Když Benedikt potkal Františka. Film Netflixu vypráví o tom, jak se přátelí papežové

Tomáš Seidl Tomáš Seidl
7. 1. 2020 17:34
Podle jednoho rčení Bůh „napravuje papeže tím, že světu představí nového“. Z této premisy zřejmě vyšli tvůrci komorního dramatu Dva papežové, které koncem uplynulého roku zařadila do nabídky videotéka Netflix. Ve snímku, kde se setkávají Svatý otec Benedikt XVI. a jeho nástupce František, excelují herci Anthony Hopkins a Jonathan Pryce.
Jonathan Pryce jako kardinál Bergoglio a Anthony Hopkins v roli Benedikta XVI.
Jonathan Pryce jako kardinál Bergoglio a Anthony Hopkins v roli Benedikta XVI. | Foto: Peter Mountain/Netflix

Koprodukční drama, jež získalo čtyři nominace na Zlaté glóby, avšak nakonec neobdrželo ani jeden, natočil čtyřiašedesátiletý Brazilec Fernando Meirelles, tvůrce palčivého dramatu Město bohů z roku 2002.

Jonathan Pryce jako kardinál Bergoglio.
Jonathan Pryce jako kardinál Bergoglio. | Foto: Peter Mountain/Netflix

Snímek je inspirován skutečnými událostmi. Respektive vychází ze spekulace, že papež František - ještě jako kardinál Bergoglio - nedlouho před zvolením do čela katolické církve v roce 2013 hodlal rezignovat na svoji tehdejší funkci. Benedikt XVI., jemuž byl liberální argentinský duchovní vážným soupeřem během předešlého konkláve, však tuto žádost nepřijal.

Většina příběhu se odehrává v roce 2012, kdy kardinál Bergoglio přilétá do Říma, aby Svatému otci osobně sdělil, proč chce odejít do důchodu. Ke svému překvapení se ale dozvídá, že stávající papež zamýšlí bezprecedentně se vzdát úřadu, jelikož již "neslyší hlas Boží".

Inteligentní a vzdělaní staří muži se tak vzájemně dostávají do slepé uličky. Kardinál Bergoglio nemůže odejít do důchodu, pokud mu to Benedikt XVI. neschválí, a Svatý otec nemůže rezignovat, pokud jeho předpokládaný nástupce nezůstane na své dosavadní pozici. Zpočátku s ohledem na to, že by jeho rezignace působila jako protest proti Svatému stolci. A později proto, že Benedikt XVI. zásadně změní názor a přeje si, aby kardinál - coby hlasitý propagátor reformy římskokatolické církve - uspěl v příští volbě papeže.

Přestože oba vyznávají stejnou víru, rozdělují je protichůdné názory. Zatímco Benedikt XVI. je v církvi považován za konzervativce, František má pověst reformisty.

Rozdíly mezi nimi se tvůrci filmu snaží stírat. A s občasným jemným humorem oba důstojné nástupce svatého apoštola Petra maximálně "polidšťují" scénami, v nichž protagonisté pojídají pizzu, tančí tango nebo v televizi sledují finále fotbalového mistrovství světa mezi Německem a Argentinou.

Film Dva papežové lze vidět na Netflixu s českými titulky i dabingem. | Video: Netflix

Tyto groteskní situace nepůsobí ani směšně, ani neznesvěcují papežský úřad. Jsou logickou dohrou zidealizovaně nahlíženého vztahu církevních hodnostářů, mezi nimiž na počátku stojí hradba neporozumění.

Zachmuřený a rezervovaný papež vždy usměvavého a vstřícného jezuitského kardinála považuje za jednoho ze svých nejtvrdších kritiků. Jak se ale poznávají blíže, konfrontační tón se mění v oboustrannou zpověď, vzájemné rozhřešení a nakonec v přátelství.

První polovina filmu stojí na výborně napsaných a zahraných scénách, ve kterých duchovní zaníceně diskutují, prokládají své argumenty biblickými citacemi, a přesto stejné problémy vidí jinýma očima. Nesmírně působivé je především první setkání, zasazené do zahrad papežské letní rezidence Castel Gandolfo, kde v jednu chvíli přijde na přetřes i sexuální zneužívání dětí kněžími.

Ve druhé části, odehrávající se převážně v prázdné Sixtinské kapli před příchodem turistů, se hroty dramatu poněkud obrušují. Její podstatnou část tvoří trochu těžkopádně natočené flashbacky, které objasňují duševní i duchovní rozvoj a proměnu budoucího papeže Františka.

Většinou se vracejí do Argentiny v roce 1976, kdy vojenská junta po svrhnutí prezidentky Isabel Martínez de Perónové během takzvané špinavé války rozpoutala brutální teror. A kdy kardinál Bergoglio - tehdy ještě jako jezuitský provinciál - podle vlastního mínění selhal, neboť až příliš ustupoval diktátorskému režimu.

Anthony Hopkins a Jonathan Pryce.
Anthony Hopkins a Jonathan Pryce. | Foto: Peter Mountain/Netflix

Kontroverzní minulosti a soudobým "hříchům" papeže Benedikta XVI. se tvůrci naopak až úzkostlivě vyhýbají, včetně konkrétnějšího připomenutí toho, že byl - ještě jako dospívající mladík s občanským jménem Joseph Ratzinger - zařazen do Hitlerjugend. Přitom jeho členství v polovojenské mládežnické organizaci NSDAP relativizuje skutečnost, že bylo povinné pro každého německého chlapce, který dosáhl věku 14 let.

Také skandály, jež pontifikát Benedikta XVI. doprovázely, zůstávají spíše v náznaku. O úniku důvěrných vatikánských dokumentů týkajících se zpronevěr, korupce či vydírání homosexuálních kněží snímek informuje letmo, jen prostřednictvím koláží šotů z televizních zpravodajství.

Novozélandský scenárista Anthony McCarten, který se specializuje na životopisné filmy (Teorie všeho, Nejtemnější hodina či Bohemian Rhapsody), ve filmové adaptaci vlastní divadelní hry zaujal ještě opatrnější postoj k otázce zneužívání dětí. Když se Benedikt XVI. konečně rozhodne přiznat, že nevěnoval dostatečnou pozornost důkazům o pedofilních zločinech v církvi, jeho řeč se rozostří v pískavém zvuku, až papež oněmí. Jeho slova tak zůstávají součástí scenáristova zpovědního tajemství.

Anthony Hopkins a Jonathan Pryce.
Anthony Hopkins a Jonathan Pryce. | Foto: Peter Mountain/Netflix

V kontextu příběhu je to stylový, avšak - s ohledem na snahu vykreslit přívětivější tvář "strážce nehybnosti" katolické církve - také trochu alibistický a účelový přístup. A to i v kontextu loňské eseje Benedikta XVI., ve které dvaadevadesátiletý emeritní papež problémy zneužívání v církvi dal do nesmyslných souvislostí se sexuální revolucí v šedesátých letech.

Navzdory tomu, že páteř příběhu tvoří především dlouhé dialogy, vedené ve čtyřech různých jazycích, drama po dvě hodiny drží divákovu pozornost. Hrozící statičnost rozbíjí těkavé pohyby kamery či bleskové prostřihy na detaily z Michelangelovy fresky v Sixtinské kapli. Výprava působí věrohodně navzdory tomu, že štáb nemohl natáčet na autentických místech, a tak repliky, včetně takzvané komnaty slzí, byly postaveny v halách římského filmového studia Cinecittà.

Strhující jsou pak herecké výkony představitelů starého i nového papeže v podání Anthonyho Hopkinse a Jonathana Pryce, za něž byli oba nominováni na Zlaté glóby. Přesně vystihují rozdílnou životní energii, která z postav vyzařuje - řeč těla, způsob chůze, drobnou mimiku nebo třeba jen výraz v očích.

Především právě díky hercům se papežské drama ve svých nejlepších momentech proměňuje v rafinovanou teologickou šachovou partii, která dokládá, že stavění zdí mezi lidmi je tím největším neodpustitelným hříchem.

Dva papežové

Režie: Fernando Meirelles
Netflix, premiéra 20. prosince

 

Právě se děje

Další zprávy