Premiéra - Pasoliniho provokativnost, Buňuelova obraznost, Peckinpahova brutalita a z dnešního pohledu i McCarthyho deziluzivní pohled na lidstvo - to všechno se spojuje v temném "psychedelickém westernu" Krtek. Jedno z legendárních děl éry půlnočních filmů 70. let v obnovené premiéře téměř čtyřicet let od svého vzniku vstupuje do českých kin.
Autorem je rodilý Chilan Alejandro Jodorowsky a jak nezapomene zdůraznit žádný text, jeho Krtek zaujal Johna Lennona natolik, že mu po jeho shlédnutí zafinancoval i následující, snad ještě slavnější Svatou horu.
Při práci na ilegálně natáčeném Krtkovi byl Jodorowsky přesvědčen, že film může na psychiku působit stejně jako LSD; při natáčení Svaté hory se raděj oblíbenou substancí tehdejších let i naládoval.
V Krtkovi ztvárnil hlavního hrdinu, film si i napsal a složil k němu hudbu. Jeho El Topo (tedy Krtek) je mytický hrdina, mstitel i vykupitel. Vydává se na cestu vyprahlou pouští a zpočátku ho provází jeho nahý sedmiletý syn, který v úvodu musí pohřbít svou první hračku i předmět po matce jako symbol dospění.
Jinak by těžko s otcem zvládl alegorickou pouť, která vede vyprahlou apokalyptickou pouštní krajinou, přes vypleněný statek zalitý krví a obsypaný mrtvolami lidí i zvířat až k partě sadistických desperátů, kteří przní mnichy z opuštěného kláštera v poušti.
Tady opouští chlapce, aby dál pokračoval s krásnou ženou. Ta jako symbol zhouby a temnoty Krtka postaví před sérii pokušení, kterým musí vzdorovat, a přinutí ho, aby zabil čtyři mistry revolveru, kteří žijí v poušti.
Krtek se pod jejím vlivem přesouvá ze strany Dobra na stranu Zla, stává se strůjcem stejně zbytečných smrtí, jakým sám zabraňoval. Úkoly plní za za cenu opuštění svých zásad a obětování lidských životů.
Zavrženého a postřeleného, zachrání ho trpasličí mrzáci žijící v hoře. Odtud za pomoci trpaslice kope tunel, aby je vyvedl do vsi a setkal se se synem.
A stejně jako Krtek hloubí cestu podzemím, špinavou a vlhkou hlínou, odkrývá Jodorowsky neprozkoumaná území a v oslňujícím třpytu pouště se vyjevují zneklidňující obrazy. Krákání krkavců, chřestění leguánů a šumění písku ještě zostřuje otázky, které film klade.
Přes škatulku psychedelický western je to spíš antiwestern. A víc než psychedelii bez hranic možná vzývá existencialismus a deziluzivní filozofii o zlu a bezúčelném násilí, o krizi hodnot; surrealistickou vizi světa, v němž se smrká do svatých knih a krásná hudba zní ke znásilňování františkánů, které páchá skupina oplzlých a nalitých buranů.
Lidé jsou tu zbabělí červi a slintající psi, zvířata, které je nejlepší zašlapat do písku, nebo mrzáci bez končetin a trpaslíci.
Vizuální styl koresponduje s obsahem. Zářivě rudá krev se odráží uprostřed bělostného písku, ve zběsile pomalému tempu se řetězí zneklidňující výjevy děsivé krásy s odkazy na náboženství i (pop)kulturu.
Kdo jsi, abys konal spravedlnost? ptá se Krtka otylý plukovník, který vládne pouštním buranům. Jsem bůh, odpovídá Krtek - a vzápětí připraví plukovníka o jeho mužství.
Ano, občas tu probleskne svérázný smysl pro humor, ale občas je ten film ve své snaze až trochu urputný. Doba vzniku a duch 60. a 70. let je na něm samozřejmě znát, ale to Krtkovi neubírá zneklidňující půvab; a nejen proto, že návrat k tehdejší kinematografii je dnes tak trendy.
Proto se pořád filmoví labužníci vydávají do svého nitra na "surrealistickou cestu spravedlivé pomsty, pokušení a očistce s křesťanským, ale i buddhistickým přesahem ve westernovém kabátě".
