Benátky - Hlavní cenu, Zlatého lva za nejlepší film, na letošním festivalu v Benátkách získal největší favorit kritiky, izraelský snímek Libanon režiséra Samuela Maoze.
"Věnuji ho všem lidem, kteří se - tak jako já - vrátili z války živí a zdraví. Vypadají, že jsou v pořádku... ale paměť jim nikdy nepřestane probodávat duši," řekl režisér, který podle svých slov sbíral odvahu k natočení autobiografického filmu 25 let.
Snímek lze chápat i jako uměleckou omluvu za vojenskou agresi v Libanonu v roce 1982, ale největšími nešťastníky jsou pro režiséra jeho vlastní hrdinové.
Čtyři izraelští vojáci, po celý film zavření v těsném tanku, jsou během pár hodin vojenské mise paralyzováni válečným stresem. Řidič nedokáže nastartovat, střelec má špatnou mušku, rádiové spojení přestává fungovat, uvnitř tanku se navíc objeví syrský zajatec.
Klaustrofobické dílo je sugestivní především díky striktně subjektivnímu hledisku, kdy veškerou akci v okolí tanku mohou hrdinové (i divák) sledovat jen rozmazaným hledím kulometu. Do tohoto hledáčku režisér zprvu umístil citově lehce vyděračské obrazy; jejich humanita se ovšem postupně utopí v oleji, krvi a potu, kterými je napuštěn minimalistický prostor tanku.
Traumatická událost izraelských dějin tak přináší tamním tvůrcům další úspěch: válka v Libanonu je i tématem izraelského animovaného Valčíku s Bašírem - film režiséra Ariho Folmana byl loni nadšeně přijat v Cannes a podle mnoha anket je to jeden z nejlepších snímků roku 2008.
Cena za režii, Stříbrný lev, putuje v Benátkách dalšímu politickému snímku, který byl rovněž favoritem festivalových novinářů. Získala ji Íránka Šírín Nešatová za film Ženy bez mužů, který je věnován všem obětem revolučních bojů v této zemi od roku 1906 až po "zelenou revoluci" v roce 2009.
Film sklidil ovace vestoje už při soutěžním promítání, kam se delegace dostavila ovázána zeleným šátkem. Na závěrečný ceremoniál přišla režisérka alespoň se zeleným náramkem a znovu neskrývala, proč film natočila: "Ten film mluví k Íráncům bojujícím za demokracii i k íránské vládě. Žádám ji, aby jim dala to, co by měli mít - základní lidská práva."
Snímek přes to všechno není sentimentální politickou propagandou, ale mluví originálním filmovým jazykem. Nešatová (1957) není nováčkem, ale její videoartové instalace znal dosud jen omezený okruh kritiků. Pro svůj celovečerní hraný debut si vybrala události státního převratu v roce 1953, kdy narůstající levicové tendence v zemi zmrazily ve svůj (ropný) prospěch USA a Velká Británie.
Revoluční události jsou ale jen halucinační ozvěnou pro symbolický příběh čtveřice žen, která dočasně najde mír v rozlehlé orchidejové zahradě. Režisérka má speciální cit pro samozřejmé přechody mezi realistickou akcí a meditativními surreálnými pasážemi.
I cenu za scénář má jeden z oblíbenců festivalových novinářů: režisér Todd Solondz za černou komedii Life During Wartime (Život během války).
Cenu pro nejlepší herečku dostala Ruska Xenia Rappoportová za roli emigrantky ve filmu italského režiséra Giuseppeho Capotondiho La doppia ora (Dvojí hodina).
Nejlepším hercem byl vyhlášen Colin Firth, který hraje v prvotině amerického režiséra (a známého módního návrháře) Toma Forda A Single Man (Samotář). Známý Brit označil ocenění za největší poctu svého života a vzdal čest režiséru Fordovi, kterého označil za jednoho z nejlepších, s jakými kdy pracoval.
Zvláštní cenu poroty získal německý režisér Fatih Akin za komedii Soul Kitchen o majiteli restaurace, který řeší, jak udržet v chodu svůj podnik a zároveň najít vztah k bratrovi, který je ve vězení.
O Zlatého lva soutěžilo 25 filmů. Překvapením je podle prvních ohlasů hlavně to, že porota nechala zcela bez povšimnutí nový dokument Michaela Moora Capitalism: A Love Story i Cestu režiséra John Hillcoata, adaptaci slavného postapokalyptického románu Cormaca McCarthyho.
