Recenze - Terrymu Gilliamovi Češi rozumějí. Slavný režisér se k nám rád vrací - brzy znovu přijede na písecký Festival nad řekou - za což se mu domácí distributoři odvděčují příkladnou péčí o jeho výtvory. Do kin jdou všechny Gillliamovy filmy, i ty, co se rodí v v těžkých produkčních bolestech a smrdí kasovním neúspěchem. Na DVD je však situace trochu složitější - na uvedení slavného Brazil nebo Dobrodružství Barona Prášila se dál čeká. Přesto se jedno bílé místo podařilo smazat.
Uvedení fantasy Zloději času (aka Banditi času nebo Lupiči času) v rámci edice FilmX není načasováno vůbec špatně. Už 1. října vstoupí i do českých kin Gilliamova novinka Imaginarium doktora Parnasse. Média její zrod důkladně sledovala, šlo přeci o poslední projekt tragicky zesnulého Heatha Ledgera. Mystická podívaná, uvedená prozatím jen na festivalech v Cannes a v Mnichově, přitom nemá dle slov samotných tvůrců přinést do Gilliamovy filmografie mnoho nového.
Má spíš jít o koncentrát jeho srdečních témat a oblíbených motivů. Ty se prolínají celou Gilliamovou tvorbou, není problém je vystopovat daleko nazpátek, klidně až k přelomu 70. a 80. let, kdy se na plátně formoval jeho charakteristický rukopis…
Kasovní úspěch známého smolíčka
Zloděje času Gilliam natočil v roce 1981. Tehdy ještě nebyl etablovaným filmovým režisérem, s osobitým a snadno rozpoznatelným viděním světa. Veřejnost jej přijímala hlavně jako jediného amerického člena komediální sebranky Monty Pythonův létající cirkus. Zodpovídal za animované vložky v jejich skečích a filmech, spolupodílel se na scénářích, šaškoval před kamerou a Terrymu Jonesovi vypomáhal s režií. A chystal se na vlastní filmařskou dráhu.
Gilliamův první vlastní celovečerní projekt Žvahlav (1977) neoslnil, o čtyři roky později už byl režisér výrazně úspěšnější. Přinejmenším po komerční stránce Zloději času bodovali.
| Čtěte také: Gilliam přivezl posmrtně do Cannes Heathe Ledgera Terry Gilliam se ještě jednou vrátí k Donu Quijotovi Potvrzeno: Ledgera v posledním filmu nahradí tři hvězdy |
Investory stáli pět milionů dolarů, přitom jen z USA vytěžili osmkrát vyšší částku. V kariéře známého průšviháře a smolaře Terryho Gilliama podobně pozitivní bilanci často nenajdete, a to ani u lahůdek ze zlatého fondu: třebas právě dystopie Brazil je proslulým propadákem. Slušný komerční ohlas sklidilo pouze drama Král rybář a pak samozřejmě kongeniální sci-fi hříčka 12 opic. Jinak bída.
Poctivá fantasy bez sterility
Kreativita domácích překladatelů vedla hned ke třem různým českým názvům filmu - bohužel ani Lupiči času, ani Zloději času a vlastně ani Bandité času neodpovídají přesně originálnímu „Time Bandits". Ústřední a jaksepatří výstřední hrdinové filmu, tedy svérázná šestice liliputů, nekrade čas, nýbrž loupí napříč časem.
Díky mapě popisující různé časové dimenze jsou schopni páchat svoje lumpárny na nejrůznějších místech, v nejrůznější době: Ve starověkých Mykénách, v sherwoodském lese za dob Robina Hooda, i třeba na palubě Titanicu. Loupeživí nezbedníci si povykládají i s Napoleonem, podívají se do imaginativního „světa mýtů a legend", kde na ně má políčeno Zlo, ale spadnou i do suché britské současnosti.
Tam naberou malého chlapce (můžeme jej snad nazvat režisérovým alter egem), jenž celé to bláznivé dobrodružství absolvuje po jejich boku. Na konci si díky němu lze položit tradiční gilliamovské otázky. Byl to celé jen sen? Pouhý přelud nebo opravdu neuvěřitelná výprava, do níž může člověk hupsnout i z klidu dětského pokojíku?
Zloději času definovali nosnou linii Gilliamovy pozdější tvorby: Vytrhávají z nevábné reality prostou lidskou duši a přenášejí jí do jiného světa. Ten sice není prvoplánově krásný, ale je v něm spousta fantazie, hravosti a nepodbízivé barvitosti.
Barvitosti, ne prázdné barevnosti. V tom se Gilliamovy vize liší od dnešních spotřebních fantasy, jež se tak houfně vyrojily po úspěchu Pána prstenů. Pastelové Letopisy Narnie nebo rádoby temné snímky typu Probuzení tmy či Kronika rodu Spiderwicků se v podstatě bojí jakékoli ošklivosti. Štítí se nečistot i nedokonalostí.
Pak není divu, že jsou současné fantasy až na některé světlé výjimky (třeba britský Hvězdný prach) v podstatě jen výkladní skříní sterility. Gilliam ukazuje kudy vede cesta - samozřejmě že každý tvůrce se nedokáže dobrat tak osobité poetiky, ani se neodváží obsadit do hlavních rolí protivné pidižvíky a nechat je ukusovat krysí hlavy. Ale odvaha občas drhnout proti srsti snad není něčím, o co by diváci měli dlouze prosit. Měla by přicházet automaticky.
Hravost od Monty Pythonů
Ze Zlodějů času čiší roztržitá hravost. Jako by se scenáristé překřikovali v nápadech, jak skloubit mýty a legendy s absurdními výjevy z dějepisu. Lineárně se tu spojují gagy se zakomplexovaným Napoleonem, obry a orky, nebo s nedovtipným králem Agamemnonem, jehož si mimochodem zahrál Sean Connery.
Lupiči času tak docela ukázkově zastávají příklad filmu vystavěného výhradně na originálním námětu, na jednom neotřelém ústředním nápadu, jenž dovoluje otevřít fantazii dokořán a vymyslet si v podstatě cokoli: Ať už to bude šíleně blbé, bizarní nebo prostě jen trefné (tak jako dehonestace Robina Hooda). I když se film nakonec důvtipně uzavře a odhalí svoji promyšlenou strukturu, pořád připomíná spíš rozmařilé dětské blbnutí. Což je i po letech osvěžující.
Navíc je poznat, že scénář Zlodějů času napsal Gilliam se svým kolegou z Monty Pythonů Michaelem Palinem. Vyplývá z toho jedna zásadní skutečnost - ten film je sakramentsky vtipný. A neodolatelně chytrým způsobem.
| Zloději času | |
| Time Bandits | |
| Žánr: | Dobrodružný, Fantasy, Komedie, Poetický, Rodinný |
| Režie: | Terry Gilliam |
| Obsazení: | Sean Connery, Shelley Duvall, John Cleese, Katherine Helmond, Ian Holm ad. |
| Délka: | 115 minut |
| Premiéra ČR: | 09.09.2009 |
Na DVD dále vychází:
Marnost dnešních fantasy názorně ukazuje i jedna z DVD novinek posledních dnů, v kinech neúspěšné Inkoustové srdce s „mumiobijcem" Brendanem Fraserem. Ze zajímavějších titulů se zjevilo jen válečné drama z roku 1956 Všechny čluny na vodu a sovětský Admirál Nachimov od Vsevoloda Pudovkina.
Na stáncích se prodává například další fantasy Dračí srdce, Raimiho splatterová klasika Smrtelné zlo 2, psychologické drama Anga Lee Ledová bouře nebo retro Bohové a monstra režiséra Billa Condona. A samozřejmě i další kus z edice FilmX, jímž není nic menšího než „novovlní" francouzská klasika U konce s dechem Jeana-Luca Godarda.
