DVD: Jdi, řekni Spartským, že Pentagon se nevzdává

Jan Bušta
24. 8. 2009 16:10
Vychází "první účtující film z vietnamské války"
Foto: Aktuálně.cz

Recenze - Válka je pěkná svině! 

S tím asi většina z nás sympatizuje. Ale co si počít s těmi, kteří se na ní více či méně dobrovolně podíleli? Nezbývá, než uznat, že se vesměs zachovali statečně, kamarádsky, vlastenecky… Ale jak to jde dohromady s první větou?

Foto: Aktuálně.cz

Jak vlastně vyjádřit, že válka je principielně nesmysl, když tam ti jednotliví vojclové dělají převážně samé smysluplné věci? A když je to umírání na hromadě zkrvavených kamarádů vždycky tak nějak hrozivě dojemné a… trochu se ošívám to napsat: sexy! Protiválečné filmy - aspoň ty, které se odehrávají přímo na bojištích - jsou už svým základem v pasti paradoxu.

Alternativu nabízí např. Elem Klimov, když ve Jdi a dívej se (1985) pasoval na hlavní postavu dítě neboli pozorovatele, který neovlivňuje dění a pouze přežívá. A povedlo se i v Tenké červené linii (1998) Terrence Malicka, která zobrazuje válku jako svého druhu „přírodní proces". Zdařilou syntézou reinterpretace postavy vojáka i podstaty války je pak Coppolova Apokalypsa (1979), kde skrze válku coby „srdce temnoty" putuje nájemný vrah. To jsou ale opravdoví kanóni!

Paranoidní Alamo

Jdi, řekni Spartským (film z roku 1978 nyní vydává MagicBox) nejenže naprosto tradičně svůj ustavující rozpor nijak neřeší; nadto ho ještě navršuje dalším. Tady jsme totiž ve Vietnamu a na rozdíl od přehledné druhé světové je nejdůležitější otázkou dne: Kdo to, sakra, podělal? Čili paranoia na pochodu.

Foto: Aktuálně.cz

Nechoďme dlouho kolem buzerplacu, televizní rutinér Ted Post (za závorku stojí asi jen eastwoodovky Pověste je vysoko a Magnum Force) prostě natočil blábol.

Byl sice nadvakrát jištěný - literární předlohu fanouška vojenské historie Daniela Forda adaptoval hollywoodský profík Wendell Mayers (Anatomie vraždy, Dobrodružství Poseidonu, Přání smrti). Přesto natočil film, který vlastně ani neví, co má svému diváku sdělit. I když evidentně Něco sdělit chce. A to hodně!

Rád bych věřil, že toto rozostření významů má na svědomí filigránsky promyšlená koncepce, která odkrývá absurditu celé té „americké policejní operace" tím, že jí nahlíží relativizujícím pohledem. Asi se ale musím smířit se skutečností, že za tím stojí pouze ona ústřední žánrová protismyslnost a chorobný úsudek paranoika. Tyto vlastnosti jsou totiž pro strukturu i sdělení údajně „prvního účtujícího filmu z vietnamské války" určující.

Jediné, čím si pak můžeme být jistí, je, že to má být poctivě chlapácká oslava padlých amerických vojáků zasazená do westernového „Alamo-modelu". Malá pevnost, lidští obránci, démoničtí obléhatelé, masakr! Patos až na kost, psi války radostně vyjí. Jak to má žánr rád!

Jenže: schvaluje ten film válku jako takovou, nebo ne? Ospravedlňuje konkrétně přítomnost Američanů ve Vietnamu čili nic? Agituje, nebo tu probíhá kritika a revize historického obrazu? To jsou některé z mnoha otázek, na které film pohotově a šalamounsky odpovídá: Oboje! A máme to, my rejpalové…

Foto: Aktuálně.cz

Důkazem budiž závěrečná scéna, ve které mezi posledními dvěma účastníky masakru dojde na teatrální etudu na téma: nezabiješ! Měla zřejmě vybudit - kromě mého zlomyslného uchechtnutí - obraz naděje rodící se ze všeho toho zmaru lidskosti vůkol, ale zároveň se při ní nelze ubránit pocitu spravedlivé pomstychtivosti. Hej, vy tam z Washingtonu, pošlete další kluky, ať to v tý Tramtárii konečně dají do pucu!

Orálním sexem odtud až na věčnost

Aby ani moje recenze nebyla příliš jednoznačná, i tato principielní nerozhodnost se ve filmu nakonec příjemně úročí - byť v  jediné složce. Jde o skvěle vyprojektovanou klíčovou postavu, která sestává z odrazu dvou rolí definujících hvězdnou image Burta Lancastera. „Uniformu" ušitou mu evidentně na tělo.

Jeho major Asa Barker je melancholická podobenka hrdého konzervativního aristokrata z Viscontiho Geparda (1963), tentokrát ovšem s minulostí hazardérského alfa-samce z Odtud až na věčnost (1953) Freda Zinnermana.  

Foto: Aktuálně.cz

Zřejmě nejlepší - a možná i jedinou skutečně dobrou - scénou se tak stává ta, ve které major svému podřízenému (někdejší „ucho" Marc Singer - Pán šelem a seriál V) otcovsky vysvětluje, proč od jisté doby nemůže být povýšen. Figuruje v tom žena nadřízeného, orální sex a prezident USA…

Jednak je to skvěle napsaný i odříkaný monolog. Jednak tím pro znalce Lancaster navazuje na svou čtyřiadvacet let starou roli a zároveň jí vtipně zbavuje nánosu dobových sexuálních tabu.

Jednak, a to je pro nás nejpodstatnější zjištění, právě tato scéna, skrze právě tuto postavu, definitivně  propojuje Postovo celoživotní nevyhraněné přešlapování mezi „starým" (rozuměj konzervativním) a „novým" (nebo-li revizionistickým) Hollywoodem.

Je to pár zapamatovatelných minut vybalancovaných mezi stylistickou vycizelovaností a emocionální čistotou filmů ze 40. a 50. let a totální ironií bořící tuto čistotu, zkombinovanou ovšem s jistou nostalgií po ní. Důkaz, že Lancaster ani ve věku svého gepardovského hrdiny neztrácel formu.

300 statečných

A ještě jedna věc je tady vlastně jistá a na rozdíl od většiny ostatního nabyla časem na zajímavosti.

Tenhle film stvrzuje, že fetišistické ztotožnění americké (především republikánské) vize demokracie s řeckou Spartou - a konečně zahraniční politiky Pentagonu s morálkou sebevražedné mise krále Leonida a tří set jeho věrných - není jen nějakým módním „výstřelkem".

Ať už v budoucnu USA uváznou v jakémkoli konfliktu, nepřátelé už navždy budou „Peršané" a Naši mariňáci zas hrstka statečných, jež navzdory přesile vytrvá až do konce.

Poptávka zůstává, mění se jen prostředky. Takže naivní machistickou (proti)válečnou agitku střídá nezakrytě fašistická fantazie 300: Bitva u Thermopyl (2006) renderovače povrchů Zacka Snydera.

Společné mají především to, že oba už svým způsobem zasmrádají na smetišti kinematografie. Jen Jdi, řekni Spartským je tam o něco déle.

Každopádně: Válka je svině! To vám teda řeknu.

Jdi, řekni Spartským
Go Tell the Spartans
Žánr: Drama, Válečný
Režie: Ted Post
Obsazení: Burt Lancaster, Marc Singer, John Megna, Clyde Kusatsu, James Hong, Mark Carlton ad.
Délka: 110 minut
Premiéra ČR: 26.08.2009
 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 1 hodinou

Salač odstartuje do Velké ceny San Marina z předposlední řady

Filipu Salačovi kvalifikace na Velkou cenu San Marina silničních motocyklů nevyšla, do nedělního závodu Moto3 odstartuje z předposlední deváté řady. Devatenáctiletý český jezdec byl klasifikován na 26. místě, což je jeho nejhorší kvalifikační výsledek od Malajsie v listopadu 2019.

Salač po vydařeném pátku, kdy v trénincích figuroval v nejlepší desítce, nedokázal v dnešním třetím tréninku na rozdíl od většiny soupeřů zrychlit a musel už do první části kvalifikace. V ní obsadil dvanácté místo a do druhé části pro nejrychlejších osmnáct nepostoupil.

V italském Misanu se na prvních čtyřech místech nejslabší třídy seřadili domácí jezdci, třetí pole position v sezoně vybojoval Romano Fenati.

Kvalifikace na Velkou cenu San Marina, závod mistrovství světa silničních motocyklů v Misanu:

Moto3: 1. Fenati (It./Husqvarna) 1:41,756, 2. Foggia (It./Honda) -0,257, 3. Antonelli (It./KTM) -0,264, …26. Salač (ČR/KTM) nepostoupil do druhé části kvalifikace.

MotoGP: 1. Bagnaia (It./Ducati) 1:31,065, 2. Miller (Austr./Ducati) -0,249, 3. Quartararo (Fr./Yamaha) -0,302.

Další zprávy