Napsal ji a režíroval Američan Mike White. Prosadil se především atypickou komediální sérií z korporátního prostředí Mé nové Já, jejíž dvě řady vytvořil s herečkou Laurou Dernovou. Rovněž je k vidění na HBO.
Novinku autor zpočátku zahaluje tajemstvím. Diváci od prvních minut vědí, že v resortu Bílý lotos během uplynulého týdne někoho zabili. Nevědí ale koho, proč, ani jak. Děj se poté vrací o týden nazpět, abychom viděli, co tragické události předcházelo. Kaskáda událostí však pozornost odvrátí úplně jiným směrem.
Mike White pozorně sleduje osm nových klientů, kteří nastupují na očekávaný odpočinkový pobyt v tropickém ráji. Patří k nim mladí novomanželé, realitní makléř Shane a nepříliš zdatná novinářka Rachel. Jejich líbánky zkalí, když arogantní muž nedokáže překousnout, že jsou ubytováni v jiném apartmá, než jaké jim zaplatila jeho zazobaná matinka.
Další návštěvnicí je osamělá šedesátnice Tanya, jež sem přijela rozptýlit do oceánu popel své panovačné matky. Truchlící žena se během pobytu upne na obětavou a trpělivou manažerku hotelového spa Belindu, protože z ní vyzařuje "vřelá a uklidňující energie".
A pak je zde zámožná rodina workoholické finanční ředitelky internetového vyhledávače Nicole, jejíž ušlápnutý manžel Mark se obává, že ho postihla rakovina varlat. S manželi na Havaj dorazily i jejich nesnášející se dospělé děti - sociální outsider Quinn a jeho uštěpačná sestra Olivia - plus dívčina kamarádka Paula, jež se zahledí do místního číšníka.
Všem hostům se pak pod maskou "příjemného, ale zaměnitelného společníka" snaží vycházet vstříc výstřední ředitel resortu Armond. Nicméně od počátku se zdá, že atraktivní hotelové služby nejsou tak dokonalé, jak vypadaly v ceníku.
Od hollywoodské klasiky Lidé v hotelu s Gretou Garbo filmaři využívají hotelové prostředí ke sledování a proplétání příběhů lidí odlišných generací, profesí, vzdělání, povah i smýšlení. Hotel v nich nejčastěji funguje jako od okolního světa izolovaný mikrokosmos, kde se protínají osudy lidí, kteří se předtím neznali.
Zákulisí hotelu se stalo lákavou kulisou i pro herce Dejvického divadla v groteskním sitcomu Čtvrtá hvězda či pro tvůrce 15 let starého britského seriálu Hotel Babylon. Ten se odehrával v londýnském pětihvězdičkovém hotelu, vykresleném jako luxusní a zároveň dekadentní místo, kde se dá koupit všechno, a proto v něm nic není zakázáno.
Tvůrce Bílého lotosu jde ale při sžíravém mapování extravagantního prostředí ještě dál. I Mike White si všímá pošetilých přání, rozmarů a excesů, k nimž dochází na obou stranách recepčního pultu - v pokojích, wellness centru, lobby nebo kancelářích.
Malicherné starosti bohatých bělošských hostů - například užít si romantickou večeři se svíčkami na nějakém dokonalém "instagramovém místě" - proměňují nákladnou dovolenou ve stresující zážitek. White absurditu zdůrazňuje, když tyto nicotné potíže dává do kontrastu se skutečnými problémy havajského personálu.
Ze sociálně-ekonomické nerovnosti mezi těmi, kdo v letovisku pracují, a VIP klientelou, která si jeho epikurejského přepychu užívá, pak pramení více či méně skrývané napětí. To ke konci vyústí ve vyhlášení jedné soukromé pomstychtivé války.
Bílý lotos však zároveň nenápadně, díl od dílu přerůstá ve stále kousavější sociální satiru trumpovské i posttrumpovské Ameriky. Popíjení piña colady v barech u bazénů a konzumaci humrů či krevetových nachos v restauracích - navzdory pokryteckým úsměvům a falešným lichotkám - doprovází stále nekorektnější konverzace.
V dialozích mezi rodiči a dětmi, životními partnery nebo spolužačkami se pozvolna vynořují otázky rasových, třídních a genderových privilegií, sexuálních preferencí i různých podob homofobie. Sebestřední "účastníci zájezdu" veřejně propírají špinavé rodinné prádlo, sdělují si kruté pravdy, žárlí, nebo opakovaně narušují osobní prostor hostů u jiných stolů a lehátek.
Dialogy působí navenek obskurně, zároveň ale zanechávají pronikavé zářezy, které se palčivě dotýkají problémů současné západní společnosti. Tvůrci přitom nešetří žádnou generaci včetně té nejmladší, která nevydrží ani den bez mobilu, herních konzolí, drog či porna.
Mike White měl přesnou ruku i při výběru vzácně vyrovnaného hereckého obsazení. Aktéři procházejí mnohdy vyhrocenými emocionálními stavy, jejich představitelé je ale neproměňují v laciné karikatury. Navzdory extrémní labilitě z nich dokážou vykřesat - tak jako Jennifer Coolidgeová v roli až směšně sebelítostivé podivínky Tanyi - bolestivě uvěřitelné lidské stránky.
Také Murray Bartlett coby přepečlivý ředitel hotelu Armond se slabostí pro drogy a pohledné mladíky vzbuzuje až soucitné porozumění, když se snaží vytloukat jeden malér jiným. Výborný je i Steve Zahn jako neurotický Mark, jenž se vyrovnává nejen se zdravotní krizí a komplexem méněcennosti, ale v důsledku čerstvě odhaleného tajemství svého zesnulého otce také s mužskou identitou.
Z žen upoutá pozornost zhýčkaná Olivia v toxicky sarkastickém podání Sydney Sweeneyové. Mladá Američanka na sebe již upozornila v seriálu Příběh služebnice, kde ztvárnila charakterově i vzhledově naprosto odlišnou postavu, poslušnou a zbožnou Eden.
Mike White navíc herce režíruje se smyslem pro sebemenší detail. Stačí například sledovat herečku Alexandru Daddariovou, jak si coby novinářka Rachel během novomanželské hádky stále zuřivěji čistí zuby.
Mozaikovitě strukturovaná podívaná graduje stejně jako hypnotizující havajská hudba podkreslující úvodní titulky. White vytvořil minisérii, jejíž humor je rafinovaně provokující a někdy až krutě brutální. Surovost ale nikdy není bezdůvodná. Ani v případě několika explicitních momentů, jež by v mainstreamovém hollywoodském filmu byly nemyslitelné.
Hosty v havajském letovisku sice nečeká žádná pohodová dovolená, na týden strávený v Bílém lotosu přesto hned tak nezapomenou. Stejně jako diváci.
Bílý lotos
Tvůrce: Mike White
Na HBO GO jsou k vidění první čtyři epizody, dvě zbývající přibudou každé pondělí.
