerotický. Slavná volejbalová scéna s opálenými, potem a olejem se lesknoucími mužskými těly připomíná spíš erotické fotografie Bruce Webera než vojenský film. Kritička Pauline Kael už v osmdesátých letech psala, že film redefinuje maskulinitu jako narcistní podívanou na polonahá mužská těla.
Quentin Tarantino později ve slavném monologu z filmu Vyspi se se mnou interpretoval celý Top Gun jako příběh o potlačované homosexualitě Mavericka a Icemana. Podobná interpretace se může zdát přehnaná, ale film je homoerotickým napětím fakticky prostoupen. Muži se neustále navzájem sledují, hodnotí a testují. Romantická linka s Charlie působí vedle intenzity mužských vztahů poněkud chladně a mechanicky.
Top Gun tak mimoděk zachytil zvláštní kulturní moment osmdesátých let, kdy americká popkultura dokázala být současně agresivně maskulinní i překvapivě queer, aniž by si to sama uvědomovala. Právě tahle bezelstnost je dnes možná největším zdrojem nostalgie. Top Gun vznikl ještě před dobou permanentní ironie, internetového cynismu a blockbusterů, které samy sebe neustále komentují. Film se bere smrtelně vážně, i když je často směšný.
Když se v roce 2022 objevilo pokračování Top Gun: Maverick, bylo na něm krásně vidět, nakolik se Hollywood změnil. Pokračování je technicky preciznější, emocionálně vyzrálejší i scenáristicky disciplinovanější. Jenže mu chybí to, co dělá první film nesmrtelným – neřízená energie osmdesátých let a naivní přesvědčení Ameriky, že je tou nejlepší zemí na světě.
Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější
"Všiml jsem si, že padá na trávník." Děs v Dánsku, hvězdný Eriksen opět zkolaboval
Dánský fotbalista Christian Eriksen zkolaboval v přípravném utkání s Ukrajinou. Stalo se mu to už podruhé, poprvé měl zástavu srdce před pěti lety při zápase s Finskem na mistrovství Evropy v Kodani.
V Kosovou skončily předčasné parlamentní volby, podle exit pollu vyhrál Kurti
V dnešních kosovských předčasných parlamentních volbách by podle exit pollu zveřejněného kosovskou stanicí Klan Kosova Television měla strana premiéra Albina Kurtiho Sebeurčení (Vetëvendosje, LVV) získat 42,3 procenta hlasů, uvedla agentura Reuters. V balkánské zemi se uzavřely volební místnosti v 19:00 SELČ
Zverev zlomil prokletí a rozplakal se na kurtu. Po triumfu v Paříži vstoupil mezi nesmrtelné
Německý tenista Alexander Zverev triumfoval na Roland Garros a získal premiérový grandslamový titul. Třetí hráč světového žebříčku porazil ve finále na pařížské antuce nasazenou desítku Itala Flavia Cobolliho 6:1, 4:6, 6:4, 6:7 a 6:1. Zvítězil po čtyřech hodinách a 16 minutách.
Školu mám plnou „divných“ studentů. Ti ale nejvíc mění svět, říká stejně "divný" ředitel
Smíchovská průmyslovka a gymnázium jsou v českém školství unikátem, který mnozí obdivují a jiné k nepříčetnosti dráždí. Studenti tu například nemusí v pátek chodit do školy a místo toho mají čas na samostudium, zakládají start-upy nebo rozjíždí projekty. Polovina učitelského sboru je mladší 28 let a na škole dokonce učí devět jejích studentů z vyšších ročníků.